Jak jste se k natáčení Troškových komedií dostali?
Vladimír: Tehdy jsme spolu hráli ve Volyni divadlo a Zdeněk se na nás přišel podívat. Hráli jsme kousek od kravína, tam se také potom natáčelo. No a když nás viděl, ty tři voly, tak nás prostě musel angažovat.
Jarda: Já už si z toho moc nepamatuji. Prostě jsem se probral ve stanu a pak mi řekli, co mám dělat.

Jaké role jste ve filmu hráli?
Piki: Já vyskakoval z toho vlaku, to mě učil kaskadér, jinak bych spadnul na ústa. Učil nás skákat a padat. Při fackování jsem jistil Helenu Růžičkovou zezadu, protože ty facky fakt padaly. Tak aby se nezřítila. Od té doby si mě pamatovala a zdravili jsme se. Jinak si nás amatéry pochopitelně nikdo nepamatoval.
Vladimír: Já jsem hrál ve „fackách“ i „erotice“ různé role. Ona tam hrála moje babička. Zdenda k nám přijel a tehdy chtěl životy svatých, dabované Ondřejem Hejmou, použít v původní podobě. Tedy originály. Když mu to produkce ověřila u Italů a zjistilo se, že za použití těch ukázek by zaplatili víc, než mají rozpočet na celý film, tak se rozhodl natočit ukázky sám. Požádal mě, jestli se zvládnu naučit italský text do zítřka. Tak jsem kývl a hrál jsem svatého Antonína, kterak odolává pokušení. Do třetího dílu mě už obsadil rovnou, protože potřeboval typově nějakého krásného mladého frajera.
Piki: To už tenkrát blbě viděl.
Vladimír: To už blbě viděl a obsadil mě do hodnotné role architekta. Ale zajímavé je, že můj první film, ve kterém jsem hrál, byl v angličtině a tam jsem nemluvil a první český film kde jsem promluvil, byl v italštině u Trošky. Já jsem takový světový herec.
Jarda: Já hrál souseda Vachouta. To byla ta první rodina, která emigruje z vesnice, jdou k řece a pronajímá baráky.

A co ty babičky, které se dívaly na svaté a nedopatřením sledovaly porno. Jak na to reagovaly?
Vladimír: Ty se na to nedívaly. Vůbec to neviděly.
Jarda: To se natáčelo zvlášť, v jiném záběru.

Jak probíhaly ve filmu Slunce, seno, erotika ty scény s přehlídkou nahých?
Jarda: To probíhalo jako vždycky. Ty hezký zůstanou doma a ti oškliví se chtějí svlíkat jako první. Tak vždycky probíhá erotika, ne? Proto jich bylo hafo. Do pasu to bylo za pětistovku a celý tělo za osm stovek. Jenom jeden jediný pár byl opravdu hezký. To byla nádherná, krásně vyvinutá holka a ten kluk byl taky pěkný. Na zbytek si museli přivézt kompars z Prahy.

A vyvinutí kluci, co se tak líbili Cecilce?
Jarda: Ti byli z toho stanového tábora a nemuseli se bát, že je někdo pozná, protože je zabírali od pasu dolů. Nebo je vybírala Cecilka. Možná v tom poznala toho svého Aloise.

Kolik vám v té době bylo let?
Vladimír: Mně bylo necelých pětatřicet, akorát Jardovi bylo pětatřicet pryč. On je vždycky na čtyři a půl měsíce starší a já ho pak doženu.
Piki: Mně bylo devětatřicet.

Co to pro vás tehdy znamenalo natáčet film?
Jarda: Já točil na vojně, jestli se to taky počítá. To se točilo Osvobození Prahy, Sokolovo. Tam se točilo vesele.
Vladimír: Můj první film byl také válečný v roce 1968. Akorát, že Jarda točil s bolševikama a já s Američany Most u Remagenu.
Piki: Já byl na natáčení poprvé. Bylo hezké odzkoušet si něco nového, poznáš nějaké známé lidi, kteří si tě pak nepamatují. Ale byla tam prča. To je fakt. Smáli jsme se celý týden.
Vladimír: Je tedy pravda, že se Zdeňkem Troškou, ať kdo chce jak chce nahlíží na jeho filmy, je natáčení pohodové. Pro mě to byla zkušenost po natáčení filmu Božská Emma, kde režíroval pan Krejčík a křičel na Kukuru, ať se – následovalo sprosté slovo, uhne na stranu. Se Zdeňkem byla práce pohodová. On tam má na kárání jiné lidi a sám udržuje dobrou atmosféru.
Jarda: Ale my nevíme, jestli se pak doma hroutí nebo ne. Na place je s ním pohoda.
Piki: Pohoda a legrace to byla. Také mě Troška jednou poslal, abych vzal Zounara a Kopřivu na ryby. Tam byl jediný rybník, chovný a nesmělo se na něm chytat. Tak jim to říkám, aby jako byli zticha. No a co myslíte. Za chvíli vítězný jekot – mám ho! A taky jsem vyslechl několik historek a zážitků profesionálních herců, což bylo pro mě zábavné. A nezapomenu na Jirku Růžičku a jeho apetit.

Tak to jsme se dostali k veselým historkám z natáčení. Vzpomenete si na nějaké?
Vladimír: S tou Jirky postavou byl někdy problém. Když jsme měli točit v erotice, jak jedeme ke mlýnu v gazíku, tak dostal stejné auto jako v minulém díle, ale on už se do něj nevešel. No tak jsme šli na kafe a na cigáro a přišli montéři, odmontovali a posunuli sedačku o půl metru dozadu a už se mohlo točit.
Jarda: Je pravda, že Jirka byl skvělý kluk. Stali se z nás kamarádi. Přijel za námi i na Hronov, nepovyšoval se nad nás, tancoval a holky říkaly, že si z nikým tak dobře nezatancovaly jako s ním. Zdědil talent po mamince a byl jak baleťák. On byl fakt úžasnej.
Piki: A jak se zdržel v té romské hospodě a jak je tam obral!
Vladimír: To byla hospoda, kterou provozoval cikán, Milan se jmenoval. Vzali jsme tam Jirku Růžičku a v jednom boxu tam mastili cikáni karty. Jirka byl středem pozornosti, protože byl slavný a ke mně přišla taková pěkná holka a říká, abych mu řekl, ať s nimi nehraje, že jsou to strašný valchaři, že ho oberou. Tak jsme jí říkali, ať se nebojí, že se o sebe postará. A ten cikánský valchař si šel třikrát za večer domů pro peníze, protože všechno prohrál. Jirkovy baculaté prstíčky byly velmi obratné a tím klamal. Všichni si mysleli opak. On neklamal tělem, ale prsty.
Piki: A pak přišel, obracel kapsy a z nich mu padaly peníze a smál se, co všechno vyhrál. Toho je fakt škoda.

Jak šel váš život po natáčení?
Vladimír: Já jsem šel krátce potom do divadla do Kolína, kde následně zrušili soubor a pak do Šumperka, tam nám divadlo vyhořelo. Pak jsem měl ještě pár štací, naposled v Dejvickém divadle. Potom jsem byl doma, staral se o maminku a odtud jezdil natáčet. Ještě do předloňska jsem měl tak tři až pět seriálů ročně, až přišel covid a je po ptákách.
Jarda: Já hrál divadlo příležitostně, režíroval v několika divadlech. Jedna kanadská společnost točila seriály o velkých osobnostech. Týden se točilo o Bachovi, což se dělo v Krumlově kde se braly interiéry, a exteriéry se točily v Jindřichově Hradci. A protože to bylo cizojazyčné, musel jsem mluvit anglicky celou roli. Takže na to se těším, až to přijde do Čech, tak mě bude někdo dabovat. Jinak, co by stálo za zmínku, tak jsem hrál třikrát s Donutilem v jedné povídce. V civilu jsem pracoval v Českém rozhlasu. Divadlo děláme všichni celý život. Teď spolu zkoušíme hru. Jen Pikimu se do toho nechce.
Piki: Já už ne, já už skončil. Byl jsem šéfem amatérského divadelního souboru Piki ve Volyni a to jsem dělal čtyřiadvacet let. Soubor jsem předal, protože je třeba umět včas odejít.