Jedním ze zapálených včelařů je také Jiří Novotný z části Dražic zvané Račany. První dvě včelstva získal v roce 1981 od zkušeného včelaře a svého tchána Josefa Balka z Radkova a od té doby je tomuto koníčku věrný. „První dva úly jsem měl původně v lese na Borku. Pak jsem ale chtěl chov rozšířit, tak jsem si o čtyři roky později postavil dalších dvanáct úlů a později také včelín u rodinného domu,“ říká Jiří Novotný.

Dnes má ve včelíně v prosluněném svahu nad domem patnáct včelstev a přežily i loňskou varroázu, kdy na Táborsku mnoho včelstev vyhynulo. „Jsem rád, že mne to nepostihlo, ale to se musíte o včely pečlivě starat, a to zabere hodně času,“ přiznává včelař. Zároveň připomíná nutnost včasné a účinné léčby po létě a na podzim. Přípravky zajišťuje včelařům jejich svaz. Ovšem v jednotlivých případech se „včelí mor“ vyskytuje v regionu i dnes. Na řadu pak přicházejí drastická opatření.

Med je stále hlavním a klíčovým včelím produktem, historicky jediným místním sladidlem, univerzálním léčivem a podobně. „Každoročně získám od jednoho včelstva něco přes čtyřicet kilo medu. Jeho odběrateli jsou především rodina a známí, do výkupu ho nedávám. Občas si přijde také někdo, kdo dělá z propolisu různé masti, tak mu ho seškrábnu, ale na farmakologickou výrobu to určitě není, máme ho pro vlastní potřebu,“ dodává Jiří Novotný.

A jak vlastně med vzniká? Včely med „vyrábějí“ tím, že sbírají z okolí sladkou šťávu, nosí ji do úlu, kde se odpařováním zahušťuje. Sladkou šťávu berou buď z květů – tak vzniká květový med, nebo z medovice vytvářené mšicemi na stromech a tím vzniká tmavý lesní med. Včely ale dokáží stejně zpracovat jakoukoli, nejlépe tekutou sladkost, třeba i bonbony. To se před několika lety stalo například v lihovaru v Blanici na Vožicku, kde se včely vrhly na uskladněné sladkosti a včelaři z okolí nemohli poté med prodat. Voněl a chutnal totiž jako bonbóny Bon Pari a měl nepřirozenou barvu. Třeba zelenou.

Narozdíl od kritiků si Jiří Novotný nestěžuje na přemíru řepky na polích. „V posledních letech byly snůšky příznivé a doufám, že tomu tak bude i letos. Přikládám to masivnějšímu výskytu medonosných plodin na polích jako je třeba řepka, svazenka a další,“ dovozuje včelař. I konzumenti nejraději nakupují přímo od včelařů, navíc cena medu v marketech loni atakovala i 200 korun za kilogram. V marketech se ale obvykle český med nekoupí. Zdejší výkupny českou produkci z 80 až 90 procent vyvážejí do Německa, Rakouska a Španělska. K nám se pro změnu vozí med z Číny, Argentiny a v poslední době i z Ukrajiny. 

Včelaření je tradiční český koníček, který se dědí z generace na generaci a přináší značný užitek. Rozhodně ale není k uživení jako jediný zdroj příjmů. Ani když má někdo třeba sto včelstev. Včelaření si také žádá hodně času a přináší mnohdy hodně žihadel. „Ta dostávám už léta pravidelně a asi jsem si zvykl. Dokonce si myslím, že mi to zdravotně pomáhá. Prý je to dobré na revma a klouby,“ usmívá se Novotný.