František Troják skončil ve funkci v březnu 2015 a městský úřad pak byl víc než rok bez tajemníka, než od července 2016 nastoupila Vladimíra Štorková. Celý spor je o to, zda mezi starostou Ivanem Radostou a tajemníkem Františkem Trojákem došlo v únoru 2015 k dohodě o pouhém odchodu z funkce tajemníka nebo i o ukončení pracovního poměru dohodou. Odměna ve výši tří platů při prvním odchodu do důchodu byla podle slov starosty Ivana Radosty přislíbena Františku Trojákovi za to, že radnici zcela opustí. Když k tomu nedošlo, starosta svůj příkaz k vyplacení odměny stornoval a město dalo tajemníkovi výpověď, která vypršela 31. května 2015. A právě to, k jaké dohodě vlastně mezi oběma muži došlo, neboť u jednání byli jen sami dva, se snaží rozlousknout okresní soud.

I tentokrát se předsedkyně senátu Průšová dotázala obou stran sporu, zda se od minula někam neposunul jejich postoj ke smírnému řešení. Po záporné odpovědi zahájila jednání. Nejdříve byly předestřeny některé listinné materiály ze spisu a poté senát přistoupil k výslechu starosty Ivana Radosty. Ten vypověděl, že se 5. února 2015 dohodli s bývalým tajemníkem Trojákem na ukončení pracovního poměru na milevské radnici ke dni 28. února 2015. Uvedl, že při tomto jednání jej tajemník požádal, aby mu umožnil 9. února odjet na služební cestu do Prahy, kde se chce poradit s právničkou. On tuto cestu povolil, podle něj tajemník Troják skutečně do Prahy služebním autem odjel a den poté, tedy 10. února, za ním Troják přišel do jeho kanceláře a předal mu dvě vyhotovení dohody o ukončení pracovního poměru k 28. únoru 2015. „Já jsem dohodu podepsal a na sekretariátu nechal orazítkovat. Tajemník obě kopie dohody podepsal ještě přede mnou u mě v kanceláři,“ uvedl Radosta. „Rovnou jsem také nechal zavolat personalistku Procházkovou, která byla v jiné budově. Jednu kopii jsem dal panu Trojákovi a pak, když přišla paní Procházková, jsem jí předal druhou kopii s tím, aby ji uložila do osobní složky pana tajemníka. Současně jsem vydal pokyn, aby byla vystavena listina, podle které měl pan Troják nárok na odměnu ve výši tří měsíčních platů, tedy 159 000 korun, v nejbližším následném možném termínu. Výplatním dnem je na úřadu 10. den v měsíci a odměna měla být tedy vyplacena 10. března 2015,“ pokračoval starosta.

Co se dělo na úřadu

K dotazu proč vlastně měl tajemník odejít, starosta uvedl, že 2. února se dostal k informacím, že tajemník nepracuje jak má, a proto mu hned ten den řekl, že nebude moci na úřadu dále působit a bude muset odejít. K tomu dále dodal, že na následující den, tedy 3. února, pozval Troják bývalého starostu Milevska Zdeňka Herouta, který chtěl vědět, co se přihodilo. „Já jsem mu to vysvětlil a od té doby už se bývalý starosta v této věci nijak neangažoval,“ řekl Ivan Radosta. „Navíc jsem ještě vydal pokyn, aby panu tajemníkovi byla podle směrnic města poskytnuta odměna 2000 korun, která se vyplácí každému při prvním odchodu do důchodu. Pro tu a stejně tak pro vyplacení těch 159 000 bylo tedy podmínkou ukončení pracovního poměru dohodou, což jsem při podpisu smlouvy tak bral, že je ujednáno,“ dodal starosta. „Proto jsem vydal pokyn k vyplacení těch odměn podle zvyklostí. I v době po podpisu byl Troják stále ještě zaměstnancem úřadu, a proto mu jako takovému nemohla být vyplacena okamžitě nebo bezprostředně poté. O výši, říkejme odchodného, jsme s panem Trojákem jednali v období mezi 2. a 5. únorem. On nejprve požadoval devět, pak šest platů. Já jsem ale souhlasil pouze s těmi třemi a na těch jsme se nakonec dohodli,“ pokračoval Ivan Radosta. Uvedl, že dohoda, kterou spolu s tajemníkem podepsali, byla psaná na počítači, byla to jedna stránka A4 a bylo zde pouze volnou formou napsáno, že ke dni 28. února tajemník ukončuje pracovní poměr dohodou a neobsahovala žádné paragrafové ustanovení. „Podepsali jsem ji oba na té stránce, kde byl text,“ řekl starosta. Na dotaz, proč tedy zrušil pokyn k vyplacení oněch 159 000, uvedl, že 27. února se od další zaměstnankyně úřadu doktorky Čunátové dozvěděl, že na rozlučce se zaměstnanci, kterou tajemník pořádal ve své kanceláři, mělo údajně zaznít, že bude na úřadu dále působit.

„Přerušil jsem tiskovou konferenci, na které jsem zrovna byl, a řekl paní Procházkové, aby mi donesla složku pana tajemníka. Ta ji donesla, a ve složce byla jiná dohoda, než kterou jsme spolu podepsali. Obsahovala paragrafy a zněla pouze jako odchod pana Trojáka z funkce. Podepsána byla pouze Trojákem a také paní Procházkovou, že ji převzala. Nikoli mnou. Já jsem tuto listinu nechal okamžitě na sekretariátu zaevidovat, aby měla jednací číslo. Když jsem se paní Procházkové ptal, co to je, řekla – co jste mi dali, jsem založila. Pak, toho samého dne, mi paní Procházková za přítomnosti doktorky Čunátové řekla, že ji tajemník donutil ty listiny vyměnit,“ řekl starosta.

Řada otazníků

Po výpovědi starosty předstoupil před senát bývalý tajemník Troják. To kdy a jak se dozvěděl o svém nuceném odchod popsal v podstatě shodně jako starosta Ivan Radosta. Shodoval se i s tím, že 9. února odjel do Prahy na služební cestu. Ovšem zcela rozdílně vylíčil události následující. Uvedl, že 10. února předal starostovi pouze svoji rezignaci na funkci tajemníka, nikoli výpověď dohodou. Navíc ještě uvedl, že pokyn k vyplacení 159 000 také předával starostovi on, když jej na základě předchozích jednání sám vyhotovil. Na dotaz, proč je na listině, kterou se vzdává funkce tajemníka uvedeno, že toto se děje 1. březnu, když se se starostou měli dohodnout na 28. únoru, nejdříve uvedl, že to vyplývá ze zákoníku práce, ale po dalším dotazu řekl, že to napsal, aby výpovědní lhůta začala běžet až další měsíc. Tedy 1. dubna a ne 1. března. Hodně nevěrohodně zněla také tajemníkova odpověď na dotaz předsedkyně senátu, proč je na příkazu k vyplacení 159 000 korun uveden datum 11. března, když měl pokračovat jeho pracovní poměr. „Věděl jsem, že budu doma pro překážky v práci, protože mi nebylo jiné místo nabídnuto,“ řekl tajemník.

Další dotaz, proč tedy nepřišel hned 1. března do práce, zůstal v podstatě bez logické odpovědi. Stejně tak postrádaly logiku odpovědi na dotazy, kdy vlastně uvažoval o odchodu do důchodu. Na to ještě odpověděl, že uvažoval o datu 31. prosince roku 2015. Na další dotazy, proč si tedy nechal už v únoru vyplatit odměnu 2000 korun k prvnímu odchodu do důchodu, když měl jeho pracovní poměr pokračovat, stejně jako proč tedy vlastně byla pořádána rozlučka, smysluplná odpověď nezazněla.

Po výpovědi bývalého tajemníka bylo jednání odročeno a bude pokračovat výslechem dalších svědků.