Podle historických záznamů se v roce 1897 vydal hodinář Jan Veis na jednodenní cestu na kole z Vysokého Mýta až do rakouské Vídně. Současný Spolek českých cestovatelů z Vysokého Mýta na tuto legendární cestu před rokem navázal a hodinářovu cyklojízdu zopakoval. Devět nadšenců na vysokých kolech se tak vloni vydalo na jednodenní cestu do Vídně a opravdu tam dojeli. Ne však do té rakouské, ale do Vídně nedaleko Velkého Meziříčí, cirka 80 kilometrů. Akce měla velký úspěch, a tak se s ní pro letošní rok už najisto počítalo. Letošní zadání však znělo oproti loňské premiéře jinak – dojet na vysokých kolech až do rakouské Vídně a k zámku Schönbrunn. Tohle ale stihnout za jeden den nelze, přece jenom je to z Vysokého Mýta 310 kilometrů. Hlavní organizátor Jiří Junek proto rozložil cestu na tři dny. Nešlo o závod, ale o recesi, zážitky, o společnou jízdu na pohodu s atraktivním cílem. Hlásit se mohl kdokoliv z celé republiky, podmínkou bylo pouze jet trasu na vysokém kole. Když se tohle Jarda Kotrba doslechl, neváhal a hned se přihlásil. Prozradil, že v rámci tréninku si ještě předtím dvakrát vyjel na vysokém kole do Brd a zpátky. Cesta tam a zpět čítala 120 kilometrů a ukázalo se, že to bylo prozíravé. Výlet do rakouské Vídně o celkové délce 310 kilometrů totiž vyžadoval dobrou fyzickou kondici a trénink. Znovu se zkrátka potvrdilo, že štěstí přeje připraveným.

Na startu 14 statečných
Ve středu 21. srpna ráno se na startu ve Vysokém Mýtu sešlo 14 příznivců vysokých kol z celého Česka. Z jižních Čech odstartovali čtyři borci. Martin Panský a Miroslav Zeman z Českých Budějovic, z Jistebnice Pavel Rybařík a Jaroslav Kotrba ze Zbelítova.
Zpočátku trochu pršelo, ale pak se počasí umoudřilo. „Ve čtvrtek bylo parádně, v pátek pořádné vedro, ale už nám to nevadilo,“ řekl Jarda Kotrba. První den absolvovala celá skupina nejdelší úsek – 155 kilometrů. Trasa převažovala spíš kopcovitá a dala zabrat. Jarda vyšlápl všechny kopce, protože trénink dělá divy. Kdo kopec nevyšlápl, jednoduše kolo vyvedl a ostatní na něj čekali.
Jízda na vysokém kole je skoro věda a vyžaduje fortel. Kolo nemá přehazovačku, má přední brzdu, ale brzdí se spíš pomocí pedálů. I nastoupení a sestoupení z vysokého kola vyžaduje určitou zručnost, jinak hrozí pád a zranění. K těm naštěstí po celou dobu nedošlo.
Účastníci nemuseli ani řešit technické problémy na kolech, žádné prostě nenastaly. Pro jistotu s nimi jelo doprovodné vozidlo. Jeli z Vysokého Mýta přes Žďár nad Sázavou, Velkou Bíteš až do Moravského Krumlova, kde je čekal zasloužený odpočinek a nocleh. Odtud druhý den přes Hrušovany nad Jevišovkou, v Rakousku přes Kronberg až do Korneuburgu – celkem 130 kilometrů.

Policejní doprovod a ovace v Miroslavi
Když z Moravského Krumlova druhý den ráno odjížděli, přiřítila k nim městská policie se zapnutými majáky. „Chlapi, viděli jsme vás na kameře, co se tu děje, kam jedete?,“ zajímali se policisté. Když zjistili účel cesty, vyvedli celou skupinu z města a pokračovali před nimi až do městečka Miroslav, kam poslali echo. Tady na náměstí už čekali úředníci z radnice a bouřlivě bicyklisty vítali.
Závěrečný úsek do rakouského Schönbrunnu byl dlouhý už jen 25 kilometrů. Ten dojížděli ustrojeni v dobových kostýmech, aby Vídeňáci i turisté měli co obdivovat. A také je obdivovali, fotografovali a žádali o interview.
A co bylo dál? „Našli jsme českou hospodu, dali si české pivo, svíčkovou a pak směřovali zpátky k domovu,“ přiblížil Jarda Kotrba. „Už ne na kole, ale autem, dodávkou, vlakem, jak měl kdo domluveno,“ řekl.
Pro něho však akční víkend teprve začínal. V pátek a sobotu večer ještě zašel na posvícenské koncerty kapel do milevské Bažantnice. V sobotu krátce po poledni popadl pro změnu horské kolo a objel krátký maraton kolem Jistebnice. A aby toho nebylo málo, tak v neděli odpoledne vyrazil s kamarádem na další cykloprojížďku. Zkrátka, je to sportovec tělem i duší navzdory věku, všemu a všem.