Jan Štifter si vždy s lidmi povídá s velkou trpělivostí a zajímají ho nejen velké dějiny, které zasáhly jejich život, ale i drobné radosti a zdánlivě všední věci. Poprvé svou knihu představil ve středu v českobudějovické Kendeho vile, jejíž sál byl úplně plný a návštěvníci pak měli na autora ještě spoustu otázek.

„To, co mi dává smysl v životě nejvíc, je poslouchat lidi a přepisovat jejich příběhy. Bavil jsem se o tom s Alešem Palánem, který se na velké rozhovory specializuje. Shodli jsme se, že to oba nejdřív lidi trpělivě posloucháme a dáváme jim velký prostor a klid k vyprávění, i když někdy bývá někdy chaotické. Pak text zpracovávám do formy, která je srozumitelná a čtivá. Když poté znovu jedu za těmito lidmi, abych si ověřil, že jsem to o nich napsal správně, jsou často překvapeni, jak hezky to řekli,“ usmívá se Jan Štifter, který Budějovické století vydal jako limitovanou edici v počtu 500 kusů. Z deseti lidí, jejichž příběhy zaznamenal, už dva zemřeli. Křest knihy s účastí pamětníků plánuje 9. září v Českých Budějovicích.

Vybral obyvatele, kteří bydleli v různých částech města a pocházeli jak z chudých, tak bohatých poměrů. Dramatické minulé století přineslo spoustu křivd a násilí, ukázalo, jak rychle se může změnit vztah k majetku i jak vypadá boj o holý život. Autentické vzpomínky těch, kteří to prožili a stihli o tom vyprávět, jsou velice cenné a působivé. Texty doplňují desítky historických fotografií.

Tipy na pamětníky z Českých Budějovic autor nasbíral poté, co na Facebooku zveřejnil svůj plán a výzvu. Návrhů dostal víc a další mu stále přicházejí, takže by mohl by mohl ještě vytvořit další díl. Píše však i své vlastní romány, řídí dva časopisy, organizuje literární festival a věnuje se také památkám, takže už musí plánovat dlouho dopředu. A zná i hodnotu času druhých. „Zájem o osudy předků obvykle přichází s věkem. Lidé se chtějí ptát ve chvíli kdy už není koho… Naštěstí u nás se vyprávělo hodně a mě to bavilo poslouchat už jako malého kluka, v tom jsem byl pro ostatní divné dítě,“ usmívá se.

Vzpomínky doplňuje nadsázka s obrázky od AI

Některá vyprávění si nahrál na kazetu a pak je literárně zpracoval. Hlavně babička z maminčiny strany mu o rodině povídala velmi ochotně, z čehož pak napsal román Paví hody, který se jako jediná jeho kniha odehrává jinde než v jižních Čechách. Zpátky domů se vrátil ve své novince Partie krásného Rudiho, kde poprvé pro obrazovou část využil i umělé inteligence, čímž knize dal nadsázku a vtip – což pak rozvinuly ilustrátorka s grafičkou. „Napsal jsem to hlavně pro naše čtyři děti, abych trochu zachytil rodinnou historii. Bylo by mi líto, kdybych byl posledním, kdo ji znal, takže věřím, že jednou si k tomu děti najdou cestu. Nyní je pro ně dvacáté století už něco jako středověk,“ podotkl Štifter.

Kendeho vilu postavenou v roce 1920, která je kulturní památkou, užívá jihočeská pobočka neziskové organizace Post Bellum, která spravuje rozsáhlý archiv rozhovorů Paměť národa. Prohlídky dlouho uzavřeného honosného domu vede i Jan Ciglbauer, který pozval návštěvníky na aktuální termíny, kdy se mohou podívat do vily a poznat její pohnutý příběh. Komentované prohlídky, v nichž se střídají tři průvodci, se konají v úterý, ve čtvrtek a v sobotu. Na programu je v srpnu také vycházka za tzv. kameny zmizelých a od září nově přibudou ještě komentované procházky po bolševických Budějovicích. Ve vile se koná i další program, který s její historií tematicky ladí. Aktuálně je tam výstava obrazů a grafik českobudějovického lékaře, spisovatele a výtvarníka Karla Fleischmanna, který byl zavražděn v Osvětimi.

-alb-