Pane starosto, jak byste z vašeho pohledu zhodnotil uplynulý rok?

Byl to rok obrovských investic. Peníze se hrnuly do infrastruktury, rekonstrukcí a přestaveb. Hodně jsme sháněli dotace, často doslova zuby nehty. Zaplatit takové částky není jednoduché, např. jen Volyňská ulice nás stála přes půl ročního rozpočtu majetkového odboru.

Kromě financí jste museli řešit i neshody v radě města…

Ano, naše politika se tady rozštěpila. Dá se říct, že dnes má Strakonická Veřejnost něco jako menšinovou vládu, tolerovanou ostatními. Strakonická Veřejnost zůstala stejná, ale odvrátilo se několik nestraníků, kteří požádali o oslovení nezařazeni. Jedním z důvodů jejich odchodu bylo, že mi vadilo mlácení do stolu a řvaní. To nesnáším. Další vážné důvody rozkolu si chci nechat pro sebe.

Jak se to promítlo do fungování rady města?

Nezařazení si ponechali všechny funkce, ale prezentují se mimo Strakonickou Veřejnost.  Dohadujeme se někdy i na radě města, kde má ale Strakonická Veřejnost stále většinu. Jednání nejsou tak jednomyslná a přátelská jako dřív, ale na druhou stranu se vyčistil vzduch. Je to teď víc jako jednání s opozicí, zatím konstruktivní, takže na práci pro město to nedopadá.

Bylo to pro vás osobně náročné období?

Bylo to dost na nervy a proti mně hodně osobní. Osm let jsme byli kamarádi, brzy po posledních volbách mě však začali nutit, abych odstoupil, a z bývalých kolegů se stali politici se vším všudy. Jak budou pokračovat nezařazení, je na nich samých. Pro mě je to motivace pracovat o to více. Chci i znovu kandidovat. Ani ve státě nebyla situace pěkná – bylo to hodně rozhádané a plné strašení lidí. Pořád nám předhazovali válku, migraci, katastrofy a neštěstí, nové nemoci, zdražování. Zprávy byly plné špíny, a tím nejvíc trpí vystrašení obyčejní slušní lidé, kterých je většina. A těm, když je ještě názorově rozdělíte, se pak dobře vládne. To je politika.

Vraťme se ke konkrétním investicím. Velkým tématem byla rekonstrukce Volyňské ulice. Jak ji hodnotíte?

Bezbolestně to nejde nikdy. Když jste v řídicí funkci, vždycky víte, že někomu ublížíte. Volyňská byla na dva roky obrovská zátěž, pro lidi i pro podnikání – museli měnit provoz, stěhovat se, přizpůsobovat prodej. Tamní občané chtěli, abychom za každou cenu rekonstruovali, hlavně kanalizaci, protože jim při velké vodě teklo do sklepů. Když jsme ji měnili, titíž občané zase  nadávali, že mají rozkopáno a nemůžou parkovat. Je to za námi, bohudíky.

Jaký je výsledek?

Myslím si, že Volyňská je dnes pěkná. Kanalizace funguje, voda odtéká, jsou opravené komunikace, chodníky i osvětlení. Na dlouhé roky tam bude klid. Jen kdyby to nestálo tolik peněz.

Jaké jsou největší úkoly města pro letošní rok a další období?

Z velkého množství úkolů jen tři: Bezděkovská ulice. Je hodně složitá – je frekventovaná, je tam zdravotní středisko, obchody, obrovský pohyb dětí. Přibyde i cyklostezka. Ulice Na Ohradě – celková rekonstrukce, přibyde místo na parkování, zvýší se bezpečnost. A dalším úkolem je shánět peníze na zbytek investic, kterých je potřeba obrovské množství.

Parkování je dlouhodobý problém?

Ano. Nechali jsme nakreslit velké odstavné parkoviště na okraji cirkusplacu, kde by se vešlo asi 150 aut, ale zatím na něm není shoda s nezařazenými. Bylo by blízko centra a výrazně by pomohlo. Stejně velký parkovací dům bude také třeba, ale bude dvacetkrát dražší. Parkovací dům nechceme na úvěr – nikdy by se nevrátil, to není dobrá investice, což tu potvrdil i hejtman. A myslím, že nikdo nikdy nevybuduje dostatek parkovacích míst přímo u domů a bytů. Není na to prostě místo.

Hodně investujete i do školství…

Nacpali jsme desítky milionů do škol a školek a další investice jsou v plánu. Řešíme stále. Dukelskou školu, která je nešťastně narvaná mezi paneláky a má obrovský provoz. Řeší se doprava, zálivy, družiny. Podobně i další školy. Školky jsou stavebně staré. Peněz je potřeba více než máme, pořád se musíme rozhodovat, kam dřív.

Co sport a volný čas?

Rádi bychom začali se zimním stadionem a plaveckým stadionem. Plavecký stadion čeká kompletní rekonstrukce, včetně nové vany. Bude to velmi drahé. Dokončuje se také hudební klub na Křemelce – multifunkční prostor pro koncerty, svatby i další akce. Tam jsem naopak rád, že se to povedlo a že jsme zůstali pod rozpočtem.

A co další oblasti?

Každý z čtenářů by určitě vyslovil jedno téma, které je třeba řešit. Je toho nespočetně. MHD, odpady, úklid města, bezpečnost, zeleň, školství, doprava, sport…. Nejdůležitější jsou ale lidé, žáci, senioři, mladiství, nezaměstnaní, i bezdomovci, ale hlavně pracující, kteří chtějí po práci také trochu aktivního či pasivního odpočinku a dobré služby.

Jak vnímáte pokračující úpravy náměstí?

V tomto případě jsem byl nucen rezignovat, a nechat to na místostarostovi Oberfalcerovi. Jediné, co jsem prosadil, jsou stromy. Ošklivé to není, počkejte si na podzim.

Ohlížíte se při plánování na konec volebního období?

Ne. Nechceme nic zastavit a čekat, kdo vyhraje. To by bylo nezodpovědné. Naopak bychom chtěli vytvořit návrh na čtyři roky dopředu – jasně říct, co, kde a kdy se může dělat. Ne obecné řeči, ale konkrétní projekty. Jsou místa, jako třeba sídliště Šumavská, kde lidem slibujeme změny už sedmý rok. Tam bych opravdu rád začal už letos.

Co byste si přál, aby po vás zůstalo?

Přál bych si po nás zanechat město, které by nebylo pozlacené, ale plné slušných, tolerantních a spokojených lidí, plné zeleně, světla a smíchu. Snad občané vidí, že se snažíme měnit Strakonice k lepšímu. Ale bez jejich pomoci to nedokáže žádné vedení. Kdybychom chtěli stavebně opravit celé město hned, potřebovali bychom alespoň čtyři miliardy. Pracujeme s vědomím, že Strakonice netvoří jen soubor ulic a budov, ale hlavně naši občané. Těm přeji, aby si uvědomili, co je pro ně důležité. Aby se nebáli říkat pravdu. A slušně žili. K životu potřebujeme nejvíce lásku a to nejcennější – zdraví, které se nedá koupit. Strakoňákům tedy na závěr přeji, aby pro ně byl letošní rok příjemný, láskyplný a zdravý.