Jaká je dnes hlavní role motokrosového spolku MS Kluky a v čem se za poslední roky nejvíc proměnil?
Naši hlavní roli vidím v tom, že se snažíme podporovat mladé závodníky a nové trendy. V Klukách i v Jiníně jsme přetvořili a zmodernizovali tratě po vzoru zahraničí. V České republice máme spoustu krásných tratí, ale zásadně se dost liší od tratí, které se nyní staví pro evropské nebo světové závody. Kloucká i jinínská trať jsou nyní hodně technické, což má za cíl zpomalení a díky tomu i zvýšení bezpečnosti a méně úrazů jezdců. To se nám hodně osvědčilo při pořádání závodů. Chceme, aby hlavně nastupující generace měla kde trénovat to, co se trénuje ve světě. V loňském roce jsme organizovali dvě soustředění pod vedením zahraničních trenérů. Belgičan Harry Everts i Slovinec Roman Jelen mají bohaté zkušenosti s trénováním dětí i zkušených závodníků. Obzvláště legenda Harry Everts, který trénoval a stále trénuje největší hvězdy světového motokrosu, měl rozhodně našim jezdcům co předat.
S čím se spolek aktuálně potýká nejvíc: finance, dobrovolníci, technické zázemí, nebo administrativa?
Nejspíš od všeho něco. Finanční náklady s provozem areálu, údržba, nájem, rostoucí náklady na pořádání závodů, administrativní poplatky atd. S tím vším se musíme nějak vypořádat. Co se týká dobrovolníků, tak těch není nikdy dost, ale jak už jsme v minulosti několikrát uvedli, máme velké štěstí, že máme kolem sebe skvělý tým lidí. Co se týká zázemí, tak v Klukách to bylo samozřejmě všechno mnohem složitější a trvalo spoustu let, než se nám podařilo ucházející zázemí vybudovat, ale to už je nyní všechno pryč.
Jak náročné je dnes udržet chod motokrosového areálu v souladu s předpisy a očekáváním úřadů?
Všechno je čím dál víc složitější, ale když je vůle na obou stranách, tak se vždycky řešení najde.
Jak přísná jsou bezpečnostní, hluková a jiná pravidla a jak často je musíte obhajovat?
Hlukové zkoušky i proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA), jsme již úspěšně podstoupili a tudíž se v tomto ohledu máme o co opřít.
Evidentně je složité provozovat motokrosový areál v dnešních podmínkách. Co se od vašich začátků změnilo?
Všechno se mění. Když jsme pořádali naše první závody, neměli jsme profesionální časomíru, takové lékařské zabezpečení, proškolené činovníky, technické kontroly atd. Myslím, že se tolik ani neřešila příprava tratě. Změnila se legislativa i co se týká např. pojištění závodů, licencí, dodržování technických parametrů tratí a mnoho dalšího. S tím vším samozřejmě rostou finanční náklady a další starosti. Ale tak to prostě je. Jednoduché to není a bez práce to nejde.
Proč se to v Klukách, kde se motokros slibně rozvíjel a díky němu znala obec celá republika, nedaří?
Zásadní problém je v tom, že pozemky na kterých se nachází trať, jsou obecní a vedení obce tak rozhoduje o tom, kam bude motokros v Klukách směřovat. Z naší strany byla vynaložena velká snaha motokros v Klukách posunout na nejvyšší možnou úroveň. Dokázali jsme vybudovat moderní trať i ucházející zázemí, pořádali jsme oba naše nejprestižnější republikové závody, trať si našla oblibu mezi hobby jezdci i profi závodníky, pořádali jsme veřejné koncerty atd… Přesto se paní starostka několikrát vyjádřila, že nechce trať na světové úrovni. My jsme pro motokros v Klukách udělali maximum a myslím, že to se projevilo i ve výsledcích ankety v Klukách, která ukázala, že drtivé většině obyvatel motokros vyhovoval, tak jak jsme ho provozovali. To je pro nás největší odměnou.
Dochází ke konfliktům s místními obyvateli – a pokud ano, co je jejich hlavním zdrojem?
V Klukách je několik občanů, kteří se snaží motokros zlikvidovat od té doby, co máme trať v pronájmu. Posílají anonymní dopisy na úřady nebo si tam chodí osobně stěžovat a své stížnosti schovávají za péči o životní prostředí. Když ale půjdete na zasedání zastupitelstva, kam dva až čtyři tito občané chodí, argumentují proti motokrosu tím, že se jedná o komerčním projekt, na kterém vyděláváme spoustu peněz, dokonce mluví o milionech. Takže více než problém s motokrosem v tom vidím závist těchto jedinců.
Máte pocit, že si veřejnost a také vedení obce uvědomuje, kolik práce je za jedním závodním víkendem?
Těžko říct, jak na to lidé pohlížejí. Myslím, že kdo si to nevyzkoušel na vlastní kůži, nedokáže si to představit. Jsou to týdny příprav před a pak samozřejmě i po skončení závodů. Jelikož pořadatel nese odpovědnost i za bezpečnost jezdců a diváků, je to samozřejmě náročné i na psychiku. Motokros je krásný, ale nebezpečný sport a nic se nesmí podcenit.
Na kolika lidech dnes spolek fakticky stojí a je ten model dlouhodobě udržitelný?
Myslím, že máme tým, který čítá tak padesát lidí všech možných profesí z různých koutů republiky. Všichni už znají své úkoly a jsou sehraní, takže musím říct, že organizace funguje výborně.
Bez čeho by se spolek finančně neobešel? Jak velká je závislost na dotacích a sponzorech?
Dosud jsme to více méně stavěli na vzájemné spolupráci, každý z našich členů má své možnosti, jak pomoci. Musíme se neustále snažit, aby areál lákal veřejnost a tím přicházejí i finance. Na dotacích jsme dosud závislí nebyli. Nyní je před námi ale pořádání mistrovství světa v Jiníně a tam se bez sponzorů a dotací neobejdeme.
Je amatérský motokros v Česku dlouhodobě udržitelný? Nemáte pocit, že se obce k moto sportu staví spíše negativně? Kdyby to tak pokračovalo, mohl by tento sport, který nutně přináší hluk, klidně i zaniknout…
Není to jen otázka na amatérského motokrosu, ale obecně problém, se kterým se teď setkáváme všude. To jak se mění poměry ve společnosti, tak i v motokrosové společnosti dochází ke změnám. Lidé si celkově méně váží jeden druhého, závidí si a neustále všechno kritizují. Když se bavíme s pořadateli napříč republikou, vidíme, že si závodníci přestávají vážit toho, co pro ně pořadatelé a majitelé klubů dělají a co všechno musí podstoupit, aby motokros neumřel. Takže problém s úpadkem nevidím v problematice hluku. A co se týká postojů obcí, asi to nejde obecně říct. Jsou tratě, kde jsou na motokros hrdí a podporují ho a pak jsou tratě, kde ta podpora není. Ale za většinou problémů podle mě není problematika hluku, protože některé tratě, které mají problémy, jsou zcela mimo obce, ale spíš jde o problém vzájemných vztahů.
Co vás osobně motivuje pokračovat, i když to není jednoduché?
Jednoznačně láska k motokrosu. Máme ten sport rádi, žijeme tím celá rodina, díky motokrosu jsme poznali spoustu přátel a zajímavých lidí. Musím ale přiznat, že kdyby to bylo jen na mě, že už bych to dávno vzdala, ale můj manžel tím žije a i přes veškerá úskalí se snaží dělat pro motokros maximum.
Jaká je vaše největší obava o budoucnost MS Kluky? Hrozí reálně, že by se motokros v Klukách jednou úplně zrušil?
Jak to dopadne není v našich rukách, ale pevně věřím, že motokros v Klukách nezanikne už i s ohledem na výsledky ankety, kterou obecní úřad uspořádal. Lidé ho tam chtějí. Teď záleží, jak budou nastaveny podmínky pro uzavření nové nájemní smlouvy a i koho obecní zastupitelstvo vybere jako nového provozovatele. Z posledního jednání obce je zřejmé, že se výrazně sníží počet tréninkových dnů, ale výše nájemného zůstane stejná. Musím říct, že platit více než čtyřicet tisíc a moci využívat trať jednou týdně, jak navrhuje paní starostka, mi v porovnání s přístupem k jiným spolkům nepřijde jako férové a rovné, jak o tom neustále hovoří.
A pak se najednou stalo, že jste museli z těžko pochopitelných důvodů kvůli tlaku zvenčí motokros v Klukách zrušit… Co jste podnikli dál?
Přesunuli jsme vše do Jinína, kde se snažíme vybudovat moderní areál hodný pořádání mezinárodních závodů.
Po přestěhování do Jinína na Strakonicku pokračujete v pořádání motokrosů dál. Jaký je rozdíl mezi oběma areály?
Oba areály mají své možnosti a svůj potenciál. Motokrosová trať v Klukách patřila mezi oblíbené tratě mezi hobby závodníky i profi jezdci. Po modernizaci jsme pořádali republikové závody, které byly nedílnou součástí jak juniorského, tak seniorského šampionátu. Podle Freddyho Verherstraetena, stavitele tratí pro světový šampionát, by nebyl problém ani pořádání mezinárodních závodů. Takže Kluky se ještě mohly dál posouvat. Areál v Jiníně má svou historii, tradici a je známý po celém světě. Historicky se tam pořádaly světové závody. Na to nyní navážeme my. Po třinácti letech se zde opět pojede mistrovství světa juniorů, což by pro nás měl být odrazový můstek pro pořádání velkého mistrovství světa. Takže oba areály mají něco svého specifického a byla by škoda, kdyby zanikly.
Je obec Jinín k motokrosu vstřícnější než v Klukách? Nehází vám také klacky pod nohy?
Situace v Jiníně se zásadně liší v tom, že pozemky, na kterých se nachází motokrosová trať nejsou obecní, takže vedení obce nemůže přímo zasahovat do provozu areálu tak, jako je tomu v Klukách. Někteří zastupitelé jistě nejsou zarytí fanoušci motokrosu a jako všude, někomu to vadí a někomu ne. Ale určitá  dohoda mezi námi a obcí je a věřím, že to bude fungovat.
Drží MS Kluky nad vodou sportovní smysl, nebo spíš nadšení několika jednotlivců?
Bez nadšení by to nešlo. Podpora jakéhokoli sportu má smysl. Nejsou přece jen míčové sporty, které jsou podporovány ze všech stran. Musí být možnost výběru. Motokros není pro každého, ale určitě má v České republice silnou fanouškovskou základnu.
Vaše nadšení je, zdá se neutuchající a proto míříte stále výš. Když pomineme budoucnost tratě v Klukách, co plánujete v Jiníně pro příští sezonu, která co nevidět začne?
Už jsou známy termíny všech závodů. V Jiníně budeme pořádat oba republikové závody – mistrovství ČR juniorů i mistrovství ČR seniorů, dětské závody Brisk MX Kids. Největší událostí je pořádání mistrovství světa juniorů. Na to se teď soustředí veškerá naše energie. Je to pro nás premiéra a chceme vše udělat tak, abychom neudělali České republice ostudu. Tímto všechny zveme na tuto událost, která se uskuteční 4. až 5. července v Jiníně u Strakonic. Již nyní jsou přihlášeni závodníci ze 41 zemí z celého světa, takže určitě bude na co koukat. Mistrovství světa juniorů jsme osobně zažili v loňském roce ve Francii. Byl to opravdu nevšední zážitek od slavnostního ceremonioálu s předáváním pamětních medailí až po vyhlášení vítězů.