Končíte své páté volební období, kdy jste starostkou. Jaké bylo?
Řekla bych, že obdobné jako ty předtím. Každé období přináší nové věci, díky kterým se učíte za pochodu. Neřekla bych, i přes covid a ukrajinskou krizi, že bylo něčím zvlášť výjimečné. Jen trochu jiné.

Ve funkci jste dvacet let. Co vás udrželo na postu starostky?
Krev do žil vám vlije, když se něco podaří. Naopak, když se nedaří, musíte se nadechnout, vytvořit si nadhled a jít dál. Ve finále člověk dělá vždy maximum toho, co může, co umí a pokaždé to vyplyne tak, že se vše zvládne.

Před třemi lety jste v rozhovoru uvedla, že před každými volbami jste se vždy rozhodovala, jestli kandidovat znovu. Bude tomu tak i letos?
Opravdu jsem nelhala, před každými volbami přemýšlím, jestli do toho jít znovu, jestli ještě mám co dát, nebo ne. Na zastupitelstvu 5. května jsme se dohodli, že sestavíme kandidátky a rozhodnou voliči. Nikdo nemá nic jistého a nikdo není nenahraditelný. Jestli budu chtít být znovu starostka? Rozhodnou lidé ve volbách. Také můžu být jen zastupitelkou. Pokud do toho někdo chce vstoupit, má stejné šance, nikdo nemá na starostování monopol… A pokud by potřeboval pomoc, asi by nebylo nic lepšího, než mu ji poskytnout. Nebo si to někdo bude chtít dělat opravdu vyloženě podle sebe. Uvidí se po volbách.

Co se povedlo v uplynulém volebním období?
Za poslední čtyři roky se nám povedlo pohnout s problémem vodních zdrojů a opravili jsme společenský sál v bývalé škole. Ten po covidové pauze ožil. Udělali jsme vítání občánků, byl maškarní bál pro děti, cvičí se tam jóga, je tam herní centrum pro děti, kam se sjíždějí maminky ze širokého okolí, které zde s dětmi, které ještě nechodí do školy, tráví společně čas. Vypracovali jsme projektovou dokumentaci na multifunkční hřiště v Kadově u táborové základny, teď jsme podruhé žádali o dotaci a uvidíme, jestli budeme úspěšní. Pracujeme na zabezpečení části letiště Tchořovice, které je v našem majetku – oprava části vzedmuté betonové plochy, projektová dokumentace na oplocení letiště a podobně. Vyměnili jsme poslední část hřbitovní zdi za krásný kovaný plot v Kadově, opravili průjezdovou komunikaci v Mračově a několik dalších místních komunikací. Máme skvělý pracovní tým na údržbu obce.

Poslední dva roky byly velmi turbulentní. Nejprve covid, pak válka na Ukrajině a spolu s tím zdražování. Jak jste se s tím jako obec vypořádali?
Zvládli jsme to, jak situace dovolila. Museli jsme vše přijmout stejně jako ostatní, ve všem jsme se snažili jít cestou nejmenšího odporu. Nezabrzdilo nás to úplně, pořád jsme přemýšleli, co a jak dělat. Co se týká ukrajinských uprchlíků, máme tři ženy a tři děti, které tvoří dvě rodiny. Ubytovaní jsou v táboře ve Vrbně. Adaptovaly se velmi dobře a se zahájenou sezonou začaly na táboře i pracovat, dělají různé úklidové práce. Děti chodí v Blatné do školy, do 2., 6. a 8. třídy.

Máte obavy při pohledu na současnou situaci, kdy Česko drtí vysoká inflace, vysoké ceny energií a zdražování, že by to mohlo ohrozit rozvoj obcí?
Faktem je, že zůstává rozum stát nad tím, co se děje. Ale myslím, že aby se něco úplně zastavilo, to nehrozí. Vždy se najde nějaká cesta rozvoje. Člověk se vždy snaží dělat věci tak, aby byly ku prospěchu. Vše, co máme ohledně investic naplánované, se budeme snažit dotáhnout.

Dlouhodobým problémem v obci je voda, její nedostatek. Jak vypadá aktuální situace?
Stále hledáme nejlepší řešení a nejvhodnější cesty. Nejdříve jsme z dotace vybudovali nové zdroje vody. K úspěšným vrtům jsme nechali vypracovat projektovou dokumentaci na vodovod, vodojem a úpravnu vody a nyní budeme žádat o dotaci na provedení a hledat další finanční zdroje, abychom to zvládli. Problémy s vodou u nás obecně souvisí s počasím a s hospodařením s vodou při chovu ryb. Snažíme se, aby byla voda pro občany dostupná, protože bez ní není život.

Jakou obcí dnes Kadov i jeho osady jsou?
Myslím, že nevybočují do plusu ani do mínusu. Jsme turisticky a rekreačně atraktivní oblastí. Je tady nádherně. V rámci možností si lidé přestavují původní obydlí, ale přibývá i nová zástavba. Zaměstnání lze sehnat v místě i v blízkém okolí jako ve Lnářích, Blatné či v Chanovicích. Nabídka služeb je v rámci možností.

V čem se vámi spravované obce za těch dvacet let změnily?
Rozvíjejí se stejně jako jejich obyvatelé. Příliv a odliv lidí souvisí s vývojem každé jednotlivé osady. Přijdou mladí, kteří mají zájem něco dělat pro jiné, díky čemuž obec ožije. Všude je to ale jinak. Podle mě jsme společně urazili velký kus cesty, což je zásluhou právě občanů.

Kadov jako obec je také majitelem tábora ve Vrbně. Jak jste na tom byli v uplynulých dvou letech, kdy byl život poznamenán covidovou situací?
Tábor je sezonní a naštěstí se restrikce na sezonu vždy nějak uvolnily. V roce 2020 jsme přišli o začátek sezony, o květen a část června, ale její zbytek byl kapacitně obsazený. Právě proto, že byla omezení, chtěli rodiče děti na tábor umístit. Loňská i předloňská sezona dopadla pro tábor dobře. Nebyli jsme proděleční, ale ani ne výrazně ziskoví a přitom došlo i na nějaké opravy, v nichž letos pokračujeme.

Jaká máte očekávání pro nadcházející sezonu?
Máme obsazeno, takže vyhlídky jsou relativně optimistické, přestože jsme museli zvedat ceny za ubytování i za jídlo. Věříme, že i v tomto roce nebudeme proděleční.

S čím půjdete do podzimních voleb?
Popravdě říkám – nikdy jsem neslibovala! Na malých obcích to není o politice a nějakých volebních heslech a slibech, ale o práci na tom, aby se u nás všem dobře žilo, aby spolu lidé vycházeli, pomáhali si nebo k sobě byli alespoň tolerantní.

Co podle vás čeká starosty v nadcházejících čtyřech letech? Budou všichni řešit nějaké jednotící téma?
V souvislosti s ukrajinskou válkou bude potřeba řešit otázky prodloužení pobytu, jistě se nestane, že tady najednou žádní Ukrajinci nebudou. S případným poklesem životní úrovně v souvislosti s neustálým růstem cen – energie, potraviny – se bude muset vyrovnat stát, ale i obce. Od toho se bude vše odvíjet, protože takto změněné toky financí budou zřejmě někde chybět. Je to o stanovení si priorit, co je opravdu podstatné a co počká.