Jak byste zhodnotil průběh letošní letní přípravy? A probíhá vše podle vašich představ?

Za dobu, co trénuji, má letošní letní příprava největší grády. Tréninky byly nejlepší, jaké jsem kdy mohl připravit a zažít. Sešel se ročník se zdravým jádrem hráčů, kteří chtějí makat a strhli s sebou celý mančaft. Ten ročník je už sám o sobě silný, takže příprava probíhala opravdu výborně. Za celou dobu jsem nemusel nikoho okřikovat nebo na něco upozorňovat – kluci, a Šárka, jeli jako pily. Opravdu se mi to líbilo. Mělo to náboj a říz. Jen doufám, že si to všichni přenesou i na led a bude tam vidět, proč jsme čtyřikrát týdně dřeli na suchu.

V jakém prostředí probíhala příprava a čím vám toto místo vyhovuje?

Do Budilova jsme se uchýlili během covidu, abychom tam mohli potají trénovat. Od té doby jsme tam zůstali – bude to už asi pátý rok. Máme tam skvělé podmínky, děti mohou celý trénink absolvovat naboso. Nemusíme s sebou vozit žádné pomůcky. Okolí je nádherné, včetně možnosti koupání. Myslím, že dokud budu trénovat, letní příprava bude probíhat právě v Budilově. Obec nám tam vytvořila naprosto ideální podmínky a jsme šťastní, že tam můžeme být.

Na jaké oblasti jste se během přípravy nejvíce zaměřili?

Jelikož jsme přešli do starších žáků, víme, že hra bude tvrdší a více se bude hrát do těla. Zaměřovali jsme se proto na sílu – posilování s vlastní vahou a maximálně s lehkými jednoručkami. Hodně jsme cvičili v kruhových trénincích, důraz jsme kladli na dynamiku a především na plyometrii, která je klíčová při startech a dalších situacích na ledě. Abych se přiznal, právě plyometrii jsme věnovali největší pozornost. Zábava už šla trochu stranou a nastoupila dřina, i když některé herní prvky zůstaly. Kluci se Šárkou si zahráli fotbálek a nechyběla ani koupačka – ale bylo to něco za něco, odměna přišla po odmakaném tréninku. Takhle to máme nastavené.

Jaký význam přikládáte rozvoji koordinace a dynamiky v tomto věku hráčů?

Dnes se z výuky vytrácejí tělocviky a mizí i přirozený pohyb dětí venku. Když jsme přišli ze školy my, odhodili jsme tašky a běželi ven, kde jsme hráli až do setmění. Dříve byla hřiště narvaná a čekalo se, kdy se kdo dostane ke hře – dnes často zejí prázdnotou. Není to tak samozřejmě všude, ale bohužel ve většině případů ano. Koordinace by se v tomto věku rozhodně měla rozvíjet a my na ní dál pracujeme. O důležitosti dynamiky snad ani nemusíme mluvit – bez ní by to na ledě nešlo. Všechny tyto složky jsme pilovali a doufám, že je dokážeme soupeřům ukázat i na ledě.

Proběhlo také nějaké soustředění? Jaký mělo přínos pro tým?

Soustředění jsme absolvovali na Lipně, konkrétně v Nové Peci, kam jsem už v minulosti jezdil s ročníky 2007 a 2008. V krásném prostředí jsme se zaměřili především na stmelení kolektivu, ale nechyběla ani pořádná dřina. Trénovali jsme třikrát denně, absolvovali jsme vyjížďku na kole i výšlap na Plechý. Kluci to odřeli, odmakali a parta se opravdu stmelila. Večer jsme hráli různé hry – za mě super soustředění, které mělo skutečně něco do sebe. Myslím, že by mělo být pravidelnou součástí každé sezony, aby děti byly chvíli bez rodičů a zažily i něco jiného než běžný režim.

Překvapil vás něčím přístup hráčů nebo jejich výkonnost?

Když jsem dříve trénoval čistý ročník 2013, říkal jsem už tehdy, jací hráči sedí pode mnou na lavičce. Jak spolu mluvili, jak spolu komunikovali – připadalo mi, že trénuji tým o dvě kategorie výš. Během zápasu si třeba sami vzali desky a nějakou akci si nakreslili. Ten potenciál v nich prostě je. Abych se přiznal, letní příprava mě nijak zásadně nepřekvapila. Nastavili jsme si pravidla, zvýšila se konkurence a všichni věděli, že pokud chtějí v sezoně hrát, musí makat. Všichni začali ze stejné startovní čáry a jen ti nejlepší se dostanou do sestavy. Všichni k tomu přistoupili skvěle a o svá místa se poctivě poprali. Kluci i Šárka to mají v sobě – nemusíte jim nic říkat a do všeho jdou na sto procent.

Podstoupili hráči nějaké výkonnostní testy?

Testy dělám každý rok, ať už je bylo nutné posílat na svaz, nebo ne. Letos byly povinné, takže jsme po dvou trénincích provedli vstupní testy a v posledním týdnu přípravy i výstupní. Spadla mi brada, jakých výsledků jsme dosáhli. Když jsem to porovnal, byl ten posun neuvěřitelný. Je to pro mě důležitá zpětná vazba – vidím s trenéry, že to, co děláme, má smysl. Jediná věc, která byla na hraně, byl dvanáctiminutový běh. Ale ten mě až tak netrápil, protože fyzička se dá dobře dohnat na ledě. Zaměřili jsme se na krátké úseky, formou hokejového střídání. Testy splnily účel a dopadly na jedničku.

Jak důležitá je podle vás systematická letní příprava pro start sezony?

Myslím si, že systematická letní příprava je nesmírně důležitá. Musí mít hlavu a patu – a nejen pro samotný start, ale pro celou sezonu. Někteří lidé se přiklánějí k názoru, že nejlepší je být celý rok na ledě, ale já říkám, že některé věci na ledě prostě natrénovat nejdou.

Po krátké přestávce vás čeká další fáze přípravy – co bude jejím hlavním cílem?

Dali jsme hráčům měsíc volno. Nedávali jsme jim žádné individuální plány – měli mít přirozený pohyb. Jsou to děti ve věku dvanáct až třináct let a podle mě by si ještě měly užívat prázdniny – jet na dovolenou, projet se na kole, jít si zakopat na plácek… Nebudeme ze starších žáků dělat dospělé, pořád jsou to děti a mládí i dětství mají jen jedno. Je třeba, aby si ho užily, dokud to jde. Až budou v dorostu, moc volna už mít nebudou.

Znovu jsme se sešli v pondělí 28. července. V této fázi platí, že prázdniny a dovolené mají přednost. Budeme pracovat s dětmi, které zrovna nikam neodjely. Říkal jsem rodičům, ať si v žádném případě neruší dovolené – vím, jaké to je, když chodí do práce a nemají hlídání. Tohle všechno teď má přednost před tréninky. Překvapilo mě ale, že i tak se přihlásilo dost dětí.

Týden se budeme postupně rozhýbávat, poté zamíříme do Strakonic na kemp a po jeho skončení najedeme na povinnou suchou přípravu třikrát týdně. Na led ve Vimperku půjdeme v pondělí 18. srpna, kde nás čeká bohatý program. Na ledě budeme jednou až dvakrát denně, rozjedeme to naplno a budeme se soustředit na to, co nás čeká v sezoně.

Co vás zatím na týmu nejvíce těší a kde vidíte ještě prostor pro zlepšení?

Nejvíce mě těší ta parta. Jelikož jsem hrál hokej 33 let, vím, že i když jsme měli v kabině velká jména, někdy si to prostě nesedlo. Tady máme opravdu silnou partu – všichni táhnou za jeden provaz, povzbuzují se, radí si navzájem. To je podle mě víc než polovina úspěchu. Zbytek se domaká.

Hlavní, co chci, je, aby děti byly jako jedna rodina. A myslím, že to tady opravdu funguje skvěle. V hlavách mají nastaveno, že jdou do všeho na sto procent, a žádné „očurávání“ neexistuje – na to jsem pes.

Prostor ke zlepšení je vždycky. Nikdo není dokonalý, ale od toho jsme tu my trenéři, abychom je posouvali dál, nejen na ledě, ale i na suchu. Na letošní sezonu se moc těším. Doufám a věřím, že se tým posune výrazně dopředu. Ať už se to týká ročníku 2012, který směřuje do deváté třídy, nebo dorůstajících starších žáků z ročníku 2013 – oba ročníky mají na to, aby udělaly další krok.

Minulá sezona byla z pohledu mladších žáků veleúspěšná, když vyhráli svoji skupinu nadstavby áčkové ligy. Mají hráči na to, aby tento úspěch zopakovali i ve starší kategorii?

Vyhráli jsme ligu mladších žáků B, a loni jsme navíc ovládli i ligu mladších žáků A, čímž jsme si na sebe tak trochu ušili bič. Jsem ale nesmírně šťastný, že teď budeme pod tlakem a každý se na nás bude chtít vytáhnout. Takové zápasy mě opravdu baví. Raději dvakrát za sebou prohraju o gól, než abych dvakrát vyhrál o deset.

Samozřejmě to bude těžší. Máme v týmu i mladší hráče, kteří ještě nejsou ani v půlce puberty, takže to budou mít náročnější – ale stejně tak i jiné týmy. Věřím, že opět budeme myslet na nejvyšší příčky. Chceme postoupit do horní nadstavby a tam se porvat s těmi nejlepšími. Doufám, že budeme stejně úspěšní jako v posledních dvou sezonách.

Na závěr bych odbočil k vašemu kempu, který od neděle 3. do pátku 8. srpna opět proběhne ve Strakonicích. Co chystáte pro letošní ročník? Přinese nějaké novinky?

Každý rok se snažíme připravit kemp tak, aby se dětem nechtělo domů. Zároveň si myslím, že mají po celý týden výborné podmínky – jak na ledě, tak na suchu. Letos chystáme i překvapení, o kterém děti zatím neví – včetně dárků a hokejového merche. Ale když rodič pošle dítě na takový kemp, většinou ho nezajímá, s jakým tričkem se vrátí, ale co se naučilo a jak se nastartovalo do sezony. Pro velkou část účastníků to bude začátek sezony – poprvé půjdou na led a teprve pak začnou ve svém klubu. Od toho jsme tu, abychom kluky i holky na sezonu dobře připravili. Tentokrát se koná už devátý ročník a myslím si, že si kemp za tu dobu získal dobré jméno a oblibu. Čeká nás týden plný zážitků a věřím, že si ho všichni naplno užijeme. Pak už se začneme připravovat na desátý, jubilejní ročník – a co bude dál, to se uvidí…