„V současné době se staví v areálu kasáren nová budova u vchodu, která nahradí nevyhovující prostory pro dozorčího vchodu i dozorčího útvaru. Poskytne jim i návštěvám potřebné a důstojné zázemí. To zatím citelně chybělo,“ uvedl Haška. „Zásadní stavbou je ovšem budova nového, relativně velkého zbrojního skladu pro potřeby útvaru,“ dodal tiskový mluvčí. P

ředseda osadního výboru Jiří Lešek vzápětí kontroval otázkou, jak to bude s bezpečností majetku a hlavně osob v poměrně hustě osídleném okolí. Docela blízko navíc brzy vyroste kolonie rodinných domků. „Tyto obavy jsou určitě bezpředmětné. Ve zbrojním skladu budou z velké části jen zbraně. Neplánuje se uskladnění velkorážní například dělostřelecké munice, a ta do ručních zbraní zde najde místo zvlášť mimo zbraně jen v malém množství určeném ke spotřebě 730 příslušníků praporu na nejbližší výcvikové období,“ konstatoval Haška a dodal, že objekt bude samozřejmě zabezpečen nejmodernější sledovací technikou, ale i monitoringem pro případ neoprávněného vniknutí, požáru a dalších nepředvídaných událostí. Výhledově počítá posádka Tábor také za západním okrajem kasáren s výstavbou garáží pro techniku táborského útvaru radioelektronického boje. Tento záměr je zatím jen ve stádiu úvah, takže není známo ani datum zahájení, ani rozsah případné stavební činnosti.

Velkým tématem diskuse byl samozřejmě plánovaný – pro místní poměrně kontroverzní – rozvoj cvičiště Zahrádka. „Jak jste si mohli všimnout, zatím jsme vyčistili panelové a další cesty, udělali také některé terénní úpravy. Velení armády z úsporných důvodů rozhodlo, že není možné provádět všechna cvičení ve vojenských prostorech, například na Boleticích, ale je třeba využít místní možnosti. Zatím na Zahrádce cvičí řidiči s obrněnými Pandury a vojáci taktickou přípravu a přesuny. Pokud je slyšet občas střelbu, pak jde jen o cvičné střelivo, navíc v těchto prostorech jsou strážní, kteří sem nevpustí civilní osoby, takže žádné nebezpečí nehrozí,“ uklidňoval Petr Haška. Debata se ale vyostřovala.

Cvičiště na soukromých pozemcích? 

Cvičiště je pro Klokoty, Zahrádku a Všechov horkým tématem již mnoho let. Zejména od doby, kdy armáda přestala platit zdejším majitelům pozemků nájemné a rozšířená zóna Natura kolem rybníku jim znemožnila jakékoliv hospodářské využití jejich majetku. „Podle katastru patří sice cesty armádě, pozemky jsou částí městské, ale většinou soukromé. Navíc armáda cvičí, kde se jí zachce, tedy i na našich pozemcích, aniž by platila nájem. Ten před lety vypověděla, proběhla nějaká jednání, ale vše usnulo na mrtvém bodě,“ uvedl majitel pozemků Oldřich Bílek. „Nabízeli nám sice odkoupení našich pozemků, ale za směšnou cenu pět korun za metr. Nebo výměnu za jiné pozemky. Nám nabídli jakési na Šumavě. Je to normální?,“ ptal se Bílek. Doplnil ho další z majitelů pozemků Dušan Žirovnický. „Když jsme to řešili s velením, bylo nám řečeno, že všichni cvičící vojáci jsou informováni, kam mohou a kam ne. Ale ti kluci to stejně nerespektují.“ Zazněla otázka, jak je možné, že armáda již roky nerespektuje soukromé vlastnictví?

Diskutující rozebírali i problém, proč cvičiště není na přístupech označeno cedulemi s nápisem Vojenský prostor! Vstup zakázán! Stává se totiž, že do těchto míst lidé z Klokot i z Pražského sídliště chodí na procházky nebo venčit psy. Pak se najednou ocitnou mezi projíždějícími obrněnými vozy nebo střílejícími vojáky. Odpověď je nasnadě. Pozemky cvičiště ze značné části armádě nepatří, takže je ani nemůže jakkoliv označovat. Co tedy dál?
Podle tiskového mluvčího klokotského útvaru Hašky o tomto stavu není informován, ale přislíbil, že stížnosti postoupí velení praporu, a to jistě tento problém bude řešit s vyššími místy. Využívat cizí pozemky bez jakéhokoliv právního titulu podle něj není možné. Přesto se to dlouhodobě děje.