Své účinkování hodnotil trochu rozpačitě. Ve skupině splnil roli papírového favorita, ale ten poslední krok do hlavní soutěže v domácím prostředí neudělal. „Měl jsem přijatelný los, to je třeba si přiznat, že soupeři, které jsem dostal, byli hratelní,“ nepřeceňoval Filip Kortus dílčí úspěch. Přiznal, že zápasy byly vyrovnané, ve třech duelech se soupeři z nižších lig ztratil dohromady jen tři sety a měl před sebou poslední překážku v cestě do hlavního sobotního programu. „Vedl jsem dva nula, hrál jsem odvážně, všechno to fungovalo. Chybělo hrozně málo, asi abych byl ještě odvážnější v koncovkách třetího, čtvrtého a pátého setu. Soupeř byl zkušenější, pak už malinko čekal na moje chyby,“ popisoval Filip Kortus partii s Janem Holáněm. Oba se dobře znají ze společného působení v Pedagogu Č. Budějovice. „V době, kdy byl covid, jsme spolu odehráli ve zkrácené sezoně asi jenom šest zápasů. Ale spolu jsme hráli, i proti sobě,“ podotkl Filip Kortus. V turnaji ho koučoval zkušený Dan Hlaváček, bývalý dlouholetý ligový hráč. Ani jeho rady nepomohly zastavit Holáňův obrat v pětisetovém dramatu. „Rozebrali jsme to spolu a vidíme to stejně. Ve druhých polovinách setů jsem tahal za kratší konec,“ mínil Kortus.

Než opustil halu se šestnácti stoly, prohodil několik vět i s Michalem Vávrou, který předtím vedl  z trenérské židle Natálii Nečasovou z Orla. I budějovická hráčka musela gratulovat k postupu soupeřce. „Michal říkal, že mě viděl, a uznal zkušenost soupeře, kterou jsem potom pocítil taky. Opravdu dobře přečetl, že je lepší čekat na moji chybu, než se někam hnát, což nakonec rozhodlo,“ konzultoval Filip Kortus porážku s legendou, nasazenou přímo do hlavní soutěže, která v pátek nasávala atmosféru v roli kouče a mentora. Konec v turnaji Kortuse mrzel. „Tak jak jsem první dva sety věřil tomu, že si za tím jdu, pak už jsem malinko pochyboval, a z toho pramenily chyby, kdy výměny, které jsem měl dobře rozehraný, jsem neuhrál… A proto mi to uteklo,“ litoval.

Jako vítěz nedávných krajských přeborů si Filip Kortus zdravě věřil. V Lomnici totiž dokázal získat skalpy Michala Vávry nebo Milana Zaunmüllera. „Myslel jsem, že když mi vyšel tenhle turnaj, tak mi může vyjít i další. Využil jsem samozřejmě přijatelného losu ve skupině, a i tohle byl zápas, který se určitě dal vyhrát. O to víc mě to mrzí, protože takhle blízko postupu do dalšího dne jsem ještě na republice nebyl. Takové příležitostí nechodí úplně často,“ přemítal  budějovický odchovanec, hájící ve druhé lize barvy Soběslavi.

Při premiéře v hale cítil podporu

Sportovní halu ve Stromovce proslavili především volejbalisté Jihostroje, stolní tenis se zde provozuje jen okrajově. Stoly na chodbách si pravidelně pronajímají amatéři a neregistrovaní z podnikové soutěže, zatímco registrovaní členové ČAST využívají zázemí v klubových hernách. Premiéru měl v hale i 26letý Filip Kortus. „Hrál jsem tu jenom florbal, ping pong ne. Bylo to poprvé,“ rozesmál se. I tak ale prý cítil v kostech, že nastupuje doma, v rodném městě. „Jo! Určitě mi to pomáhalo, protože přišlo plno kamarádů, celá rodina. Měl jsem tu plno příznivců, o to víc jsem chtěl. Jsou lidi, které to dostane spíš do křeče, pod tlak, ale mně to naopak pomáhá,“ cítil odchovanec Pedagogu za zády podporu. „Ohromnou, fanoušci byli skvělí!“ vzkázal na tribunu Jihočech.

Sítem kvalifikace neprošel ani druhý z bratří Kortusů Pavel, působící v Rakousku. „Brácha měl těžký los. Na rozdíl ode mne nebyl nasazený, o to těžší měl skupinu,“ glosoval mladší Filip. V turnaji nepokračuje ani jeho spoluhráč ze Soběslavi Lukáš Heinzl, ani vodňanský Filip Hubáček. Skončil také prachatický legionář Milan Zaunmüller. „Do hlavní soutěže postoupil Kryštof Přída z Vodňan a Filip Korbel,“ zmapoval přeborník kraje výsledky ostatních Jihočechů.