Hlavní soutěž dvouhry tak zůstala pro Zaunmüllera (ročník 1987) na MČR nezdolaným vrcholem. Vyslanec Plzeňského kraje Matouš Důra mu vystavil stopku. „Byla to poslední překážka, a taky pravděpodobně moje poslední mistrovství republiky, a mrzí mě to o to víc, že bylo v Budějovicích. Na druhou stranu jsem prohrál s o téměř dvacet let mladším klukem, který je na tom fyzicky líp. Velkou roli tu hrály časové prodlevy, na které už nejsem moc zvyklý – před zápasem jsem pět hodin stál. Stál proti mně rychlý, mladý kluk, hrál pěkně, razantně…Kdybych vyhrál druhý set, který jsem prohrál 12:14 a měl jsem setboly 11:10 a 12:11, bylo by to 1:1 a zápas ještě mohl vypadat jinak,“ přemítala po vyřazení bývalá opora Prachatic. Soupeř měl  trávu na bekhendové straně, ale většinu bodů sbíral forhendem, kterým dokázal výměny tvrdě zakončit. „Neznám ho. Přece jen už jedenáct let hraju v Rakousku a většinu soupeřů tu neznám,“ prohlásil poražený hráč s elegantní bekhendovou rozehrávkou.

Druholigové Dobřany absolvovaly v půlce března neúspěšný výjezd na jih Čech, kde jim pšenka nekvetla, podlehly Studené i Soběslavi. Zato v Budějovicích přidal Matouš Důra po Zaunmüllerově skalpu ještě kolo navíc, když zdolal sparťana Šilhána, a dostal se tudíž mezi 32 nejlepších, což pro něj byl skvělý výsledek. Zastavil ho až jeden z favoritů na titul Pavel Širuček. Ve finále šampionátu triumfoval dobřanský odchovanec David Reitšpies a u Radbuzy se mohlo slavit.

Milana Zaunmüllera pořádající asociace poškádlila, když u něj ve startovní listině chybně uvedla oddílovou příslušnost. Adresa SK Vöest Linz už u legionáře nějakou dobu neplatí. „Čtyři roky hraju v Kremsmünsteru, nějakých padesát kilometrů za Lincem,“ upřesnil hráč. „Je to třetí nejvyšší rakouská soutěž.“ S výkonem v kvalifikaci byl spokojený, v materiálu důvod svého vyřazení nehledal, ačkoli sám je vyznavačem klasických útočných potahů. „Mně to nevadí, já na tom vyrůstal. Dělal jsem jednoduché chyby a je znát, že ti mladí kluci tráví u stolu daleko víc času než já. Já, když mi to vyjde dobře, trénuju jednu týdně,“ přiznal Milan Zaunmüller.

Měsíc po jihočeských přeborech v Lomnici si neodpustil malé popíchnutí vůči mladé generaci, potažmo i klubům. „Očekával jsem tam trochu kvalitnější nástupce. Musím říct, že Michal Vávrů a já jsme takoví pardálové, kteří se střetáváme dvacet let. Jsou tam šikovní kluci Kortusové, Duspiva, ale to jsou pořád moji vrstevníci, s nimiž se tady potkáváme pořád dokola. A nová generace hráčů, minimálně tady v jihočeském kraji, nepřichází,“ postrádá Milan Zaunmüller mladší, neokoukané tváře.