Předčasně opustil reprezentační výpravu v Itálii, a protože má v německé lize volný víkend, nenechá si Michal Vávra šampionát ujít. „Nenechám. Já dokonce, ty jo, budu hrát! Jako nejstarší, asi…,“ žertuje dobře naladěný hráč. V hlavní soutěži nemá konkurenci, Husákovy děti ze 70. let vyklidily pozice. Ne tak Vávra. „Druhý nejstarší je asi o třináct let mladší. Dostal jsem se do hlavní soutěže. Asi mám nějaké body, historicky… Ostatní dědkové se odhlásili, tak jsem tam zbyl jako sám voják v poli, no a protože je to doma, tak musím hrát!“ usmívá se dlouholetá jihočeská jednička.

Nejen soupeři, i jeho sport se s léty mění. Stoly už nejsou jen v tradiční zelené, v módě je modrá. Sety se zkrátily a celuloidové míčky nahradil plast, ale Vávra s náturou poctivého dříče se jako chameleon adaptoval na všechny novinky. V kraji zůstává na špici, stal se pojmem. Profesionální přístup mu přinesl dlouhověkost, dodnes tak hraje kvalitní čtvrtou německou ligu a snad není fanouška, který by také nevěděl kde. Jasně, v německém Nassau.

Na mistrovství republiky jezdil Vávra pravidelně měřit síly, a měl tak přehled, v čem Jihočeši na elitu ztrácí. „Byl jsem asi třináctkrát za sebou. Když bylo mistrovství a měl jsem zápas, tak jsem musel na zápas,“ líčí úděl legionáře. Jakmile se otevřelo ve třetí či čtvrté německé lize okénko, přijel.

„Byl jsem nadšenec,“ přiznává a vzpomíná, jak strávil noc v autobuse, aby stihl obojí, splnil klubové ligové povinnosti a současně nepřišel o mistrovství. Letošní kalendář mu dovolí absolvovat velkou akci a perličkou je, že mezi ženami se objeví v páteční kvalifikací Michalova životní partnerka. Ve smíšené čtyřhře se ale pár neukáže. Škoda. „Nemůžeme, to by se Lucka musela probojovat. A to je těžký… Jinak bychom hráli,“ ujišťuje Vávra. Ten prý byl smířen s trnitou cestou kvalifikací, jenže po odhláškách se posunul nad čáru. Neskrýval rozpaky: „Přece jen jsem si chtěl zahrát, tohle je už fakt těžký, tam není nikdo slabý. Jsou tam mladí borci a mohu dostat někoho, kdo je nominovaný přímo do hlavní soutěže. O to je to těžší,“ posteskl si. I tak klidně vsaďte krk na to, že soupeři nedá míček zadarmo.

Ostatní přihlášení z jihočeského žebříčku „spadli“ do kvalifikace. Michal Vávra věří, že alespoň někteří z nich se mohou objevit v sobotním programu dvouher. „Myslím, že Milan Zaunmüller má velkou šanci, pokud bude los přívětivý. A určitě taky Filip Korbel, pokud zahraje standardně, by se tam měl vejít. Tihle dva mají reálnou šanci, plus Hubáček z Vodňan, který hraje v první lize těžký zápasy. Hrozně záleží na losu,“ podotýká úspěšný hráč a trenér. V kariéře mnohokrát zmínil, jak velkou cenu pro něj má jediná medaile z MČR, a to bronzová z mixu s Dagmar Blaškovou, starší sestrou letošní obhájkyně titulu. „To bylo moje nejlepší mistrovství, kdy jsem se prokousal z pátku, z kvalifikace, a vydržel jsem až do neděle! Navíc se svou svěřenkyní, protože Dášu jsem tehdy koučoval. Dostali jsme se přes reprezentantku Čechovou, která hrála doma. Vyhrála singl, vyhrála čtyřhru a třetí titul jsme jí překazili,“ vybavuje si jasně Michal Vávra.

S reprezentací do Itálie

Na kontě má čtrnáct krajských titulů ve dvouhře, ten poslední z roku 2018. Čím dál víc času věnuje trénování, na jihu je krajským trenérem. „Pro mládež existuje pilotní projekt, který má pomoci krajům, jako je ten náš. S podporou ČAST teď nově monitoruju v klubech kategorie U11, U13 a malinko U15,“ říká ke své roli.

K povinnostem si energický 52letý chlapík přibral ještě působení u reprezentace PARA stolního tenisu. V pondělí ho před domem vyzvedla svazová dodávka a vydal se s týmem do Itálie. „Vypadla jim trenérka, a protože hráčů je hodně a trenéři jen dva, pomohu alespoň v singlech. Z práce mě uvolnili, je to až do neděle, ale já budu na singly ve středu a ve čtvrtek a pak jedu domů, abych v pátek už byl na kvaldě. Chtěl bych vidět hrát malý holčiny, tu U15. A Lucku, samozřejmě!“ těší se Michal Vávra a přiznává, že stolní tenis tělesně postižených má svá specifika, hlavně u hráčů na vozíčku. „To už je jinej sport, jiná kategorie. Na tu je specialista trenér Milan Jašek, který tam je dlouho. Je to specifický, oni hrají tak zvané vracečky,“ vysvětluje. I když pro ligový stolní tenis vycepoval celou řadu talentů, včetně Zdeny Blaškové, mezi hráči s handicapem se podle svých slov zatím rozkoukává.

Na tři dny plné stolního tenisu se Michal Vávra těší, současně cítí jako člen vedení krajského svazu zodpovědnost a obavy, aby akce proběhla hladce. Byť se sám na organizaci MČR přímo nepodílí. „Přece jen zkušenosti s tím nemáme,“ přiznává na rovinu. „Snad to všechno klapne,“ přeje si na závěr českobudějovický Michal Vávra.