Jak náročné bylo dnešní utkání?
Lehké to určitě nebylo. Pauza byla docela dlouhá a Boleslav už za sebou měla jeden zápas. Jsme rádi, že jsme to zvládli, a že jsme do nového roku vykročili vítězně. Boleslav měla více přesilovek, takže se snáz dostala do zápasu, ale jinak to bylo vyrovnané utkání. Mají výborný útok, dva kvalitní gólmany… Navíc chtěli napravit ten nepovedený zápas na Spartě. Růža (Jan Růžička – brankář Mladé Boleslavi) na druhé straně chytal také skvěle, o to je výhra cennější. Tři body jsou pro nás hodně důležité, navíc v těchto krásných retro dresech. Jen je škoda, že u toho zase nemohlo být více fanoušků.

Kdy jste se dozvěděl, že půjdete do brány?
Včera, protože Hráškovi nebylo dobře, tak jsme čekali, jak dopadne. Má nějakou střevní chřipku, takže to padlo na mě. Shodou okolností zase na Boleslav, proti které jsem zrovna letos chytal. Jsem rád, že jsem dostal šanci a dokázal trenérům, že jsem připravený.

Soupeř vás hned v první třetině rozchytal celkem slušně…
Určitě jsem si nestěžoval. Vždycky je lepší, když jste v zápase pod palbou střel. Dostal jsem se do toho rychleji hlavou. Člověk je v tempu a nemyslí na nic jiného. Zápasy, kdy na vás jdou za třetinu dvě střely a z toho je jednou přečíslení dva na jednoho, nemá žádný brankář rád. To je strašně těžké. Dneska mi kluci ale výborně pomáhali, vraceli se, blokovali střely. Byli skvělí a já jim za to děkuji. Jednou nám pomohla i tyčka, ale štěstí k tomu patří. Byli jsme připraveni, chtěli jsme to víc a na konci se to ukázalo, když se k nám přiklonilo i štěstí.

Závěr byl hodně hektický, jak jste to prožíval?
Obrovská euforie, to je něco nádherného. Ale musel jsem tu radost rychle utnout, protože Boleslavi ještě zbývala necelá minuta na vyrovnání. Není to dlouhá doba, ale v takový moment ta minuta trvá strašně dlouho. Navíc oni mají rychlý a fakt kvalitní tým. Jsem rád, že jsme to ubránili.

Šance mezi tyčemi letos dostáváte jen sporadicky. Jak to vnímáte?
Je těžké si to nastavit v hlavě, to je jasné, ale na každý zápas se snažím připravovat, jako kdybych měl jít do brány. Na tréninku makám na sto procent, abych byl na každou šanci připravený. Jsem rád, že jsem dneska trenérům ukázal, že se mnou mohou počítat. Hrášek (Dominik Hrachovina) ale chytá fantasticky a já jsem hrozně rád, že ho tady máme.

Neříkal jste si občas na střídačce, že už to není nic pro vás?
Jednoduché to není, ale takové myšlenky jsem určitě neměl. Každý v týmu máme svou roli, já tu svou akceptuji a snažím se týmu pomáhat i mimo led. Když jsem podepisoval novou smlouvu, věděl jsem, že budu brankář číslo dvě, s tím jsem do toho šel. Loni to bylo s Čilem (Marek Čiliak) stejné a nakonec jsem ho přechytal. Říkal jsem si, že se může stát cokoliv, ale Hrášek je trošku jiný kalibr. Chytá fakt výborně a budu jedině rád, když nám bude pomáhat k dalším vítězstvím. Tohle je kolektivní sport a podle toho se chovám. Stoprocentně se obětuji pro tým. Povzbuzuji kluky, pomáhám Hráškovi a soutěžíme spolu na tréninku. Děláme si mezi sebou takové minizápasy a po každém tréninku si říkáme, kdo kolik dostal gólů. Když prohraje, tak to těžko kouše, ale je to zdravá rivalita. Jsme dobří kamarádi.

Při děkovačce jste dělal vítězný kotoul, ale zdálo se, že se vám příliš nepovedl?
Ale jo, povedl, akorát jsem si pod sebou zasekl hokejku a málem jsem si nafackoval… Ale to už je jenom taková sranda, hlavní je, že jsem si mohl ten kotoul po dlouhé době zase udělat.

Jaké cíle si dáváte do konce základní části?
Soutěž je strašně vyrovnaná, hlavně v těch patrech, kde jsme my. Stačí jedna výhra a jsme nahoře, pak přijde jedna prohra a jsme zase dole. Ale pro nás je každý bod cenný. Chceme se dostat do čtyřky, ale cílem je play off a za tím si jdeme.