Úvodní slovo si vzal bývalý ředitel muzea Miroslav Špecián. „Výtvarník Miloslav Brůha projevoval nadání už od narození, když pokreslil kdejakou knihu a křídou zdobil zdi, kmeny stromů či sloupy v rodné Střelskohoštické Lhotě. Pracoval jako technik telefonních ústředen. Kromě zaměstnání maloval a kreslil. A nikdy nepřestal,“ řekl Miroslav Špecián.

„Míla, jak ho všichni známe, je pohodový člověk. Až do chvíle, kdy se mu v hlavě zrodí nápad a postaví se před prázdné plátno. Od té chvíle s ním není rozumná řeč. Jak sám říká, stává se zoufalcem. Stačí ale pár tahů štětcem a Mílu začne obraz zcela pohlcovat. Když je hotovo, Míla pak říká, že co už je v rámu, žije si vlastním životem,“ pokračoval Miroslav Špecián. Zastavil se také u spolupráce Miloslava Brůhy s akademickým malířem Jaroslavem Peškem, který žil v Malenicích. Prý byli snad posledními malíři v kraji, kteří vyráželi tvořit přímo do plenéru.

„Na obrazech Miloslava Brůhy vidíte množství barev a odstínů. Ale kdybyste se ho zeptali, jakou barvu používá nejraději, odpoví slovy jednoho ze svých vzorů a učitelů – malíře Ády Nováka. Ten říkal, že každá barva je krásná, jen záleží na tom, co je vedle ní,“ dodal Špecián. Zmínil také výročí 30 let, kdy se Miloslav Brůha stal členem Svazu českých výtvarných umělců.

Lituji dne, kdy nesáhnu na štětec

Autora výstavy Miloslava Brůhu velmi potěšil zájem veřejnosti na vernisáži v době, která účasti na hromadných akcích zrovna moc nepřeje. „V Maltézském sále vystavuji své práce z posledních zhruba čtyř let. V mnoha obrazech zůstává forma stejná, jinak vidím posun spíš do abstrakce,“ prozradil redakci Miloslav Brůha. „Ve Strakonicích mám výstavu po deseti letech, takže jsem přivezl i tvorbu s motivy z jižních Čech, které jsou návštěvníkům bližší,“ poznamenal.

Zmínil, že desetiletá pauza od výstav ve Strakonicích nebyla tak úplně v plánu. „Roli hrál i zdravotní stav, prošel jsem několika operacemi. Tou nejzásadnější, která mě zastavila v tvorbě, byla operace pravého ramene. To jsem nemohl tvořit téměř rok. V mezidobí jsem ale samozřejmě vystavoval – například v Karlových Varech, Prachaticích nebo Nepomuku. Víte, mně práce trvá hrozně dlouho. Řekl bych, že než dojdu k hotovému obrazu, jsou to měsíce práce. Proto mi obrazy tak rychle nepřibývají,“ říká Miloslav Brůha.

Prý není typ výtvarníka, který si práci plánuje dopředu a nutí se k tvorbě. „Nedělám to, jako kdybych chodil denně do fabriky. Ale lituji každého dne, kdy na štětce nesáhnu. Nějaká soustavnější práce je dobrá,“ ví Miloslav Brůha, který říká, že jeho inspirace se v čase příliš nemění. „Žiju v této krajině a z ní čerpám. Je to pořád okolo strakonického komína, jak se říká. I když ale jdu znovu na stejné místo, nabídne mi úplně něco jiného. Prací a časem člověk vnímá to samé místo zase trochu jinak,“ dodává Miloslav Brůha.

Jeho výstava nazvaná Obrazy od Otavy je v Maltézském sále k vidění do 28. listopadu v otevírací době vždy od úterý do neděle.