Zamítnuté žádosti

„Na okresní správě sociálního zabezpečení mi přiznali třetí stupeň invalidity a pokud jde o příspěvek na péči, po velkém pídění mi byl přiznán druhý stupeň bezmocnosti, protože se ještě najím, učešu se, komunikuji a můžu si vzít sama léky. Po dalším velkém dohadování jsem dostala kartu ZTP,“ popsala žena v roce 2016 svou situaci. „Podle posudkové lékařky jsem na kartu neměla nárok, stejně jako na příspěvek na výtah, kterým bych se mohla dostat z bytu v prvním patře dolů. Třeba v létě na zahrádku, a nemusela bych tu zavřená čekat, až přijde z práce manžel nebo někdo z rodiny,“ vyprávěla tehdy Martina Voráčková.

Vychovala tři děti a pracovala jako dojička a později prodavačka, než začala marodit se zády, dusila se a v roce 2013 ochrnula na pravou nohu. O rok později pak už zůstala ochrnutá od pasu dolů. „Psychicky jsem se tenkrát zhroutila a kdyby se mi ve stejných dnech nenarodila vnučka, nechtěla jsem už žít,“ dodala dnes pětačtyřicetiletá žena.

V roce 2016, kdy jsme o Martině Voráčkové psali poprvé, jsme také fotili, jak se z prvního patra dopravuje. Sklouzla z invalidního vozíku, naskládala si bezvládné nohy před sebe a po hýždích se šoupala dolů ze schodiště. Odstrkovala se rukama. Někdo pak za ní musel po strmém a zalomeném schodišti snést vozík do přízemí. Nahoru se pro změnu vzpírala a táhla tělo za sebou. V té době už lékař Vladimír Dvořák upozorňoval, že to její ruce nemohou dlouho vydržet. Proto Martina Voráčková toužila po výtahu, jehož rozpočet získala od dvou firem – jedna jej nacenila na 680 tisíc, druhá na 445 tisíc korun. Tolik peněz rodina neměla a žádost Martiny Voráčkové o přiznání příspěvku na tuto zvláštní pomůcku na okresní správě sociálních věcí čtyřikrát zamítli. Postupně pak v následujících letech neuspěla s odvoláním proti tomuto verdiktu na všech vyšších instancích včetně ministerstva.

Hluchý úřední šiml

„Posudkovou lékařku jsem žádala, aby se přijela podívat do mého bydliště na to, v jaké situaci jsem. Odmítla s tím, že návštěvy v bytech nedělá,“ popsala tehdy. Úřad práce naopak domácí šetření provádí a zjištěné poznatky posílá posudkovým lékařům. Ti pak vydají posudek, zda konkrétní člověk, kterého v životě neviděli, má či nemá nárok na daný příspěvek či pomůcku. „Posudkový lékař není našimi podklady vázán, kdežto pro nás je jeho posudek závazný a bez něj peníze vyplatit nesmíme,“ řekl tehdy ředitel píseckého kontaktního pracoviště úřadu práce Jiří Brožák. Dobrou vůli měl, ale potřebný papír od posudkové lékařky scházel. Na účtech úřadu práce přitom peníze na speciální pomůcky byly.

Martina Voráčková i lékař Vladimír Dvořák nabyli přesvědčení, že odmítání posudkářky už je osobní, protože si Martina Voráčková na ni stěžovala. A všichni nadřízení s ní „drželi basu.“ Od prvního článku o Martině Voráčkové uběhl rok a půl, absolvovala řadu dalších řízení, odvolání, dokonce podala žalobu. Soud ji ale vůbec nezačal řešit, protože se za protistranu ze sociální správy nikdo nedostavil. V srpnu 2017 absolvovala Martina Voráčková další jednání, tentokrát u krajské posudkové komise v Českých Budějovicích. Ženu na invalidním vozíku dopravil do sídla komise svým autem, ve svém volnu po noční službě opět lékař Vladimír Dvořák. A na jednání komise pronikla v roli doprovázející kamarádky i naše redakce. Výsledek byl tristní. Komise konstatovala, že Martina Voráčková má bezpochyby bezvládné dolní končetiny. Jenže její postižení neodpovídá přesně znakům paraplegie tak, jak je vyžadují tabulky. Podle neuroložky Drahoslavy Tišlerové, která byla členkou komise, například jedním ze znaků paraplegie musí být atrofované svalstvo. A to Martina Voráčková nemá. Členové komise pak konstatovali, že nemohou podle svých norem udělat nic jiného, než žádost o příspěvek na pomůcku zamítnout. Doporučili obrátit se na zákonodárce, aby rámec příslušné vyhlášky změnili. Z výsledku byla Martina Voráčková zdrcená, lékař Vladimír Dvořák rozzlobený.

Poslední naděje – sbírka

„Paní Voráčková je bezpochyby ochrnutá. Zpočátku tomu revizní lékařka nevěřila a přede mnou se paní Voráčkové ptala, proč jezdí na vozíku. Později se na tom, že je ochrnutá, postupně shodli všichni. Není však ochrnutá přesně dle tabulek,“ shrnul výsledek Vladimír Dvořák.

„Předpokládal bych, že posudková komise a revizní lékařka pochopí rozmanitost života a nebudou hloupě, až cynicky aplikovat vyhlášku tímto způsobem. K tomu by stačil stroj. Jestli je vyhláška špatná, měli by její změnu iniciovat jak revizní lékaři, tak posudkový lékař. Ale podle toho, co jsem slyšel, je to ani nenapadne. Byl jsem přítomen jak na jednání paní Voráčkové s revizní lékařkou a lékaři neurologie, tak u odvolací komise. Byl jsem překvapený neochotou pochopit stav pacientky i stylem jednání komise. Bez empatie, stroze, někdy až snad nadřazeně. Lidský faktor přece musí eliminovat strohost a omezenost technického popisu jednotlivých chorob. Jenže lidé většinou procitnou, až když musí podobné peripetie a ponížení podstupovat sami nebo se svými rodinnými příslušníky,“ uzavřel tehdy Vladimír Dvořák.

Před rokem na podzim, jsme si řekli, že kde selhává stát, snad pomohou dobří lidé. Martina Voráčková si založila u České spořitelny transparentní účet, o kterém jsme informovali v novinách i na portálu Jižní Čechy Teď. Do letošního jara lidé, kterým není neštěstí druhých lhostejné, poslali na 177 tisíc korun. Přispívali i lidé, kteří jsou sami v podobné nebo ještě horší situaci.

Vynecháme podrobnosti o nechutném případu, kdy kdosi na internetu začal šířit pomluvy o Martině Voráčkové, aby její sbírku poškodil. Policie autory anonymů vypátrala. Ztěží lze uvěřit, že pomluvy měly původ v sousedství přímo ve vsi.

Výtah je v Dobevi

Manželé Voráčkovi letos oslovili výrobce výtahů a požádali je o aktuální rozpočet akce. Za pět let, po které se celá kauza táhne, se ceny samozřejmě zvýšily. Výrobce zdvihacích zařízení Vecom z moravské Lipůvky rozpočtoval výtah u domu Voráčkových na 570 tisíc korun. To bylo v červnu. Všichni zainteresovaní stále doufali, že si Martina Voráčková
užije samostatného přístupu na zahradu a pobytu venku s vnoučaty ještě letos.

S pomocí Jihočeských týdeníků Martina Voráčková oslovila kolem dvaceti nadací a charitativních organizací, také všechny jihočeské poslance a senátory. Z nich reagoval jediný. Senátor za Písecko a Strakonicko Karel Kratochvíle z ČSSD přispěl do sbírky velmi vítanou částkou 5000 korun. Ozvalo se ale i několik nadací, mimo jiné Konto
Bariéry Nadace Charty 77, které přidává částku 20 000 korun přímo výrobci výtahu. Na konci léta manžel Martiny Voráčkové s pomocníky vybetonoval podle projektu podezdívku a připravil přívod elektřiny a jističe, aby se cena dodávky trochu snížila. A pak už přišla velká chvíle – firma Vecom přivezla samotný výtah.

Dobrá věc se podařila

Martina Voráčková, která v červenci musela absolvovat další operaci, se na prahu podzimu poprvé svezla výtahem na zahradu! Její peripetie však ještě neskončily. Na náhradu dvou plotének vlastním štěpem, což jí velmi zlepšilo potíže s dýcháním, si troufl pouze tým přednosty Miroslava Vaverky na neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci. Tutéž operaci již dříve odmítli jako příliš riskantní v Českých Budějovicích, Praze, Plzni i Liberci. A protože pacientka nevyužila své nejbližší nemocnice, zdravotní pojišťovna nehradí převoz sanitkou. „Když mi řekli, že by převoz sanitkou stál 15 tisíc, hledali jsme zoufale nějaké řešení. Nakonec mě převážela organizace SOANZ z Tábora,“ uzavírá Martina Voráčková. Tam stál převoz podstatně méně – něco přes pět tisíc korun. V olomoucké nemocnici jí také s ohledem na trvalou paraplegii předepsali odlehčený invalidní vozík. Zatímco doma v Písku jí právě v těchto dnech odebrali kartu ZTP a příspěvek na druhý stupeň bezmocnosti. Přestože v olomoucké nemocnici se vyjádřili, že paraplegie je trvalá.

„Jsem smutná, protože mi v Olomouci řekli, že kdybych přijela o pár let dřív, nemusely být moje nervy v nohou úplně mrtvé. Já jsem se ale o panu profesoru Vaverkovi dozvěděla až náhodou v televizi a ozvala jsem se mu. Jsem ale současně šťastná, protože se mi nesrovnatelně líp dýchá. A hlavně jsem samostatný člověk, který už není uvězněný v prvním patře nebo odkázaný na pomoc,“ shrnula Martina Voráčková, dnes v úplně jiném rozpoložení, než když ztrápená absolvovala anabázi po úřadech.

Z transparentního účtu v minulých dnech zaplatila firmě Vecom zálohu ve výši 180 000 korun. Doplatek přijde na řadu v prosinci. Po započtení všech rozjednaných příspěvků od nadací i obce Dobev chybělo kolem 50 tisíc. Transparentní účet 3063108143/0800 zůstává otevřený.

Minulý týden jsme tuto zprávu otiskli v tištěných Jihočeských týdenících s prosbou, aby lidé ještě třeba i symbolickou stokorunou oslavili velké vítězství Martiny Voráčkové a všech dobrých lidí nad zvůlí, lhostejností a tupou byrokracií. K dnešnímu dni dárci skutečně poslali ještě 45 000 korun. Chybí tedy jen malý zbytek a celá anabáze bude u konce.

Martina je bojovnice. A i když se výtahu dočkala až s podzimem, letošní babí léto ji stihlo obdarovat řádkou pěkných dní na zahradě. Přesně tak, jak si to celé roky přála.