Konference se zúčastnili milevský starosta Ivan Radosta, kterého milevští radní nově do dozorčí rady JVS nominovali, i bývalý radní Milevska Miroslav Doubek, kterého z orgánu JVS rada města Milevska právě odvolává. Miroslav Doubek se vyjadřuje k obojímu – obsahu konference i svému odvolání.

Na jakém principu funguje JVS a s jakou kapacitou vody hospodaří?

Princip je perfektní. Každá obec dostává vodu za stejnou cenu, bez ohledu na odebrané množství a bez ohledu na vzdálenost. Voda pochází z Novohradských hor a řeky Malše, soustřeďuje se ve vodní nádrži Římov za Českými Budějovicemi a roční kapacita je 35 milionů kubíků. Soustava zásobuje 155 měst a obcí se 400 tisíci obyvatel Jihočeského kraje. Soustavu tvoří tři úpravny vody a celkem 550 kilometrů zásobovacích rozvodů ve třech základních větvích.

Za kolik se voda obcím dodává?

Současná cena je 15,94 korun za kubík plus DPH a k tomu 15 procentní poplatek jako pevná složka na režijní náklady udržování soustavy. Ta pro Milevsko představuje zhruba částku 700 tisíc korun ročně.

V čem má JVS problém?

V tom, že některá města v minulých letech využila dotační možnosti na vybudování vlastních zdrojů vody. Teď je využívají jako hlavní zdroj a z JVS si berou vodu jen jako doplněk nebo v případě suchého období. Je to patrné z toho, že ještě v roce 2000 se ze soustavy JVS předávalo obcím ročně 24 milionů kubíků vody, letos už se předpokládá necelých 16 milionů. Jestliže například město Písek čerpá ze soustavy jen 13 procent své potřeby, Strakonice jen 20 procent a podobně i další města jako třeba Zliv nebo Jindřichův Hradec, projevuje se to negativně na ekonomice celé soustavy. Pro Písek se například rezervuje určitá nasmlouvaná kapacita, JVS je povinna zajistit 3 miliony kubíků vody, ale Písek reálně spotřebuje 1,7 milionu kubíků a z toho z od JVS odebere jen 226 tisíc kubíků. Zbytek si čerpá z vlastních zdrojů vody. Přitom podle současných pravidel nejsou žádné postihy za to, když obec smluvní kapacitu nečerpá, JVS však vynakládá prostředky na její udržování, zbytečně vede do takové obce široké potrubí a v něm stojí voda. Já tomu říkám, že soustava má černé pasažéry.

Jak je na tom Milevsko?

Milevsko naopak patří ke stoprocentním odběratelům vody. Veřejný vodovod odebere ročně kolem 400 tisíc kubíků, z toho 100 tisíc je pro ZVVZ. Milevsko je druhý největší spotřebitel z měst se stoprocentním odběrem vody ze soustavy. Na prvním místě je táborská aglomerace, Milevsko je druhé, třetí jsou Vodňany, čtvrtá Soběslav, pátý Protivín a šestá Blatná. Stoprocentně závislých na vodě z této soustavy je na 120 měst a obcí kraje. Tábor by přitom také mohl obnovit úpravnu vody Rytíř a využívat nádrž Jordán jako vlastní zdroj, ale z vystoupení táborského starosty Jiřího Fišera na konferenci vyplynulo, že to Tábor nemá v plánu a naopak považuje za důležitou solidaritu obcí celé soustavy. Je přitom třeba zdůraznit, že Milevsko je na konci jedné větve a voda k nám jde dost dlouho – ještě v roce 2008 to bylo 13 dnů, loni skutečná doba zdržení vody v soustavě představovala už přes 15 dnů. To není příznivý vývoj.

Milevsko žádný náhradní zdroj vody nemá?

I milevský region má zakonzervovaný zdroj u Louže poblíž Sepekova, ale jeho zprovoznění by představovalo náklady v desítkách milionů korun.

Zdržení vody v soustavě má vliv na kvalitu?

Samozřejmě. Záleží na kvalitě potrubí. Když v něm voda delší dobu stojí, uvolňuje se rez a kal a musí se odkalovat. V létě se zas voda může v řadu ohřívat třeba až na 15 stupňů, zatímco ideální teplota je 4 až 10 stupňů. Při vysoké teplotě pak ve vodě vznikají různé mikroorganismy. České Budějovice, kam voda z Římova doputuje za dva dny, jsou na tom samozřejmě lépe. I tak ale platí, že voda z Římova má kvalitu kojenecké vody, zvlášť poté, co se investovalo do třetího stupně čištění. A na rozdíl od balené vody, kterou si někteří lidé stále ještě kupují, tahle voda stojí 20 haléřů za litr.

Jaké návrhy padly na konferenci v souvislosti s údržbou a rozvojem soustavy?

Členové představenstva i dozorčí rady JVS se shodují, že svaz je povinen zajistit obnovu zařízení, aby dostál svým závazkům. Proto také provádí masivní investice. Jen loni a předloni za 260 milionů korun, zejména do doplnění o třetí stupeň čištění. Principem fungování JVS je veškeré zisky investovat zpět do systému. Přitom jediný provozní příjem přichází za dodávanou vodu, pevná složka ceny je ale státem regulovaná, tvoří jen 15 procent a není výhled, že by se měnila. JVS proto usiluje o to, aby se obce zavázaly k k minimálnímu ročnímu odběru vody v takové výši, aby cena za nakoupenou vodu umožnila vygenerovat prostředky na obnovu. U obcí, které na to nepřistoupí, stojí za úvahu, zda k nim při obnově nevést užší potrubí místo dosavadního širokého. Kromě zlepšení bilance odběrů vody ze soustavy bylo navrženo jako další krok také aktivní vyhledávání nových odběratelů, kteří by se do soustavy připojili.

Jak argumentují obce, které si nechávají rezervovat vysoké kapacity, ale pak je nečerpají?

Různě. Například místostarosta Prachatic říkal, že podmínkou získané dotace na zprovoznění vlastních zdrojů je, že musí tyto zdroje ještě osm let řádně využívat a tím pochopitelně neplní odběrové diagramy ze soustavy JVS. Místostarosta Písku Hořánek zas navrhoval, aby si JVS svoji vodu proplachovala zpátky. V jeho podání to moc nevypadalo, že by Písek na argumenty JVS chtěl slyšet. Zaznívaly tam ale i jiné zajímavé příspěvky. Například z obce, kde do obnovy a oprav vodovodních a kanalizačních sítí dávají každoročně 10 procent z rozpočtu. To by v Milevsku muselo být 16 milionů ze 160 milionového rozpočtu.

A kolik se tu ročně investuje?

V Milevsku platí ČEVAK městu jako nájem za provozování soustavy 7,5 milionu korun a do obnovy se vrací zhruba 4 miliony. Zbytek se utratí za jiné věci, které s vodou vůbec nesouvisí. Proto jsme navrhovali, že jestliže město nechce tyto peníze vkládat do obnovy, ať raději lidem zlevní vodu. Vycházelo to o 10,60 za kubík. To není populismus, ale čestné řešení – vrátit lidem vybrané peníze, jestliže je nechci do obnovy dát. Pokud by se za ty peníze nedělala obnova sítí, bylo by podle mne dokonce protizákonné si ty peníze nechávat, protože jde o peníze z vodného a stočného a město by tím vybíralo jakousi skrytou daň z vody. V první řadě by se proto mělo opravovat.

Město Milevsko ale nakonec teď peníze na obnovu sítí přidává a chystá opravy kanalizačních sběračů. Víte o tom?

Ano, vývoj financí vypadá tak, že bude možné investovat navíc zhruba 15 milionů oproti původnímu rozpočtu. Tak já jen doufám, že to bude do komunikací a sítí. Jestli jsou k tomu radní donuceni tím, že Svobodní odešli z koalice, tak ani můj odchod z rady města nebyl zbytečný a považoval bych to za úspěch.

Jak vnímáte vaše odvolání z dozorčí rady JVS?

Jde o rozhodnutí radních a jejich svědomí. Ono to chce věnovat se tomu do hloubky, já jsem si všechno projel a prošel. Byl jsem v úpravně Plav, podívat se na táborskou soustavu, tady v Milevsku jsem 14 let jednal s ČEVAKem nejen o ceně vody, ale i o potřebě investic. Hledali jsme vedení v bažinách u Dvorčice nebo jsme s Petrem Soulkem z městského úřadu prolézali v montérkách stoku. To nejde dělat jen od stolu. A jestli jako argument zaznívá, že vedení města potřebuje být u zdroje informací v JVS, tak musím říct, že tam to funguje naprosto transparentně a informace dostane kdykoliv každý – starosta, novináři i občané.

Vy jste naznačoval, že by nyní zájmy Milevska nemusely být tak silně hájeny. Jak jste to myslel?

Myslel jsem tím, že starosta je zároveň představitelem Svazku obcí regionu Písecko, ten ho nominuje a mě bude odvolávat. Písek má v případě vody úplně jiné zájmy než Milevsko a až se bude řešit, aby „černí pasažéři“ na vodárenské soustavě platili víc, může tam být třeba korektnější přístup, než bych měl já. Já bych vždy hájil zájmy celé soustavy, protože to je výhodné i pro Milevsko, které je na ní stoprocentně závislé. Tak uvidíme.