Podle rozsudku strakonického okresního soudu učitel pohlavně zneužil čtyři nezletilé žačky, které v ZUŠce vyučoval. Při výuce jim sahal do kalhotek nebo rukou přejížděl přes hrudník. Vše vyplavalo na povrch teprve poté, co se jedna z dívek svěřila druhé a domluvily se, že si všechno nechají pro sebe. To se ovšem nestalo a jedna dívka se doma svěřila s vysvětlením, že se bála dříve mluvit, protože si myslela, že jí nebudou věřit. Policejní vyšetřování, které se vzápětí rozjelo, odhalilo další oběti. Při jejich výslechu, který vedla kriminalistka se specializací na tento druh trestné činnosti, dívky popsaly, jak ke zneužívání docházelo. Z jejich výpovědí, které byly vzhledem k jejich věku u soudu přečteny, vyplynulo, že svého učitele měly v podstatě rády. Chválily ho, říkaly, že na ně byl hodný. Jeho trestnou činnost zprvu vůbec nechápaly, nevěděly přesně, co se děje. V době, kdy ke zneužívání docházelo, navštěvovaly druhou a třetí třídu základní školy.

I když učitel jakoukoliv trestnou činnost popíral, soud výpovědím dívek uvěřil. Vzhledem k tomu, že se znaly pouze dvě z nich, jinak bydlely v různých lokalitách Strakonic a v blízkých vesnicích, a nenavštěvovaly ani stejnou základní školu, nemohly se na učitele domluvit. To jako jednu z možností naznačoval obhájce obžalovaného kantora. Obhájce také poukázal na některé rozpory ve výpovědích dívek a na to, že při výslechu použily některé výrazy jako dospělí a že tedy mohly být do této role vmanipulovány. Soud naopak uznal všechny výpovědi poškozených dívek jako důvěryhodné a po provedeném dokazování uznal učitele vinným a uložil mu trest dva a půl roku odnětí svobody, tedy těsně na samé spodní hranici trestní sazby, která je v tomto případě dva až osm let přičemž mu výkon trestu podmíněně odložil na čtyři roky. Rozpaky hlavně mezi rodiči poškozených dívek ale nastaly, když soud neuložil učiteli trest zákazu činnosti. Ten státní zástupkyně ani nenavrhla. Po vynesení rozsudku uvedla, že vzhledem k handicapu obžalovaného by jej takový trest připravil o možnost obživy.

Protože se učitel proti uloženému rozsudku odvolal, dostal věc k projednání českobudějovický krajský soud. Zde obhájce obviněného učitele znovu zopakoval své výhrady, kterými argumentoval již před okresním soudem. Zopakoval, že k dotykům mohlo dojít vzhledem k jeho slabému zraku a argumentoval také, že dívky mohly dospělými manipulovat. Zmínil, že některé celou věc popsaly na základě návodných otázek, které jim byly kladeny při výslechu. Obhájce také zopakoval požadavek na vypracování znaleckého posudku. V závěrečné řeči obhájce požadoval zproštění klienta všech obvinění. Opačného názoru byl státní zástupce. Ten naopak vyhodnotil výpovědi poškozených dívek jako věrohodné a veškeré dokazování provedené okresním soudem jako dostačující. S jeho názorem se ztotožnil i senát pod vedením Romana Bárty. Ten konstatoval, že strakonický sud hodnotil všechny důkazy správně a logicky. I krajský soud neshledal ve výpovědích poškozených dívek rozpory a odmítl námitky o možné domluvě všech poškozených. Neshledal také důvod pro jejich znalecké zkoumání či jiné doplňování dokazování a svým usnesením rozsudek okresního soudu v plném rozsahu potvrdil. Ten se tak stal pravomocným a neexistuje proti němu řádný opravný prostředek.

Pokud odsouzený učitel nevyužije mimořádného opravného prostředku, tedy dovolání k Nejvyššímu soudu, celá věc tak v trestní rovině skončila. Ovšem mohla by pokračovat u občanského soudu. „Ano, zvažujeme možnost uplatnění nějakého odškodnění,“ uvedl po vynesení rozsudku zmocněnec poškozených. „A je pravděpodobné, že budeme náhrady požadovat po organizaci, u které byl odsouzený zaměstnán,“ dodal na závěr. Nelze tedy vyloučit, že se všechny strany opět nesetkají v soudní budově.

Ivo Bukač