V nedávném zápase s Milevskem jste oslavil třicáté narozeniny. Jak jste si utkání užil?
Zápas byl velice náročný. Milevsko má velice mladý a běhavý tým. My jsme se s tím v prvním poločase trochu trápili, ale druhá půle už byla z naší strany o něco lepší. Narozeniny jsem nevnímal nijak víc než normálně. Fotbal byl důležitější, ale to že mi před zápasem popřáli a předali dárky, mě moc potěšilo. To se mi nestalo nikde, kde jsem hrál. Moc jim za to děkuji.

Ve Strunkovicích nad Blanicí působíte už poměrně dlouho. Proč jste sem vlastně přestoupil a jak k tomu došlo?
Došlo k tomu po neshodách ve volyňském Slavoji, odkud jsem odešel na půl roku do Německa, kde mě ale fotbal vůbec nebavil. Tak jsem zamířil do Strunkovic, kde v tu dobu hráli asi čtyři kluci z Volyně.

Ve kterých klubech jste si ještě předtím zahrál?
Začínal jsem přímo ve Volyni, kde jsem bydlel a bydlím doteď. V jedenácti letech jsem přestoupil do Strakonic a tady jsem prošel celou mládeží. Do mužské kategorie jsem se vrátil zpět do Volyně. Pak bylo to Německo a Strunkovice.

Kdo vás k fotbalu přivedl?
K fotbalu mne přivedl určitě můj táta. Máme to v rodině. Jezdil na každý můj fotbal a trénink už od začátku. Začátky byly, myslím, už někdy okolo tří let.

V dresu Mexika máte za sebou více jak 170 zápasů. Má jich někdo ze spoluhráčů na kontě víc?
No to už je pěkná porce. Doufám, že ještě spousty startů přidám. Určitě jsou tam kluci, kteří mají zápasů víc. Myslím, že Roman Žurek a Petr Beneš mají víc.

Které utkání vám za tu dobu nejvíce uvízlo v paměti?
Měl jsem rád utkání v 1. B třídě proti Volyni. Mělo to náboj a hrát proti kamarádům bylo zvláštní. V 1. A třídě byly vždy zajímavé zápasy proti Roudnému. Jinak utkáních, na která rád vzpomínám, je spousty. Třeba derby s Čkyní a Vimperkem.

Fotbal ve Strunkovicích nad Blanicí jde neustále dopředu. Jaké jste tady prožil sezony?
Přišel jsem do Strunkovic do 1. B třídy. Vždy jsme hráli na horních příčkách. Postup se nám podařil při covidové sezoně, která se neodehrála celá. V 1. A třídě jsme byli také vždy v top pětce a po třech letech jsme si vydřeli postup do krajského přeboru.

Ano. Loni jste ovládli A třídu a postoupili do krajského přeboru. Jaká to pro vás osobně byla sezona?
Bylo to náročné. Několik zápasů jsme vyhráli pouze o gól a někdy jsme měli i trochu štěstí. Ale makali jsme všichni a podařilo se nám to, co jsme všichni chtěli. Pro mě osobně to byla sezona plná emocí a krásných vítězství a pár nepříjemných porážek. Ale konec sezony byl to nejkrásnější, co jsem zatím ve fotbale zažil.

Prožívali jste se spoluhráči postup hodně?
Byla to neskutečná jízda. Moc jsem si to užíval, protože ty postupové oslavy při covidu nebyly takové. Ovšem tento postup jsme oslavili, jak se patří. Mělo to úplně všechno.

Je ve Strunkovicích dobrá parta? S kým si nejvíce rozumíte?
Parta je skvělá. Nejvíce si rozumím asi s Romanem Žurkem, Tomášek Kolouškem, Petrem Benešem, ale jinak celý tým je banda správných bláznů.

Ve Strunkovicích je na zápasech A týmu velká návštěvnost, kterou by vám mohli leckde závidět. Je příjemné hrát před takovou kulisou nebo jste z toho víc nervózní?
Fanoušci nám na naše zápasy vždy udělají skvělou kulisu. Jak venku, tak doma. Za sebe můžu říct, že čím víc lidí, tím líp. V Olešníku na nás přišlo tři sta lidí teď, doma s Milevskem taky tak. Takže návštěvy fanoušků jsou super.

Chodí vás rodina pravidelně podporovat?
Můj táta nevynechá jediný zápas. Občas vezme mého synovce se podívat.

Strunkovice mají za sebou první zápasy v krajském přeboru. Řekl byste, že je soutěž o hodně náročnější než A třída?
Pokud mám mluvit za sebe tak určitě náročnější. V 1. A třídě se v obraně dalo občas odpočinout. Tady na to zatím čas nebyl.

Jak jste se na ni adaptovali?
Myslím si, že trenéři nás na soutěž dobře fyzicky připravili. Teď už to je jen na nás, jak do každého zápasu vstoupíme.

Jako stoper to máte proti zkušenějším hráčům teď určitě složitější…
Je to velký rozdíl. Jak v rychlosti, tak v šikovnosti hráčů. Ale něco málo už mám také odkopáno, tak si s tím nějak poradím.

Jaké jsou ve Strunkovicích nad Blanicí v letošní sezoně cíle?
Chtěli jsme hrát nějaký ten klidný střed a do zápasů jít s čistou hlavou, ale máme náročného trenéra, který nesnáší prohry, takže musíme vyhrát všechno.

Jak jste strávil léto? Byla nějaká dovolená nebo cesta za fotbalem?
V létě jsem byl s přítelkyní v Itálii. Trocha odpočinku a pak zpět do přípravy na sezonu. Za fotbalem jsem byl akorát na Slavii, když hrála v Miláně. Skvělý zážitek.

Když pomyslíte na budoucnost, chtěl byste právě ve Strunkovicích někdy ukončit kariéru nebo si ještě chcete zahrát jinde?
Jinde to určitě zkoušet nechci. Strunkovice mi přirostly k srdci jak lidmi, tak fotbalem. Dokud budu zdravý a nebudu na hřišti pro smích, chci hrát jen tady. Na stará kolena možná dohrát ve Volyni, kde bydlím. Ale to je ještě daleko.

Co byste vzkázal fanouškům strunkovického fotbalu?
Že si moc vážím jejich podpory a jejich fandění. I na venkovní zápasy jich přijede vždy velký počet. Budeme dělat maximum, abychom je fotbalem bavili a aby si užívali naše úspěchy s námi. Jsou pro nás jako dvanáctý hráč.