Žádný svatební boom ani dramatický ústup manželství se v největších matričních obvodech Prachaticka nekoná. Ve Volarech se počet svateb v posledních letech drží na podobné úrovni, stejně jako ve Vimperku, kde se běžně pohybuje kolem pěti desítek obřadů ročně. Prachatice zaznamenaly oproti dřívějším rokům pokles, v poslední době už ale také spíše stagnují.

Právě Vimperk mívá z této trojice zpravidla nejvíce svateb. Ani tam však matrika nepozoruje jasný rostoucí trend. Výraznější byl například rok 2023, kdy počet obřadů překročil šedesát, následující roky už se vrátily k obvyklým hodnotám. Mnohem zajímavější než samotné počty je proto to, kdy a především kde se dnes lidé chtějí brát.

Červen vede, květnová pověra slábne

V jednom se všechny tři matriky prakticky shodují. Hlavní svatební sezonou zůstává období od začátku léta do září. Ve Vimperku je nejsilnějším měsícem červen, Volary zaznamenávají největší zájem od června do konce září a Prachatice zmiňují především červen, srpen a září. Právě v Prachaticích ale pozorují zajímavou změnu jednoho dlouholetého zvyku.

„Snoubenci přestávají řešit pověru na květen a svatebních obřadů v květnu přibývá,“ upozornila Eva Matyasová z prachatické matriky. Staré rčení Svatba v máji, do roka máry, tak zřejmě ztrácí část svého někdejšího vlivu.

Prachatice: park, Libín i soukromé zahrady

Výrazněji než počty se proměňuje výběr místa svatebního obřadu. V prachatickém matričním obvodu jsou svatby mimo klasickou síň stále častější. Snoubenci využívají například park Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna, Libín, zahradu u Kralovy vily nebo nejrůznější soukromé zahrady. Často přitom rozhoduje i praktičnost. Páry vyhledávají místa, kde může po obřadu rovnou pokračovat hostina a případně je možné zajistit také nocleh.

Prachatická matrika navíc zaznamenává větší využívání možnosti uzavřít manželství před oddávajícími menších obcí, které samy nejsou matričními úřady. Vedle nových trendů se vracejí i některé starší zvyky. Podle matriky se například znovu objevuje přání, aby ženich spatřil nevěstu ve svatebních šatech až při samotném obřadu.

Ve Volarech rozhoduje vztah k místu. Přibylo cizinců

Ještě výraznější odklon od klasické obřadní síně je patrný na Volarsku. Tam se v ní koná už jen menší část svateb a páry dávají přednost místům, která mají vlastní atmosféru nebo pro ně něco znamenají. Mezi vyhledávané lokality patří například Hajného stodola v Českých Žlebech.

„Dnešní snoubenci stále více preferují možnost vybrat si místo, které je jim blízké nebo má pro ně určitý osobní význam. Klasická obřadní síň už proto není automatickou volbou,“ popsala matrikářka Marie Havlíková. Pro matriku to ale znamená více cestování. Volarský správní obvod je rozsáhlý a několik svateb na různých místech během jediného dne vyžaduje pečlivé plánování přejezdů i času jednotlivých obřadů.

Letošní rok je na Volarsku zajímavý ještě jednou okolností. Matrika zaznamenala větší množství sňatků s účastí cizinců. Mezi snoubenci byli lidé z Vietnamu, Francie, Německa, Polska nebo Ukrajiny.

Ve Vimperku tradice obřadní síně trvá

Trochu jiný obrázek nabízí Vimperk. Zatímco v Prachaticích a zejména na Volarsku sílí zájem o alternativní místa, ve Vimperku zůstává poměr mezi obřady v síni a mimo ni poměrně stabilní. V posledních dvou dokončených letech se v klasické obřadní síni uskutečnila přibližně polovina všech vimperských svateb. Také letos zatím zůstává její využití poměrně vysoké. Zároveň ale matrikáři vyjíždějí na řadu míst po rozsáhlém správním obvodu na Šumavě. Jedno konkrétní místo, které by mezi venkovními svatbami jednoznačně dominovalo, podle Jany Pfeiferové určit nelze.

Změnou posledních let jsou spíše požadavky na čas. Snoubenci stále častěji chtějí svatební obřad v odpoledních hodinách. Venkovní svatby přitom přinášejí i jednu velmi praktickou komplikaci – počasí. „Snoubenci si často odmítají připustit, že obřad konaný venku může zhatit počasí. Stává se tedy, že musíme nějakým způsobem zajistit, aby dokumenty zůstaly v suchu nebo například neulétly,“ popsala s nadsázkou vimperská matrikářka Jana Pfeiferová. Ani ona ale současný vývoj nepovažuje za žádnou svatební revoluci. Jednotlivá zvláštní přání se objevují, obecně se však matrika snaží snoubencům vycházet vstříc tak, aby jejich den odpovídal jejich představám.

Svatby nemizí, mění se jejich kulisy

Srovnání Prachatic, Vimperka a Volar tak ukazuje poměrně jasný obrázek. Počty svateb jsou převážně stabilní, mnohem rychleji se ale mění jejich kulisy a očekávání snoubenců. Lidé chtějí větší možnost volby místa a času, vyhledávají přírodu, soukromí nebo lokality s osobním příběhem a často se snaží spojit obřad, hostinu i ubytování na jednom místě.

Rozdíly mezi jednotlivými částmi okresu přesto zůstávají. Zatímco na Volarsku klasická obřadní síň výrazně ustupuje, ve Vimperku se v ní stále odehrává podstatná část svateb. Další pohled na současné svatební trendy mohou přinést církve působící na Prachaticku. Jejich zkušenosti ukážou, zda se podobně mění také zájem o církevní sňatky a požadavky párů, které si pro svůj svatební den vybírají kostel.