Pro příchozí do areálu kláštera byla připravena řada stánků s občerstvením a řemeslnými výrobky, které zde nabízelo hned několik dobročinných organizací. Výtěžek z prodeje tak pomůže například nakrmit děti v Africe, zlepší pečovatelské služby seniorům, kteří se o sebe nedokážou sami postarat, nebo zajistí péči o lidi s mentálním postižením.

Slavnost začala s úderem čtvrté hodiny odpolední, kdy vypukl velký nábor malých vojáků do římské armády. Rekrutéři tentokrát neměli příliš práce, zájemců se mezi dětskými návštěvníky našlo víc, než bylo potřeba. „Jsem rád, že jsem se mohl na chvíli stát vojákem, když vyhlásili mobilizaci, nebo jak se tomu říká, byl jsem mezi prvními zájemci,“ pobavil přítomné desetiletý Patrik. Zatímco probíhal výcvik nových vojáků, přítomné nevojáky bavili svými souboji rytíři ze skupiny historického šermu Bratři z růže.

Moderátorka postupně představila jednotlivé charitativní organizace, které se akce zúčastnili. Šlo o místní spolky Archa, Nazaret, oblastní spolek Českého červeného kříže a nadnárodní organizaci Marys Meals, která vznikla v Irsku a dnes už má pobočky po celém světě. Její hlavní náplní je pomoc chudobným a hladovějícím dětem v Africe.

Následoval krátký lampionový průvod okolo areálu kláštera a pak už se všichni shromáždili na nádvoří areálu a netrpělivě očekávali příjezd svatého Martina. Římští vojáci zapálili louče a do brány po chvíli vjel na svém koni svatý Martin. Bílého koně organizátoři nesehnali, a tak vzali zavděk hnědým valachem. A protože celý den svítilo sluníčko a teplota se pohybovala kolem deseti stupňů nad nulou, nepřivezl svatý Martin ani bílou příkrývku do ulic.

Před hlavním pódiem se svatý Martin setkal s potulným žebrákem a odehrála se zde scéna z legendy o plášti, která Martina z Tours proslavila. Ta se měla ve skutečností stát v Amiensu u jedné z městských bran v roce 335 za velmi mrazivého zimního večera. Martin se tudy na koni vracel do vojenského tábora, když ho u brány oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože Martin u sebe neměl ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl, jak by člověku pomohl. Tu ho však napadla spásná myšlenka vzít svůj velký důstojnický plášť a rozdělit ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se zahřál. Legenda dále vypráví, že Martin příští noc spatřil samotného Ježíše, který byl oděn půlkou jeho pláště a slyšel, jak Ježíš říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“

Když se borovanský svatý Martin podělil se žebrákem o svůj plášť, došlo na poslední bod programu, kterým bylo žehnání svatomartinského vína.