Výtvarníkova žena Dagmar připravila pohoštění. Na stole nechyběla ani karafa s moldavským koňakem — litovat mohli jen ti, kteří přijeli autem. Někteří návštěvníci dorazili za uměním, jiní objevili ateliér při výletě. Všichni ale mohli nahlédnout nejen do autorovy tvorby, ale i do jeho osobitého, citlivého světa.

„Při dnech otevřených ateliérů člověk neotevře jen dveře ateliéru, ale musí otevřít i svou duši,“ zmínil Buzu. Návštěvníci podle něj nehledají jen obrazy, které mohou vidět v galerii. Chtějí poznat něco navíc — umělce samotného a jeho příběh. „Když se otevřu, vím, že ten člověk ještě za mnou přijde znova.“

Kdo se v ateliéru zastavil?

Některé návštěvnice jeho tvorbu předtím neznaly. Šárku Rous, která pochází z Orlických hor a nyní bydlí u Slaného, zaujalo světlo a pozitivní nálada obrazů. „Jsou hodně intenzivní. Cítím z nich sílu a pozitivitu. Jako kdyby byly léčivé,“ popsala svůj dojem. Petra Otčenášková přijela s přáteli z Kralup nad Vltavou. Návštěvu označila za nečekaně krásný zážitek. „Přijely jsme do Tábora, objevily náhodou tento otevřený ateliér a pan Buzu nás přivítal s otevřenou náručí a ukázal nám spoustu ze svého díla,“ řekla.

Do ateliéru zavítaly také Linda Dvořáková z pražské Rajské zahrady a Petra Bažilová, která vede knihovnu v Davli. Linda si odtud odnesla obraz s názvem V Rajské zahradě. „Bydlím v Praze 9, v Rajské zahradě, proto jsem si u pana Buzu vybrala právě tohle úžasné dílo,“ vysvětlila. Petra vyprávěla, jak se do Tábora dostaly: „Kamarádka mě pozvala na zajímavé místo. Vybraly jsme si Tábor, kde je spousta zajímavých míst, a jsme rády, že jsme se dostaly až sem k panu Buzu.“

Druhý domov v Táboře

Charismatický Teodor Buzu pochází z Moldávie a výtvarné vzdělání získal na Akademii umění a designu v ukrajinském Charkově. Do Tábora přijel za svou ženou Dagmar, architektkou. Začátky v novém prostředí nebyly jednoduché — pracoval v dělnických profesích, učil se česky a hledal si cestu k místnímu životu. Po sametové revoluci dostal nabídku učit výtvarný obor na Základní umělecké škole Oskara Nedbala, kde působí dodnes.

S jeho jménem je neodmyslitelně spojený akvarel, kterému se věnuje i ve velkých formátech. Barev se nebojí. Jeho tvorba zahrnuje také grafiku, kresbu, ilustrace i malbu na hedvábí a porcelán. Významné místo v jeho práci mají také realizace pro architekturu: vytvořil například malbu na skle v oddací síni v Protivíně a podílel se na výzdobě bývalé márnice v rakouském Reingers.

Rodná země si umělcovy práce váží

„Minulý týden jsem se v Praze potkal s rumunským prezidentem. Byl jsem pozvaný a daroval jsem mu malbu na porcelán, kterou jsem vytvořil v Karlových Varech. Teď mám nový směr — věnuji se také porcelánu a obohacuje mě to, hlavně duševně. Čeká mě několik výstav. Právě končí výstava v Šomare a připravujeme další v Praze na Vinohradech.“ dodal Teodor Buzu.

Díla Teodora Buzu překročila hranice ateliérů i uměleckých institucí. Obraz Madony, který vznikl k pětaosmdesátým narozeninám papeže Františka, mu v roce 2021 předal moldavský velvyslanec v Apoštolském paláci. Za svou práci získal rumunský státní řád i čestný titul Mistr umění, který mu udělila moldavská prezidentka Maia Sandu. Je také nositelem Ceny města Tábor za svůj přínos městu a výchově mladé generace.

Ačkoliv se Teodor Buzu v Táboře nenarodil, jako by k němu patřil odjakživa. Jeho ateliér se nachází v Kostnické ulici, jen pár kroků od Pražské, na Starém Městě. Právě tam se při otevřených ateliérech setkali návštěvníci nejen s jeho obrazy, ale také s člověkem, jehož tvorba jako by odrážela otevřenost, něhu a romantickou duši svého autora.