Fotografika – tedy experimentální zpracování fotografií technikami jako solarizace, isohelie nebo Sabattierův efekt – vznikala v době, kdy počítače ještě neexistovaly. Vše se odehrávalo výhradně v temné komoře, mokrou cestou, metodou pokus – omyl. Je to výtvarná technika, která spojuje fotografii a grafiku do jednoho společného uměleckého díla. „To vše pochází z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Tenkrát počítače nebyly. Šlo výhradně o práci v hlavě a ve fotokomoře mokrou cestou, nic jiného to není. Člověk to musel umět a mít snahu. A jsou to úžasné věci, takové kouzlení,“ říká Roman Růžička. Dodal, že jeho tatínka by asi ani práce s počítačem nebavila.

Výstava tak přirozeně nabízí dva světy vedle sebe. Experimentální černobílé snímky otce Jaroslava Růžičky a barevné fotoobrazy veselské krajiny syna Romana Růžičky. „Já mám fotografie barevné, takže je to taková kombinace – líbivá reálná fotka s hravou a fantazijní fotografikou, které se navzájem doplňují. Jako černá a bílá, aby to bylo vyvážené,“ dodal autor.

Roman Růžička vyrostl ve fotokomoře svého otce a v novinářské branži se pohybuje více než čtyřicet let. Svůj otisk zanechal v Týdeníku Palcát, Táborských listech, časopisech Lázeňská Pohoda, BB Revue, Portugal Revue, Kolonáda, Peloton, Stadion a mnoha dalších. Je autorem nebo spoluautorem jedenácti knih a jako akreditovaný sportovní fotograf se zúčastnil mistrovství světa, světových pohárů i mistrovství republiky v cyklokrosu, raftingu, silniční cyklistice, atletice a adrenalinových sportech. Jeho barevné fotoobrazy krajiny Táborska a Veselska jsou přitom jiným světem – klidným, poetickým, plným světla a detailu. Tvorba Romana Růžičky byla opakovaně oceněna. Jeho nástěnný kalendář Památné stromy Táborska získal čestné uznání odborné veřejnosti na Tour Propag v Písku, fotografie Pohled z Děkanského kostela se umístila na 7. místě v soutěži o nejkrásnější turistickou pohlednici na Holiday World v Praze mezi 800 zaslanými snímky a publikace Vítejte na Táborsku získala 2. místo v ČR jako nejlepší cizojazyčný propagační materiál města.

Společná výstava po čtvrtstoletí

Jaroslav Růžička zemřel v červnu loňského roku a za celou společnou fotografickou kariéru otce a syna se jim podařilo uspořádat dohromady jedinou společnou výstavu – v roce 2001 v Táboře, při příležitosti mistrovství světa v cyklokrosu, kde čeští reprezentanti získali šest medailí z devíti možných. „Za celý život jsme s tatínkem měli jedinou společnou výstavu před pětadvaceti lety. Takže důvod, proč tato výstava vznikla, je také tohle výročí – čtvrt století od naší společné výstavy otce a syna.“ řekl Roman Růžička.

Vernisáže se zúčastnila také vdova po Jaroslavu Růžičkovi, Zděnka. Vzpomínala na manžela s láskou – jak ji nikdy nepouštěl do temné komory a jak by si sama nikdy nedovolila mu otevřít dveře a narušit jeho práci. A pak se usmála při vzpomínce na příhodu s myčkou. „Víš, já si potřebuji koupit nový fotoaparát, ale já to nádobí ti budu mýt sám,“ říkával jí manžel, kdykoli přišla řeč na nový spotřebič do kuchyně. A jestli nádobí skutečně myl? Odpověděla se smíchem: „No nemyl, ale byl šťastnej. Byl do svojí práce s fotografií blázen.“ Volbu místa a vztah k Veselí přiblíží Roman Růžička v Týdeníku Táborsko.

Vernisáž hudebně doprovodili Anna Hájíčková a Marek Cihlář . Hudební doprovod vernisáže uzavřel text jedné z písní, který možná nejlépe vystihuje celou výstavu i její místo konání: Znám jedno místo, leží mi na Lužnici, na Nežárce a taky na srdíčku…

Výstavu je možné navštívit do 13. listopadu, vždy ve čtvrtek od 13 do 17 hodin, při vybraných akcích nebo po telefonické dohodě. Vstupné je dobrovolné. Díla Romana Růžičky jsou v prodeji – výjimkou jsou fotografiky a snímky jeho otce Jaroslava Růžičky, které jsou vystaveny pouze jako pietní připomínka jeho tvorby.