Slavnému husitskému vojevůdci se na náměstí, které nese jeho jméno, přišli symbolicky poklonit zástupci města, armády i dalších organizací, přijel biskup a patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta a osobnost Jana Žižky připomněl historik Petr Čornej.

Modlitbu, v níž se střídají při tomto každoročním aktu táborští duchovní, tentokrát pronesl evangelický kaplan táborské vojenské posádky Petr Haška. Pěvecký sbor Hlahol setkání otevřel a také zakončil, a to premiérou písně Našemu hejtmanu a husitským chorálem Ktož jsú boží bojovníci. Přišli v hojném počtu Táboráci, z nichž mnozí pokračovali po skončení vzpomínky na náměstí do Gotického sálu Staré radnice, kde následovala přednáška Petra Čorneje o Janu Žižkovi. Zájem byl velký, zaplnilo se všech 200 židlí a další zájemci si nenechali tuto příležitost ujít ani vestoje.

Petr Čornej v Gotickém sále převzal od Tomáše Butty stříbrnou medaili Jana Žižky, kterou vydala Církev československá husitská. Představen byl také autorský tým nové knihy Jan Žižka – Z Trocnova do velkých dějin, kterou si v sále bylo možné zakoupit a od pátku 11. října je k mání v infocentru. Její vydání podpořilo ministerstvo kultury a společnost C-Energy. K Petru Čornejovi přicházeli lidé, aby jim podepsal svou životopisnou knihu Jan Žižka, kterou vydal před pěti lety.

Historik zdůraznil, že Jan Žižka je největší český vojevůdce, který nebyl nikdy poražen. Je symbolem nejen husitského, ale i moderního Tábora, ačkoliv nebyl jeho zakladatelem. Město, které dostalo jméno Tábor, založila skupina radikálních husitů ze Sezimova Ústí a Žižka za nimi dorazil s určitým zpožděním od Plzně, zřejmě 27. nebo 28. března roku 1420. Tábor pak měl čtyři hejtmany, Žižka byl jedním z nich a začal tu budovat husitské vojsko na dobrovolnické bázi. Žižka v Táboře pobýval tři roky, nejvíc času ale vždy trávil mezi svými vojáky. Později se s Táborskými rozešel a odešel budovat nový svaz do Hradce Králové. I tam se k jeho odkazu hrdě hlásí. Roku 1421 si nechal vybudovat ve východních Čechách hrad Kalich a začal se psát – z Kalicha.

Petr Čornej přednášku začal slovy, že bude mluvit o muži, o němž nikdo neví, jak vypadal, protože v jeho době se portrétovali jen vysocí šlechtici a církevní hodnostáři. K současné rekonstrukci Žižkovy podoby se historik vyjádřil s určitou skepsí, protože když chybí spodní část lebky, nelze přesně dotvořit podobu obličeje. Mluvil o tom, že se dodnes neví, kde přesně se Žižka narodil – zda přímo v Trocnově nebo někde v okolí, protože první zpráva o tom, že se narodil v Trocnově, pochází až z roku 1569. Jméno Žižka přitom nebylo jeho rodné, tak se označovali v té době lidé s jedním okem, ale i jednooká zvířata. O první oko přišel už v dětství nebo v jinošském věku.

Hrdina nebo zločinec?

Profesor Čornej hovořil o tom, jak se historicky měnil pohled na Jana Žižku. Až do bitvy na Bílé hoře byl vnímán jako hrdina. Změna politického systému v pobělohorské době znamenala i změnu v hodnocení Žižky. Rázem byl netvor, monstrum, loupežník a zločinec, násilník a neurvalec a tento pohled přetrvával až do poloviny 19. století, kdy jej česká společnost pod vlivem národního obrození začala vnímat jako mstitele za upálení Jana Husa. Tento pohled převzala i první československá republika v čele s prezidentem Masarykem, tehdy také vznikla katolické církvi navzdory československá husitská církev.

Žižka sám byl velmi zbožný, proto také velmi tvrdě zasáhl proti adamitům, kteří znevažovali svátost oltářní. Rozhodl o jejich upálení pro bezbožnost a kacířství. Přitom táborští kněží byli v této věci umírnění, nebyli pro trest smrti. I Žižkovi vyčítali, že vede války krutě a rozkol mezi táborským duchovenstem a Janem Žižkou se začal prohlubovat, až dospěl k jeho odchodu do Hradce Králové.

Husitskou tradici přijalo za svou i socialistické Československo, které zdůrazňovalo její část, stavějící na rovnosti lidí. Náboženský základ byl upozaděn. Žižka ale podle Petra Čorneje rozhodně nebyl žádný utopický socialista, byl to především voják a vojenský stratég. Jeho typickými rysy byly hlavně odvaha a statečnost.

Po přednášce následovaly dotazy z řad posluchačů. Ptali se například, jestli se Žižka někdy setkal s Janem Husem. Publikum zajímalo, kolik měl Žižka manželek, dětí a zda dodnes žijí nějací potomci. Další posluchač chtěl vědět, zda Žižkův vojenský řád kladl na roveň sedláky a šlechtice. Dotaz se týkal i vztahu Žižky a kazatele Jana Želivského a proč musela socha Jana Želivského opustit v současnosti Prahu. K odpovědím profesora Čorneje se vrátí Týdeník Táborsko.

Program pokračuje v pátek i v sobotu

Program Žižkova víkendu společně připravili odbor kultury Městského úřadu v Táboře, Husitské muzeum a Společnost pro zachování husitských památek. Pokračuje i v pátek, kdy se večer uskuteční v táborském kině Svět předpremiéra dokumentu Pravda o Žižkovi, který natočil režisér Vít Bělohradský. Promítá se od 17.30 a od 19 hodin, od 20 hodin bude následovat beseda s režisérem Vítem Bělohradským, hercem Jiřím Dvořákem, historikem Husitského muzea Zdeňkem Vybíralem a teologem Martinem Chadimou. Vstup je volný, v pokladně kina si lze zajistit místenky. 

V Tismenickém údolí pod Holečkovými sady je také v pátek a v sobotu rozložen Žižkův vojenský tábor. V sobotu 12. října bude otevřen od 10 do 16 hodin, v 11 a 14 hodin tu bude k vidění výcvik husitského vojska s koňmi v podání spolků Plzeňský Landfrýd a Plzeňští. 

Současně v Husitském muzeu a v galerii Staré radnice probíhá až do května příštího roku výstava Jan Žižka 600 let. Tam mohou lidé sami přidat svůj názor na váhy – zda Jan Žižka patří do pekla nebo do nebe. „Nebe zatím mírně převažuje,“ prozradil ředitel Husitského muzea Jakub Smrčka. Podle Petra Čorneje je ale důležité hlavně to, abychom dokázali Jana Žižku vnímat v kontextu doby, v níž žil a nehodnotili jsme jej pohledem současné civilizace. Protože v jeho době byl svět jiný a panovala v něm i jiná morálka.