Polévky od deseti dopoledne nabízelo celkem 17 týmů. Mělo jich být původně 18, ale onemocněl kuchař týmu, který měl dodat bramboračku a frankfurtskou. I tak byla nabídka velmi bohatá – zelňačka, cibulačka, kulajda, gulášové dokonce dva druhy, vývar slepičí i hovězí s knedlíčky, dýňová nebo čočkový dahl, také třeboňská rybí, mrkvový krém, fazolová či hráškový krém, thajská i polévka z červené řepy. 

Už před polednem došel boršč. „Kupte poslední porci, bude zas až za rok,“ znělo spolehlivé lákadlo, když prodavači vyškrabovali hrnec. Hodinu po poledni se u týmu Vaňkových prodala poslední zelňačka. 

U vzniku aktivity Polévka, která pomáhá, byly před devíti lety v Táboře Lenka Želivská a Petra Jamrichová. Dnes se polévky vaří i v Českém Krumlově, v Třeboni a také v Brandýse nad Labem, kde loni padl rekord, když výtěžek činil 280 tisíc korun. „To ale nebylo jen z prodeje polévek, lidé posílali i tisícové částky přímo na účet,“ zmínila Lenka Želivská, která v sobotu pomáhala kuchaři Davidu Šaškovi na Střelnici v kuchyni. Jejím přáním je, aby jednou Tábor, kde se myšlenka zrodila, brandýský rekord překonal. 

„Ve spolku Polévka, která pomáhá, je nás celkem pět a pokaždé někdo z nás rozhodne, pro koho se ten rok bude vařit. Letošní výběr Domácího hospice Jordán rozhodla Adéla Stiborová – ta, která dnes uvařila čočkový dahl. Jezdila k Petru Vaňkovi jako fyzioterapeutka a potkávala se tam s lidmi z hospice Jordán,“ zmínila předsedkyně spolku Petra Jamrichová. „Rádi bychom část výtěžku věnovali i přímo rodině Petra Vaňka, i když nic nechtěli. Po Petrovi zůstala manželka a dva kluci školáci, tak peníze určitě nějak využijí,“ dodala. 

Letos se porce polévky prodávala za 150 korun, k tomu se točilo pivo z hlavateckého pivovaru Transformátor a k mání byla i sladká tečka. Loni stála polévka stokorunu. Neozývaly se hlasy, že už je 150 korun příliš? „Nemáme žádné negativní reakce. Možná někde na facebooku, ale ten já nečtu,“ říká předsedkyně spolku. „Týmy si za své peníze nakupují suroviny, věnují přípravě polévky čas a veškerý výtěžek jde na určený účel. Čili to není cena za polévku, má to svůj přesah a lidé to tak berou. Nějaké řeči jsme vyslechly loni, kdy byl výtěžek určen na projekt Táborská stravenka pro bezdomovce. S tím jsme ale počítaly. Letos se nic takového neděje,“ dodala Petra Jamrichová. Poprvé také lidé mohli platit i QR kódem a to kupující docela dost využívali. 

S rodinnými amatérskými týmy připravovali polévky i dva profesionálové – David, který z pražského restaurantu Aria Coda přesídlil v této sezoně na Lipno a vaří tam v restauraci a bistru Molo, a také Patrik z Raven cateringu. Čestný člen spolku David Šašek obdržel na startu sobotní akce Řád Zlaté lžíce. A spolu s řádem a Lenkou Želivskou pak vládl v kuchyni Střelnice, kde se polévky doplňovaly do prodejních nádob a ohřívaly. Celkem týmy uvařily přes 450 litrů polévky, někdo dodal deset, někdo šedesát, na co se kdo cítil. 

Po poledni všechno nasvědčovalo tomu, že ve čtyři, kdy má akce končit, už nebude co prodávat. Návštěvníci si na polévkách pochutnávali na místě, ale odnášeli si je i domů. 

Staročeský jarmark se staročeskými zvyky

Návštěvu polévkového stanoviště spojovali lidé s procházkou po Staročeském vánočním trhu na náměstí. Ten trvá v sobotu do 18 hodin a v neděli od 9 do 16 hodin. Těsně u náměstí v Pražské ulici má i letos svůj stánek táborský Lions club. Jeho členové tu prodávají svařák a medovinu a i oni pak výtěžek věnují na dobročinné účely. Podporují organizace pracující s handicapovanými klienty. Ke stánku láká harmonikář – architekt Ladislav Stach. 

Na Žižkově náměstí vystupují muzikanti, v sobotu od 17 hodin si všichni mohou užít i divadelní Vánoční příběh. Stánky nabízejí dobroty a laskominy všeho druhu, také spoustu vánočních dekorací a potenciálních dárečků pod stromeček. A spolek Atreya art od Votic seznamuje s vánočními zvyky a některé i předvádí. Věděli jste například, že vánočku musela hospodyně péct v bílé zástěře, která byla symbolem čistoty, při zadělávání musela mlčet a měla si povyskakovat, aby vánočka nakynula. 

„Většina vánočních zvyků, které udržujeme, pochází až z 18. století. Včetně vánočního stromečku nebo ryby na vánoční tabuli. Dřív nebyly ryby dostupné a lidé jedli hrachovou kaši nebo kubu,“ vypráví návštěvníkům u výpravné štědrovečerní tabule Zuzana Šimmrová ze spolku. Zato magickou moc jmelí prý vyznávali už staré Keltové. 

Zastavte se dnes nebo zítra u stanoviště se starými zvyky. Jestli nebude Zuzana Šimmrová už úplně vymluvená, dozvíte se spoustu zajímavostí o Vánocích.