„Želva uhlířská je zajímavá například tím, že mláďata jsou masožravá, zatímco v dospělosti se živí převážně býložravě. V mládí hledají v půdě červy a hmyz, později preferují hlavně trávu, listy a různé plody. Občas si jídelníček zpestří masem i dospělé želvy. Jako jedna z mála želv v zimě nehibernuje, pouze snižuje aktivitu. Ve volné přírodě je ohrožuje nadměrný lov a úbytek přirozeného prostředí. Proto jsou uvedeny v příloze II seznamu Cites.  Jejich chov tak plně naplňuje hlavní poslání naší zoologické zahrady,“ říká ředitel Zoo Tábor Evžen Korec a dodává, že dvě želvy uhlířské zoo získala od soukromého chovatele, který se rozhodl v chovu nepokračovat.

Tento měsíc jde už o druhý druh želvy, který obohatil živočišné osazenstvo táborské zoologické zahrady. Z belgického záchranného centra sem doputovaly čtveřice želv ostruhatých. Kromě nich v zoo žijí také želvy zelenavé a čtyřprsté. Zoo jim aktuálně plánuje vybudovat zcela nové velké želvárium.

Želva uhlířská je suchozemská želva pocházející z vlhkých savan Jižní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje v Panamě, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Argentině. Uměle byla vysazena také na některých ostrovech v Karibském moři. Obývá hlavně vlhké savany a méně též okolí močálů tropických deštných lesů. Vyhledává stín, kde je dostatečně teplo a vlhko.

Dorůstá zhruba 50 centimetrů a typické jsou jasně žluté nebo oranžové skvrny na hlavě a končetinách. Podobné skvrny mají také na tmavém krunýři. Samci jsou o něco větší než samice, výrazný pohlavní dimorfizmus však u tohoto druhu želv není. Páří se, když dorostou velikosti kolem 25 centimetrů. Samice snáší pět až 15 vajec, většinou je zahrabává do hlíny. Mláďata se líhnou po čtyřech až šesti měsících.

Filip Sušanka