Právě tento sjezd se pak stal překážkou pro kvalifikování obchvatu jako dálnice. Stát se dohodl se společností, která tu vlastnila čerpací stanici JET a tu vykoupil. S majiteli motocentra se ale nedohodl a tím celá situace dospěla až k vyvlastňování. ŘSD se chce k dalšímu postupu vyjádřit až po obdržení písemného vyhotovení rozsudku, Bratránkovi dali na vědomí, že využijí všechny další dostupné prostředky – kasační stížnost a případně obranu u evropských institucí.

Kdo povolil napojení motocentra

Celé roky se šíří pochybnosti o tom, kdo a proč povolil Bratránkovým postavit u dálnice stavby trvalého charakteru a kdo k nim povolil sjezd. K tomu nyní Pavel Bratránek poskytl redakci dokumenty. Referát dopravy okresního úřadu 16. července 1998 vydal rozhodnutí pro Pavla Bratránka a Milana Stupariče jako majitele motocentra o povolení vjezdu a výjezdu přes areál dnes již neexistující čerpací stanice. S dodatkem, že pro dané území se jedná o jediný sjezd a další nebude povolen. Jako zpracovatel rozhodnutí je uveden Novák (bez křestního jména), za referát dopravy dokument podepsal tehdejší vedoucí Antonín Hlaváček.

Dne 25. srpna 1998 vedoucí oddělení ŘSD Luděk Valoušek sděluje Správě a údržbě silnici Tábor, že „nehrozí nebezpečí požadavků na připojení dalších objektů na připojení čerpací stanice JET kromě pneuservisu a motocentra. Tím je odstraněno nebezpečí dalšího přitěžování uvedeného připojení řadou dalších ekonomických aktivit. Na základě těchto okolností ŘSD ČR nemá námitky proti využití příjezdu k čerpací stanici JET i pro pneuservis a motocentrum.“

Kdo povolil trvalou stavbu

Na základě tohoto vyjádření vydal v únoru 1999 táborský stavební úřad stavební povolení pro stavbu motocentra s tím, že příjezd bude komunikací od čerpací stanice JET. Zpracovala referentka Magda Navrátilová, podepsal tehdejší vedoucí stavebního úřadu Radek Samec. Územní rozhodnutí nutné ke stavebnímu povolení Motocentra podepsala tehdy architektka Dagmar Buzu, vedoucí táborského odboru plánování. „Na podrobnosti si již nepamatuji, ale mohu prohlásit, že bychom si určitě nedovolili postupovat nezákonně bez zásadních dokumentů. Vím jen, že mne tehdy velmi překvapil dopis z ŘSD, který byl vůči žádosti Bratránků kladný a nebylo v něm proti výstavbě motocentra námitek,“ sdělila Dagmar Buzu. Nebyl to tedy táborský stavební úřad, ale samotná organizace ŘSD, kdo umožnil trvalou stavbu s příjezdem od dálnice.
Ještě v roce 2004 ale nebyla komunikace obchvatu zařazena jako dálnice, o čemž svědčí další dokument z 30. března 2004. Ministerstvo dopravy tehdy uložilo ŘSD, aby vypořádalo vlastnické vztahy a tím umožnilo zahájit řízení pro kolaudaci komunikace s kategorizací jako dálnice. Šlo o dodržení normovaných vzdáleností jednotlivých sjezdů z dálnice. A tomu tento sjezd neodpovídal. Čerpací stanici stát vykoupil, aby mohl sjezd zrušit, ale s Bratránkovými se nikdy na ceně nedohodl.

Kolik to bude stát? Zatím se neví

Cenovou představu Bratránkových naznačila žaloba z roku 2016, kdy chtěli, aby ŘSD vykoupilo pneuservis za 20,95 milionu korun, polovinu motocentra za 19,53 milionu a čerpací stanici na LPG za 960 tisíc. Druhá půlka motocentra patřila Milanu Stuparičovi a ten se ale vyjádřil, že jeho odhad za půlku motocentra činí 3,5 milionu. K žalobě připojený nebyl. Soud tehdy zamítl žalobu, aby ŘSD vykoupilo nemovitosti za ceny navrhované Bratránkovými.

Před časem se mluvilo o nabídce státu ve výši 20 milionů, ovšem v tom bylo i vyrovnání s vlastníky okolních pozemků a Bratránkovi uváděli, že by dostali za nemovitosti pro každého dva miliony a za to si jinde provozovny nepostaví.

Nyní tedy soud rozhodl o vyvlastnění. Finanční náhrada zatím jasná není. A není také jasné, jestli je tím celý spor u konce. „Nemám zatím písemné vyhotovení rozsudku, takže o dalším postupu nechci hovořit. Samozřejmě se ale nevzdáme a pokud bude obrana u našich i evropských právních institucí nutná, určitě tuto možnost využijeme,“ naznačuje jeden z majitelů motocentra. ŘSD s komentářem o dalším postupu rovněž vyčkává na doručení písemného vyhotovení rozsudku.