Pane Aleši Brichto,

Přečetl jsem si tento Váš text na Vašem fcb_profilu:

„Nějaká sluníčkářská iniciativa chce podávat žalobu na prezidenta, že ve Vánočním projevu řekl, že tohle je naše země. Vysvětlí už někdo těmhle grázlům, že Česká republika je naše země a naopak o ty, kteří si jí neváží a nejsou ochotni jí bránit, tady nikdo nestojí. Seberte se a běžte někam, kde šukají domácí zvířata a předávají si pohlavní choroby, pokud je to váš ideál. Nikdo vám nebrání. Seberte se a vypadněte. Budeme rádi“.

V tuto chvíli deset tisíc lajků, mezi nimi i moji známí. Je z toho úzko, ale protože strach je to poslední, čeho bych se chtěl dopustit, raději Vám píši pár následujících vět.
Patřím ke generaci osudově zasaženou atmosférou 60. – 70. tých let, doživotně negativně sovětskou okupací, stejně tak pozitivně rockovou tsunami od Hendrixe přes Purple po Led Zeppelin. Doživotně kytara, foukačka, dlouhý vlas a velké černé brýle (kolikrát u piva zaznělo“.. vypadáš jak Aleš Brichta..“). Co na tom, že posledních pár let jsem starostou středně velkého města kdesi uprostřed Čech. Nějak pudově považuji máničky za své kumpány a proto píši Vám a ne Miloši Zemanovi. Významně ovlivňujete názor velmi početné skupiny lidí, spojených aktivně či pasivně muzikou, atmosférou a vzpomínkami jak na venkovské tancovačky v časech zákazů, tak na velké festivaly v časech svobody.
Prosím Vás vlastně o jedinou věc. Buďte si vědom svého vlivu. Ať se Vám to líbí či ne, stal jste se politickou figurou. Vnímám, jak ovlivňujete názory mých známých, kamarádů – bígbíťáků, Vašich i jejich fanoušků. Rockeři vždy byli rebelové. Díky i Vašemu vlivu dnes – sice ne všichni, ale masivně – pochlebují prezidentovi, který nás vrací do východní sféry vlivu, do časů manipulace s davem jako státní doktríny, do systému, kdy rockeři právě v odporu k tomuto uvedeném a v touze po volnosti o sobě dali vědět. Víte, nejde již o Vaše vymezování se vůči islámu, ta Vaše jiskra přeskočila na vlnu nenávisti vůči všemu co není ryze české, bílé, vlastenecké. Přikládáte pod kotel, prosím myslete na to.…
Jiří Fišer, Tábor