„Věděli jsme, že tady zemřel, ale dlouho nebylo jasné kde přesně. Pátrali jsme, až jsme zjistili, že to byl dvojpokoj na severní straně zámku,“ vypráví František Sáček. Pokoj se před lety proměnil v malou výstavní síň. Visí tu fotografie, výstřižky z novin, obrazy, na stolech jsou knížky a pohlednice s motivy Klostermanna.

Každý rok právě 16. července ve dvě odpoledne otevírá František Sáček dveře návštěvníkům. Přicházejí tiše s respektem, jako by vstupovali do příběhu, který se tady už jednou odehrál. „Děláme to už přes dvacet let. Je to malý, ale důležitý rituál,“ dodává Sáček.

Spisovatel Karel Klostermann se tehdy vrátil do Štěkne na stáří. Po letech strávených v Plzni se sem vrátil nejdřív k příbuzným později na zámek. Pobýval tu pouhý rok a půl, většinu času přes zimu. Osudnou se mu stává tehdy stále doznívající španělská chřipka. Už mu nebylo pomoci. Odešel tiše 16. července ve dvě hodiny odpoledne.

Ze zámku se poté vydává ohromný smuteční průvod. Doprovází zesnulého spisovatele do Čejetic na vlak, který ho odveze do Plzně. „Na trase došlo k nepříjemnostem, kdy pohřební vůz tažený koňmi měl projet vodou. Majitel vozu se zlobil, že se vůz poničí, tak museli tělo Klostermana přeložit na žebřiňák,“ líčí František Sáček.

V Plzni se 20. července konal oficiální pohřeb. Na zámek ve Štěkni se ale lidé vrací – za atmosférou posledního Klostermannova pokoje. „Traduje se, že si tu Klostermann stěžoval na ženu, která se o něj tady starala. Ona neměla ponětí, o koho se jedná. Ale jinak se mu tady líbilo. Rád chodil k Otavě, mluvil o zlatonosné řece, dokonce tu měl kamarády, co chtěli rýžovat zlato,“ říká František Sáček s úsměvem.