Tágo a tři koule. Novoroční karambol v Táboře přilákal špičku kraje, vítěz byl z Hradce
TÁBOR – V herně bývalé základní školy Světlogorská na Sídlišti nad Lužnicí bylo v sobotu 17. ledna rušno. Sešlo se tu jedenáct hráčů, aby změřili síly v tradičním novoročním turnaji v karambolu. U tří profesionálních stolů se sjeli vyznavači této technické hry z celého Jihočeského kraje.
Pořadatelem akce byl místní Karambol Klub Sojčák pod vedením Jaroslava Macháčka a Rudolfa Pecha. Hrálo se na klasických stolech bez kapes, které jsou pro tuto disciplínu typické. „Na rozdíl od poolu se zde používají stoly bez děr,“ vysvětlil Jaroslav Macháček základní rozdíl pro ty, kteří by si karambol pletli s běžným kulečníkem.
Princip hry je na první pohled prostý, ale vyžaduje precizní odhad. U každého stolu proti sobě nastupují dva soupeři. Každý má svou vlastní hrací kouli – jeden bílou, druhý žlutou. Cílem je zasáhnout tágem svou kouli tak, aby se následně dotkla obou zbývajících koulí na stole, tedy soupeřovy a neutrální červené.
Turnaj byl rozdělen do dvou základních skupin a hráči se postupně vystřídali u všech tří stolů. Šlo o vytrvalostní záležitost. „Hrajeme od dopoledne a konec předpokládáme později odpoledne,“ doplnil Macháček.
Pro mnohé účastníky je Tábor strategickým bodem na mapě, protože heren s kvalitním zázemím pro karambol ubývá. Své o tom ví i Richard Růžička, který do Tábora přijel z Novosedel nad Nežárkou. „Jezdím sem hlavně proto, že je to nejbližší herna v Jihočeském kraji. Hraji od osmnácti, dřív jsem hrával ve Varech a sem jezdím hrát takových deset let. Ročně tu máme deset turnajů a po deseti turnajích se sčítají výsledky a vyhlašuje se celoroční táborský pohár. Už se mi povedlo být také první,“ zmínil Růžička.
Silná konkurence z Hradecka. Kulečníků ubývá…
Mezi největší favority a stálice turnaje patří Zdeněk Koranda, vítěz několika celoročních pohárů. I on však bere hru s pokorou. „Někdy se zadaří, někdy ne. Začal jsem hrát někdy v roce 1996 a sem jezdím od roku 2014,“ řekl.
Do Tábora dojíždí z Jindřichova Hradce, kde herní prostory zanikly. „Tam není kde hrát, protože to skoro všude zrušili. V hospodách, kde kulečník mají a je u stolu deset hráčů, tak se musí čekat. Tady je to fajn, jezdím sem zhruba jednou za týden, protože tu není problém s obsazeností. Buď si napíšeme, sejdeme se, a když ne, tak si zahraje člověk sám,“ pochvaluje si zázemí v objektu bývalé školy Koranda.
Jak to dopadlo?
První místo obsadil Zdeněk Koranda, druhé Richard Růžička, třetí byl František Šustr a čtvrtý Jiří Lukeš.
Diskuse k článku