Za projektem stojí mimo jiné Stanislava Tomková, která pro organizaci Na mysli pracuje šestým rokem. K tématům udržitelnosti a klimatického vzdělávání ji přivedla práce na evropských projektech zaměřených na mladé lidi. V současnosti působí jako projektová koordinátorka, věnuje se ambasadorským programům a koordinaci aktivit Evropského klimatického paktu v České republice.

Podstatnou část její práce tvoří propojování mladých lidí s odborníky, podpora jejich nápadů a vytváření příležitostí, při nichž se mohou o ochraně přírody nejen učit, ale také se sami zapojit. „Práce s mladými lidmi i tématy ochrany přírody a klimatického vzdělávání mi dává velký smysl a zároveň i určitou naději v době, kdy čelíme řadě nejistot ohledně budoucnosti,“ uvedla Tomková.

Z evropského projektu vznikla šumavská tradice

Kořeny mezinárodního dobrovolnického kempu sahají do roku 2022. Tehdy byl součástí širšího projektu, do něhož se zapojilo deset evropských zemí. Podobné kempy zaměřené na adaptační opatření související se změnou klimatu probíhaly také v Maďarsku, na Slovensku, v Polsku či Bulharsku.

Tým organizace Na mysli se na Šumavě spojil s Jiřím Benešem, který organizoval Týdny pro krajinu a Lukášem Linhartem z Národního parku Šumava. Dobrovolníci se následně zapojili do projektu Život pro mokřady zaměřeného na revitalizaci zdejších rašelinišť a mokřadů.

Právě šumavský kemp si mezi mladými lidmi získal výraznou oblibu. Postupně přestal být omezen pouze na země Evropské unie a otevřel se zájemcům z celého světa. Organizátoři navázali spolupráci také s Česko-německým fondem budoucnosti a Bavorským lesem. „Dobrovolníci s námi jezdí opakovaně i z velké dálky, což je ta nejlepší zpětná vazba, že to děláme dobře,“ uvedla Tomková. Zájem je podle ní takový, že kapacita kempu bývá po otevření přihlášek zaplněna během několika dnů.

Přijeli z Brazílie, Indie i Nepálu

Letošního čtvrtého ročníku se účastnilo čtyřicet lidí z deseti zemí. Vedle Česka přijeli dobrovolníci ze Slovenska, Německa, Ukrajiny, Bulharska, Francie a Irska, ale také z Brazílie, Indie a Nepálu. Praktickou práci každý den doplňovaly odborné exkurze, přednášky a společné debaty. Do programu se přímo zapojili také pracovníci Správy Národního parku Šumava.

Přednášky vedly geobotanička Iva Bufková a krajinná ekoložka Romana Roučková z Oddělení ekologie krajiny, vod a mokřadů. Terénní exkurze připravil Pavel Bečka, koordinátor spolupráce Národního parku Šumava s Národním parkem Bavorský les. Při kosení rašelinné louky se k účastníkům připojil také náměstek ředitele NP Šumava Martin Starý z Odboru ochrany přírody.

Letos přibyly rovněž kreativní workshopy Stories from Mires a klimatické procházky, které měly ukázat souvislosti mezi péčí o krajinu, zadržováním vody a její odolností vůči suchu a dalším výkyvům počasí.

Dobrovolníci se dostanou tam, kam technika nemůže

Práce dobrovolníků není pro národní park pouze doplňkem vzdělávacího programu. Podle Ivy Bufkové má praktický význam především na místech, kde by bylo použití mechanizace problematické nebo nemožné. „Pomáhají v místech, kam se nedostane technika, kde potřebujeme udělat některé práce v citlivých částech lokalit,“ popsala Iva Bufková.

Letošní účastníci kempu se zaměřili hlavně na následnou péči o území revitalizovaná během šestiletého projektu Life for Mires. Opravili přibližně šestnáct dřevěných hrázek na odvodňovacích kanálech, na Knížecích Pláních kosili rašelinnou louku zarůstající rákosem a pracovali také na Křemelné, Nových Hutích a v bezlesí v okolí Horské Kvildy. Cílem je pomoci krajině udržet více vody, podpořit přirozený vývoj mokřadů a rašelinišť a vytvořit vhodnější podmínky pro rostliny a živočichy.

V potoce se znovu objevily ryby

Výsledky dobrovolnické práce už podle národního parku nejsou patrné pouze u rašelinišť. Iva Bufková upozornila na Kořenský potok pod Strážným, kde dobrovolníci v minulosti doplňovali kamenitý materiál do míst, kde ve dně chyběl. „Krásným příkladem efektu pomoci dobrovolníků je Kořenský potok pod Strážným, kde sypali kamenitý substrát do dna v místech kde chyběl a je vidět jak se potok vyvíjí, jak tam pomalu rostou vodní květiny a vrátily se tam ryby,“ zhodnotila geobotanička národního parku.

Podobný příklad připomíná také Stanislava Tomková z prvního ročníku kempu. Na podmáčené louce u Dobré tehdy dobrovolníci stavěli dřevěné hráze v odvodňovacích kanálech. Už čtyři dny po dokončení prací byl na lokalitě zaznamenán výskyt vzácného mokřadního ptáka – bekasiny otavní.

Právě možnost spatřit konkrétní výsledek práce je podle organizátorů pro účastníky jednou z největších motivací. Zároveň si mají ze Šumavy odvážet zkušenosti využitelné i doma. „Cílem je, aby si ze Šumavy neodváželi jen nové poznatky a zkušenosti, ale také inspiraci a konkrétní nápady, které mohou dále využít ve svých komunitách a zemích,“ zdůraznila Tomková.

Pátý ročník je už ve hře

Čtvrtým ročníkem by spolupráce skončit neměla. Organizace Na mysli chce v pořádání kempu pokračovat také v roce 2027. Překážkou je podle Tomkové stále obtížnější získávání prostředků na pokrytí nákladů, dosavadní spolupráce se Správou Národního parku Šumava však dává pořadatelům naději na pokračování.

Zájem nechybí ani mezi samotnými dobrovolníky. Část z nich už během kempu avizovala, že by se chtěla na Šumavu příští rok vrátit. Pokud se podaří zajistit financování a potřebné podmínky, mohl by tak příští rok následovat pátý ročník.

Dobrovolnická pomoc v národním parku se přitom neomezuje pouze na organizaci Na mysli. Správa parku při péči o citlivé lokality dlouhodobě spolupracuje také s Hnutím Duha, skauty, místními obyvateli i jednotlivci. Potřebné práce se plánují už během zimy podle aktuálního stavu jednotlivých míst a dobrovolníci pak pomáhají zejména tam, kde je vhodnější ruční práce než nasazení techniky.