Před rokem jsme spolu mluvili při vzniku vašeho obchodu. Co se od té doby změnilo?

K 31. lednu jsme otevírali e-shop. V té době se začínalo z ničeho. O pět měsíců později jsme otevřeli také kamenný obchod. Máme za sebou úspěšný rok, kdy se nám daří růst. Jsem hrozně ráda, že už na to nejsem sama. Mám kolegyně a kolegy, kteří mi s tím pomáhají. Stále to děláme se stejnou vizí, kterou je podpora regionálních produktů a surovin a jejich poskytnutí zákazníkům v Písku. Pořád platí, že e-shop funguje ve všední dny, využívá ho spousta lidí. Například ti, kteří nemají tolik času chodit na nákup, nebo hendikepovaní lidé. Věřím, že přínos tu tedy je.

Takže se vám potvrdilo, že lidé slyší na nabídku regionálních výrobců?

Má to vzestupnou tendenci, daří se nám zvyšovat obrat a oslovit čím dál větší okruh zákazníků. Stává se nám, že se nám podaří přesvědčit i nedůvěřivého zákazníka, který přijde poprvé. Ony ho ale většinou přesvědčí spíš produkty, které jsou kvalitní. Písek není úplně velké město a primární je pro nás dobrá reference. Že si to lidé mezi sebou řeknou, je pro nás nejlepší marketing.

Daří se oslovovat další nové pěstitele a farmáře?

To je další pozitivu. Lhota získala v okolí věhlas a výrobci nás sami oslovují. Kolikrát jsou zajímavější produkty, u kterých musím farmáře spíš přesvědčovat, aby mi je prodal. I tak ale věřím, že rozšiřování nabídky se daří. Platí, že nabídka je sezónní. Takže teď například jahody opravdu nemáme. Občas narážíme na to, že lidé jsou zvyklí ze supermarketů, kde koupí celý rok všechno. Kuře tam mají vždycky, ale u nás si na něj musejí počkat, protože dodavatel nemá takové kapacity. Zákazníci, kteří k nám chodí pravidelně, se to naučili a věřím, že je to tak v pořádku. Myslím, že pocit, že vše musí být k dostání pořád, je zbytečný. Není vůbec špatné přijít do obchodu a vařit z toho, co máme. Máme skupinu zákazníků, která ví, že když zrovna to maso máme, že je stoprocentně čerstvé a neleží nám tam týden. Je tu ale i jistá skupina, která tomu nefandí.

Dá se říci, jaké zboží je v obchodu Moje Lhota nejžádanější?

Určitě je to maso, které mají Češi rádi. U masa a uzeniny je hlavně nejvíc znát rozdíl v čerstvosti. Hodně vyhledávané je hovězí maso, které bereme vyzrálé z dobrých chovů.

Je nějaké zboží, o které si říkají sami zákazníci?

Nabídka v obchodě je kolem tisíce produktů. Nejvíc se mi vždycky vyplatilo poslechnout zákazníka, protože není nic lepšího, než když mu splníte přání. Nejen, že ho potěšíte, ale setká se křivka nabídky a poptávky a máte jistotu, že zboží prodáte. Na základě toho jsem rozšířila sortiment třeba o výborné české čokolády, teď budeme mít výborné mléčné výrobky z farmy z Novohradských hor. To jsou věci, které přišly s přáními zákazníků. Například chtěli, abychom prodávali mléko ve skle, tak budeme mít mléko ve skle. Lidé jsou překvapeni, že jsme ochotní jim produkt sehnat, když ho zrovna nemáme. Nejsou na to zvyklí. A za to si myslím, že jsme si vysloužili i cenu Spokojený zákazník.

Vybírají lidé víc trvanlivé zboží, nebo to, co se rychleji kazí?

Máme skupinu zákazníků, kteří pravidelně kupují pečivo, maso a mléčné výrobky. Ve chvíli, kdy se o obchodě dověděl někdo, kdo Pískem jen projíždí, kupuje víc trvanlivé věci.

Co pro vás ocenění Spojený zákazník znamená?

Udělalo mi to obrovskou radost. Vůbec jsem netušila, že jsem byla nominována. Každé ocenění práce mé a mých kolegů je motivací. Přiznám se ale, že pro mě jsou největší motivací lidé, kteří se vracejí s tím, že u nás byli spokojení.

Rozjezd každé takové nové služby může být riskantní. Splnilo to vaše očekávání?

Byla jsem přesvědčená, proč to dělám. Spousta kroků pro mě byla velmi jednoduchá a přirozená, ač se to mohlo z jiného úhlu pohledu zdát jako risk. Že je to riskantní mi připomínalo veškeré mé okolí. Říkali mi, že jsem se zbláznila, protože prodávat zboží s trvanlivostí čtyři dny riziko je a vždycky bude. Myslím si, že když člověk ví, co a proč dělá, dají se nepříjemnosti eliminovat přístupem.

Vy jste začínala sama – přijímala jste zboží, pak jste ho rozvážela zákazníkům. To se změnilo?

Můj den začínal tak, že jsem od šesti nebo od sedmi čekala ve skladu na dodavatele. Moje idylická představa byla, že když budu mít e-shop, můžu mít nějaký normální pracovní den. Nedošlo mi, že dodavatelé samozřejmě přijedou ráno. Navíc jsem si některé farmy sama objížděla, protože třeba odebírané množství nebylo tak vysoké. Připravovala jsem objednávky a večer jsem je rozvážela. Pak jsem čekala do půlnoci, kdy se uzavíral systém objednávek na další den. Takže to byla docela jízda. Díky tomu, že teď mám tým lidí, už na to nejsem sama. Stali jsme se také zajímavějším partnerem pro dodavatele. Ze začátku jsem pro ně možná byla naivní holka, co za nimi přišla a tvrdila, že budu prodávat jejich jogurty. Teď už vědí, jak se nám vede a jak komunikujeme se zákazníky. Přidanou hodnotou je kamenný obchod, kde mám lepší kontakt se zákazníkem. Zákazníci jsou pro mě obrovský příliv energie.

Jaké máte další plány?

V nejbližších týdnech a měsících se plánuji vzdělávat, protože pro Českou televizi natáčíme pořad, který se jmenuje Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Dostala jsem příležitost pořad moderovat, začíná 4. února na ČT 1 před hlavnímu Událostmi. Pořad se týká toho, čím se zabývám i já. Objíždíme lidi, kteří nezapomněli tradiční řemesla. Pojedeme například na zabijačku, učím se péct chleba a spoustu dalších věcí. Hodně mi to pomáhá i v obchodě, kde pak dovedu lépe rozeznat kvalitu. Je to časově náročnější, ale věřím, že pro Lhotu to bude mít pozitivní dopad. Jinak do budoucna plánuji obchod Moje Lhota rozšiřovat. V Čechách je pro to dobrý potenciál.

Jak spolupráce s televizí vznikla?
Účastnila jsem se nějaké soutěže podnikatelů a všimla si toho produkce České televize, která dělá podobné pořady. Například pořad Kouzelné bylinky, které měly asi čtyři série. Hledali někoho, kdo nebude profesionální moderátor, ale bude mít vztah k těmto věcem. Druhý moderátor je profesionální herec. Pořad má člověka namotivovat, protože před 150 lety lidé neměli lednici a internet a zvládali vše výborně. Jezdíme za lidmi, kteří žijí trochu postaru. Učíme se od nich.