Kdybyste měla na úvod shrnout uplynulou sezonu, tak jaká pro vás byla? Řadíte ji k těm nejpovedenějším?

Ano, tuhle sezonu bych určitě zařadila k těm nejpovedenějším. Hlavně díky tomu, že jsem s českou reprezentací získala bronz na mistrovství světa, což bylo pro mě poprvé. S Isobel Cupem si myslím, že to byla super kombinace.

První medaili jste vybojovala s českou reprezentací na mistrovství světa v Kanadě, kde jste dokázaly obhájit třetí místo. Jak byste se za šampionátem zpětně ohlédla? Byl to pro současný tým strop?

Za mě asi ano, pořád si myslím, že jsou Kanaďanky a Američanky trochu jinde. Uvidíme však, jak se to bude posouvat dál, nikdy není nic nemožného. Nad těmito soupeřkami by se nám mohlo podařit vyhrát tak jeden zápas z deseti, i když je jasné, že mají svoji výkonnost na jiné úrovni.

Byla pro vás výhoda, když se šampionát konal v Torontu, kde působíte, takže jste nemusela nikam cestovat a zvykat si na nové prostředí?

Určitě to bylo super, že se šampionát konal v Torontu a nemusely jsme se nikam přesouvat, i když jsme finále Isobel Cupu měly v Arizoně, takže jsme se přesouvaly zpět těsně před tím, než turnaj odstartoval. Zbytek družstva už tam byl a my se k němu připojily o něco později. Stejně tam nějaký přesun byl, ale pak už jsme byly doma.

Druhý cenný kov jste vybojovala se svým týmem Toronto Six. Jaká byla cesta za titulem z vašeho pohledu?

Žádná cesta není jednoduchá, ale myslím si, že jsme měly velmi dobrý tým a od začátku jsem tušila, že by se to mohlo povést, přestože je liga vyrovnaná. V základní skupině jsme skončily na druhém místě a dokázaly jsme porazit i prvního. Trochu nám nahrálo do karet to, že se Boston do finále nedostal, ale věřila jsem nám, i kdyby se mu to povedlo. Jsem ráda, že to všechno vyšlo.

V ženské NHL se hraje play-off pouze na jeden vítězný zápas. Je to o hodně složitější, než když se hraje na víc zápasů? Takhle není prostor na chybu…

Finálový turnaj se hrál jenom na jeden vítězný zápas, což je opravdu buď, anebo… Byli bychom určitě všichni radši, pokud by se hrálo na více vítězných zápasů, ale nám se to naštěstí povedlo… I když teda povedlo, podle mého jsme ve finále nehrály zrovna nic moc, ale naštěstí jsme vyhrály. Svoji roli hrála i nervozita, přesně jak jste říkal, není žádný prostor na chybu.

Finále proti Minnesotě dospělo do prodloužení, které jste rozhodla v páté minutě. Jak na ten okamžik vzpomínáte? A vstřelila jste už někdy tak důležitou branku?

Určitě na gól v prodloužení vzpomínám s úsměvem, byl to super pocit vstřelit takhle důležitou branku. Myslím si, že v mé kariéře byla jednou z nejdůležitějších. Budu si na ni dlouho pamatovat.

Na kolik dní se protáhly oslavy?

Oslavy nějaké určitě byly… To, jaké byly, bych ale raději ani nezveřejňovala (smích). Některé holky zůstaly v Arizoně, ale my s Dominikou Láskovou jsme musely zpátky do Toronta na kemp před mistrovstvím světa, takže moc času nebylo. 

Kolik na vás v Torontu chodilo diváků?

Nehrály jsme v úplně velké hale, ale pokaždé se tak nějak zaplnila. Netroufám si odhadnout, kolik tam bylo diváků a upřímně to ani moc nesleduji. Myslím, že to bylo okolo dvou tisíc.

Dá se ženským hokejem na této úrovni uživit, nebo je to pořád jenom na poloprofi úrovni?

Ženským hokejem se na této úrovni už dá uživit, jedná se o profesionální soutěž. Už jsem měla podepsanou smlouvu na další rok v Torontu, ale jelikož soutěž koupila jiná liga, v níž hrají Američanky a Kanaďanky, tak se všechny kontrakty bohužel zrušily. Teď se bude rozhodovat teprve, kdo se do té ligy vejde a kdo nevejde. Mělo by to být šest týmů a hrát zápasy by se měly až od ledna, takže je to všechno komplikované. Situace je složitá, člověk s něčím počítá, a to ze dne na den padne. Musím doufat, že mě někdo bude draftovat.

Ženský hokej se stává čím dál tím více populární, což se promítlo i v oblíbené hře NHL 2023, kde se ženy objevily. Už jste si za sebe zahrála a co na to říkáte?

V NHL na PlayStationu jsem si za sebe nezahrála, ale občas mi to někdo pošle na instagramu, že za mě hraje, že jsem dala gól a takhle. Je to srandovní, ale myslím, že je to dobře, že se ženský hokej dostává více do popředí. Takhle malá věc, že nás někdo dá do nějaké hry, je pro nás v podstatě obrovská.

Kdy jste se vrátila do České republiky a jak si zatím užíváte volna?

Vrátila jsem se hned po mistrovství světa, což bylo někdy koncem dubna. Měla jsem podepsáno, ale teď je všechno jinak, tak budu čekat jenom, jestli se objevím v draftu. Pokud bych nebyla, tak upřímně nemám plán B. Kdyžtak bych si hledala něco jiného…

Váš snoubenec Adrian Holešinský se v minulé sezoně stal posilou plzeňské Škodovky, kde si řekl hned o prodloužení smlouvy. Měla jste z toho radost, když na nabídku Plzně kývl a když se jste dozvěděla, že je v jednání s klubem ze západu Čech, neříkala jste mu, aby to vzal?

Jsem nesmírně ráda, že Áďa podepsal smlouvu v Plzni. Jako malá jsem jí fandila a společně s Libercem patřila mezi mé nejoblíbenější kluby. Je to také super, že jsme blíže k našim, takže když přiletím, vidíme se často. Nemluvila jsem mu však do toho, to si musel rozhodnout sám, ale Plzeň se nám zdála jako dobrá volba. Myslím si, že je tam spokojený.

Plzeň odehraje úvodní přípravné utkání proti Motoru na strakonickém ledě. Přijdete se podívat?

Teď si nejsem úplně jistá, kolikátého to je (8. srpna – poznámka redakce), ale pokud tu budu, určitě se půjdeme všichni podívat.

Jaké máte další plány? Budete si chtít především udržet výkonnost, abyste stihla mistrovství světa v roce 2025, které bude hostit Praha?

Jak už jsem říkala, od další sezony jsem měla nějaká očekávání, měla jsem se vracet do Toronta, ale nikam se nevracím a vůbec nevím, kam půjdu. Momentálně mi nezbývá nic jiného než čekat. Když to půjde, ráda bych domácí šampionát odehrála, ale těžko takhle dopředu říkat…