Po posledním zápase jste spoluhráčům oznámil, že ve Strakonicích končíte a míříte na univerzitu do Spojených států. Kdy jste se pro tento krok rozhodl a jak dlouho jste ho tajil?

Popravdě, už od dětství bylo mým snem stát se profesionálním sportovcem a jednou si zahrát v zahraničí. U vodního póla je to ale těžší, protože se v rámci České republiky jedná o malý sport a Česko na mezinárodní scéně není příliš konkurenceschopné. V posledních třech až čtyřech letech jsem možnost jít hrát a studovat do zahraničí hodně diskutoval s rodinou. Ideální čas na tento krok byl po dokončení střední školy. Vše jsem začal plánovat na začátku sezony 2025/26, ale nejdůležitější pro mě bylo úspěšně odmaturovat. Před spoluhráči i trenéry jsem to tajil asi půl roku.

Co bylo hlavním důvodem vašeho odchodu právě do Ameriky? Převážilo studium, sport, nebo šlo o kombinaci obojího?

Určitě to byla kombinace obojího. Vodní pólo se ve Spojených státech v posledních letech obrovsky posouvá a zázemí je na velmi vysoké profesionální úrovni. Univerzitní sport nabízí skvělé propojení kvalitního studia se sportovní kariérou. To je přesně to, co jsem hledal.

Jak celý proces probíhal? Musel jste se univerzitám sám nabídnout, nebo si našly ony vás?

Přihlásil jsem se do amerického univerzitního programu pro budoucí studenty-sportovce, který pomáhá sportovcům z různých odvětví dostat se do hledáčku amerických univerzit. Zároveň pomáhá trenérům univerzit najít vhodné hráče pro své týmy na následující sezonu. Velkou roli v mém rozhodnutí, kromě rodiny, sehráli i italští trenéři, se kterými jsem v posledních třech letech dvakrát ročně trénoval v Itálii. Díky jejich pomoci jsem se dostal do kontaktu s univerzitami a po několika diskusích s různými trenéry si mě vyhlédla škola z Kalifornie, která loni vyhrála šampionát WSC. Takové nabídce se opravdu těžko odolává, takže jsem neváhal a přijal ji.

Co všechno jste musel splnit, abyste se na univerzitu dostal? Byly potřeba jazykové zkoušky, studijní výsledky nebo například sportovní videa?

Ano, musel jsem složit jazykové zkoušky, abych prokázal, že zvládnu studium v angličtině. Univerzita také požadovala moje vysvědčení ze střední školy. Protože jsem měl dobré studijní výsledky, nebyl s tím problém. Součástí přijímacího procesu byl také pravidelný sestřih videí z mých zápasů, abych prezentoval své nejsilnější herní stránky. Celý proces trval skoro půl roku a zahrnoval spoustu konferenčních hovorů s trenéry.

Měl jste na výběr z více univerzit, nebo byla Ventura College jasnou volbou? Čím vás přesvědčila?

Ano, měl jsem na výběr z více univerzit napříč různými divizemi po celé Americe. Nakonec jsem si vybral právě školu ve Ventuře, hlavně kvůli skvělému sportovnímu zázemí, vysoké úrovni vodního póla a také proto, že se nachází v Kalifornii, která se mi jako místo pro život velmi líbí. Velkou roli hrála i úzká spolupráce školy ve Ventuře s univerzitami z nejvyšší divize, která mi potenciálně otevírá další sportovní možnosti do budoucna.

Jaký obor budete studovat?

Studovat budu mezinárodní obchod.

Jaká soutěž vás ve vodním pólu čeká? V čem podle vás bude americké univerzitní vodní pólo nejvíce odlišné od toho, na které jste byl dosud zvyklý?

Úroveň univerzitního vodního póla v Americe je opravdu velmi vysoká a každým rokem se dál zlepšuje. Herně je na profesionální úrovni evropských týmů. Velký rozdíl vidím hlavně v tréninkovém procesu. Trénujeme dvakrát denně ve vodě a jednou denně v posilovně, což se následně odráží i na samotné hře. Ta je mnohem silovější, rychlejší, plavecky náročnější a zároveň velmi dobře organizovaná po taktické stránce.

Co od svého působení ve Spojených státech očekáváte po sportovní stránce? Stanovil jste si nějaké konkrétní cíle?

Mým hlavním cílem je posunout své herní dovednosti na vyšší úroveň a získat co nejvíce zkušeností z tohoto konkurenčního prostředí. Ve výhledu dvou let bych se rád výkonnostně posunul natolik, abych mohl přestoupit do univerzitního týmu, který hraje celoamerickou soutěž Division I (D1). Zároveň ale chci úspěšně zvládnout studium a co nejlépe využít životní příležitost, kterou jsem dostal.

A co od studia? Berete ho jako příležitost získat vzdělání, které vám může pomoci i po skončení sportovní kariéry?

Rozhodně ano. Budu studovat mezinárodní obchod a věřím, že právě toto vzdělání, stejně jako kontakty získané během studia i díky vodnímu pólu, mi otevřou pracovní příležitosti po skončení sportovní kariéry.

Nebojíte se tak velké životní změny? Přeci jen odjíždíte několik tisíc kilometrů od domova do úplně jiného prostředí.

Je to určitě obrovská změna, protože si budu muset zvyknout na nové prostředí, jinou kulturu i nový způsob života. Na druhou stranu se toho ale nebojím. Beru to jako velkou životní výzvu a věřím, že mě tahle zkušenost posune nejen jako sportovce, ale především jako člověka.

Co pro vás bylo na celém rozhodování nejtěžší? Byla chvíle, kdy jste si říkal, že nakonec zůstanete doma?

Myslím si, že takový moment vlastně nikdy nepřišel. Hrát v zahraničí byl můj sen, takže jsem se na tuto příležitost dlouho těšil a poslední rok se na ni i mentálně připravoval. Asi nejtěžší částí celého odjezdu bylo loučení s rodinou, která mě doprovodila až do Ventury.

Ve Strakonicích jste strávil několik let. Na co budete nejraději vzpomínat?

Nejvíce budu vzpomínat na skvělou partu lidí, trenéry a všechny společné zážitky kolem vodního póla. Ve Strakonicích jsem strávil krásné roky, vyrostl jsem tam nejen jako hráč, ale i jako člověk. Vždycky budu vděčný za všechno, co mi klub dal, a věřím, že na toto období nikdy nezapomenu. Kdykoliv budu ve Strakonicích, rád si s kluky zajdu zatrénovat.

Máte nějaký zápas, turnaj nebo moment v klubové kariéře, který vám navždy utkvěl v paměti?

Nejvíce mi v paměti zůstanou všechny získané tituly, protože vyhrát je vždy ten nejkrásnější pocit. Dodnes si také pamatuji svůj první gól v mužské kategorii, který pro mě znamenal opravdu hodně. A samozřejmě i spoustu důležitých a vyhraných zápasů za Strakonice, na které budu rád vzpomínat.

Komu byste chtěl při svém odchodu poděkovat? Spoluhráčům, trenérům, vedení klubu, nebo především rodině?

V první řadě bych chtěl poděkovat svým rodičům a vlastně i celé rodině. To, co pro mě za všechny ty roky udělali a co všechno obětovali, aby se moje kariéra mohla posouvat dál, jim nikdy nedokážu dostatečně vrátit. Jsem jim za to neskutečně vděčný. Stáli při mně vždy, i v těch nejtěžších chvílích. Bez nich bych se do Spojených států teď nestěhoval.

Velké poděkování patří také všem trenérům, kteří mě vedli. Každý z nich mi něco předal a pomohl mi posunout se dál. Chtěl bych vyzdvihnout hlavně dva lidi, kteří výrazně ovlivnili mou dosavadní kariéru. Jirku Brabce, plaveckého trenéra, který mi hodně pomohl po plavecké stránce, a to jak po technické, tak fyzické. Tato přednost mi vždy pomáhala ve vodním pólu a tady v Americe jsem za ni rád ještě víc, protože intenzita plavání v trénincích i zápasech je o několik úrovní vyšší než u nás. Další obrovské poděkování patří panu Karlu Faměrovi. Byl to trenér, ale především člověk, ke kterému jsem měl vždy velký respekt a důvěru. Věřil mi, dal mi příležitost zahrát si už v mladém věku za mužský tým a neustále mě motivoval k tomu, abych na sobě pracoval a snažil se dosáhnout co největších cílů. Za to mu budu vždy vděčný.

Poděkování si samozřejmě zaslouží i všichni moji spoluhráči, kteří mě každým tréninkem a zápasem dělali lepším. Chtěl bych zmínit hlavně kapitána Jirku Bohutínského, který mi vždy ochotně poradil a podporoval mě. Strakonické vodní pólo pro mě vždy bude domovem.

Loučení s kabinou asi nebylo jednoduché. Jak těžké pro vás bylo opustit partu, se kterou jste prožil tolik sezon?

Loučení určitě nebylo jednoduché. S některými kluky trénujeme už třináct let a zažili jsme spolu spoustu nezapomenutelných momentů. Na druhou stranu vím, že se do Strakonic budu průběžně vracet, takže se určitě ještě potkáme na trénincích i mimo bazén.

Budete dění ve Strakonicích dál sledovat? A je ve hře, že se jednou do mateřského klubu vrátíte?

Určitě budu kluky dál sledovat. Díky sociálním sítím to není problém. S některými z nich jsem pořád v kontaktu, takže budu vědět, jak se jim daří. V příští sezoně je čeká spousta těžkých zápasů, a tak jim budu na dálku držet palce a věřím, že budou úspěšní. Co se týče návratu, do Strakonic bych se jednou moc rád vrátil. Nedokážu ale říct, kdy to bude. Teď se chci naplno soustředit na svou cestu v Americe, ale Strakonice pro mě vždycky budou místem, kam se budu rád vracet.

Kdy jste odletěl do Spojených států a jak nyní vypadá váš program před začátkem univerzitní sezony?

V Americe už jsem od poloviny června na předsezonní přípravě. Jsem za tuto příležitost rád, protože jsem měl dost času poznat, jak to tady funguje, seznámit se s novými spoluhráči, zařídit si bydlení a vyřídit další důležité věci. Trénujeme opravdu naplno. Každý den máme posilovnu a k tomu jeden nebo dva tréninky ve vodě. Tím, že je stále příprava před sezonou, se hodně zaměřujeme na kondici, takže tréninky jsou opravdu náročné. Zároveň ale cítím, že se každým dnem zlepšuji a posouvám dál.

Už jsem si zahrál i na dvou prestižních turnajích v Kalifornii, kde se dařilo mně i celému týmu. Kromě mě jsou v týmu ještě další tři Evropané – Španěl, Holanďan a Švýcar. Na konci července nás čeká ještě poslední turnaj před začátkem sezony. Začátkem srpna se na tři týdny vrátím do České republiky, kde se připojím k reprezentaci České republiky do 20 let a budu se připravovat na mistrovství Evropy ve Varně v Bulharsku, které začíná 10. srpna. Po jeho skončení se vrátím zpět do Ameriky a začne pro mě první univerzitní sezona.

Na co se ve Spojených státech těšíte nejvíce a z čeho máte naopak největší respekt?

Popravdě se nejvíc těším na první zápas sezony a celkově na všechny zápasy, které nás čekají proti silným univerzitám po celé Kalifornii. Zároveň se těším i na cestování, protože díky vodnímu pólu budu mít možnost poznat spoustu nových míst a univerzit. Největší respekt mám určitě z úrovně univerzitního vodního póla. Hraje se tady ve vysokém tempu a konkurence je obrovská, takže bude potřeba každý den na sobě pracovat a dokazovat, že na tuto úroveň patřím. Právě to mě ale motivuje nejvíc.

Máte už nyní nějaký dlouhodobý cíl? Chtěl byste se po studiích vrátit do Evropy a vyzkoušet si některou z nejvyšších soutěží?

Určitě je mým cílem a stále i snem po studiích v USA vrátit se do Evropy a zahrát si některou z nejvyšších evropských soutěží, třeba španělskou nebo italskou. Zároveň ale nechávám všechno otevřené, protože člověk nikdy neví, co mu život nebo sport přinese. Udělám ale maximum pro to, abych si tenhle sen jednou splnil.

Co byste na závěr vzkázal fanouškům a lidem ve Strakonicích, kteří vás během vašeho působení podporovali?

Chtěl bych fanouškům hlavně poděkovat za veškerou podporu. Musím říct, že Strakonice mají vynikající fanoušky. Atmosféra na bazénu při domácích zápasech je vždy bouřlivá a řekl bych, že ze všech klubů vodního póla v České republice chodí právě ve Strakonicích na zápasy nejvíce diváků. Škoda, že to tak není i při venkovních utkáních. Každopádně chci šířit dobré jméno strakonického, ale i českého vodního póla v zahraničí, stejně jako můj vzor Martin Faměra.

Sen, který inspiruje další mladé hráče

„Pro nás je Timův odchod do Ameriky zúročením dlouhodobé práce s mládeží. Je vidět, že se nám ve Strakonicích daří vychovávat hráče, kteří se mohou prosadit i v zahraničí. Tim není prvním odchovancem našeho oddílu, kterému se podařilo získat takovou příležitost, a věříme, že rozhodně nebude ani posledním. Je to motivace pro všechny naše mladé hráče a důkaz, že i ze Strakonic vede cesta do světa. Jsme na Tima hrdí, držíme mu palce a věříme, že bude skvěle reprezentovat nejen náš oddíl, ale i celé Strakonice. Zároveň jsme přesvědčeni, že zkušenosti, které v Americe získá, jednou zúročí po svém návratu doma,“ uvedl předseda oddílu vodního póla Fezko Strakonice AstenJohnson Marek Fügner.