Sobotní počasí sice trochu zkomplikovalo plánovaný večer, ale organizátoři se nevzdali a nabídli zkrácenou verzi programu. Od sedmi večer vystoupil Chien Hung Kuo, pak se postupně představili Teatro Oculus a BoCirk. Návštěvníky nakonec roztančila kapela Desmadre Orkesta. Déšť nikomu nevadil. Lidé posedávali na schodech, lavičkách i pod deštníky a užívali si pohodovou atmosféru.

„Je super, že se město snaží o nějaké aktivity pro lidi. Tahle zábava chytne malé, velké i starší. Není cirkus jako cirkus. Jsem ráda, že dnes už se umíme bavit o bezpráví zvířat a i cirkus se od toho postupně odklání. Když někdo něco umí a dokáže tím pobavit ostatní, tak proč to neukázat. Nás to bavilo celou rodinu a příště se rádi přijdeme podívat znovu,“ řekla Kateřina Kanalaš z Pacova.

Bláznovství osvobozuje…

Neděle patřila hlavně divadlu. Pohybovému, loutkovému i klaunskému. Mezi vystoupeními zaujal hlavně Pan Bonobo v podání dua Sacra Circus. „Před námi tady hrála skvělá kapela z Brazílie a my jsme přidali pouliční divadlo pro děti, které se jmenuje Pan Bonobo. Je to taková opice a navazuje to na tradici, kdy než vznikly cirkusy, chodili od města k městu tzv. menažéristi. Já jsem krotitel a on je můj opičák. Snažil jsem se, aby se choval slušně, ale nakonec jsem začal bláznit i já. Bláznovství nás totiž osvobozuje. Není ostuda dělat si legraci – ale všechno má mít svou míru,“ říká Štefan Capko ze Sacra Circus.

Soubor vystupuje i v zimě – třeba na masopustech nebo v kamenných divadlech. „Občas nás pozvou i do opery, kde hrajeme němé role. Dvacet let jsem učil tento styl pouličních divadel a prošlo mi rukama asi 250 studentů. Někteří dnes vystupují sami, třeba i tady v Táboře. Mám radost, když se někdo chytí a tvoří dál. Dokonce i dramaturg Radim Vizváry byl mým studentem.“ dodává.

Zážitek z festivalu shrnula i Markéta Markvartová z Tábora: „První představení Smolíček bylo fakt super. Kvůli dešti nás přesunuli do podchodu, takže to bylo trošku namačkané, ale moc vtipné a herec skvěle zapojil děti. Pak jsme šli na klaunérii s opicí. Bylo to bláznivé, přehazovali si role a chvílemi jsme nevěděli, co se děje, ale smáli jsme se. Nakonec jsme stihli i loutkové divadlo, tam jsem sice nesledovala všechno, ale zaznělo pár super hlášek. Vyzkoušeli jsme si i klaunské věci od žonglování, chůdy po talíře. Bylo fajn si to osahat. Jen ten prostor byl trochu malý, když se tam nahrnulo víc lidí. Ale jinak paráda – pestrý, zábavný, pro všechny a zadarmo.“ “Kvůli tomu dešti jsme si mysleli, že to nebude až tak navštívené, ale lidí bylo spousty, měli vytažené deštníky a i v tom dešti sledovali veškerá vystoupení,” dodal závěrem Štefan Capko.

Festival zakončilo představení Om a Oma v podání Ondřeje a Jany Nosálkových na Velkém Šancu. Divadlo Nosálci vtáhlo děti do světa maličkostí, které jsou pro ně velké. Oma se chtěla posadit vedle Oma, ale ten čekal, až ho slušně poprosí. Děti i přes slabý déšť pozorně sledovaly, co se mezi postavami děje, a smály se jednoduchému, ale nápaditému ději.

Mezinárodní festival vznikl ve spolupráci s Radimem Vizvárym, který je každoročně režisérem celé akce.