Nejdříve se ještě vrátíme k minulé sezoně. Jak se ti dařilo?
Minulou sezonu jsem závodil v Mezinárodním mistrovství České republiky v Miniracingu a také jsem začal ve volných termínech trénovat na velkých okruzích s motorkou specifikace Moto3. V miniracingu nezačala sezona vůbec dobře, motorka nám vůbec nefungovala a já neměl šanci se držet na špici se soupeři. Do toho jsem měl v prvním závodě nezaviněný pád, kdy mě soupeř zezadu doslova sestřelil a tak jsem přišel o důležité body do celkové tabulky. V půlce sezony se ale štěstí naklonilo na moji stranu. Problémy začali mít i soupeři a nám se naopak podařilo všechno vychytat a motorka letěla jak střelená. Závěr sezony byl vlastně, dá se říct, one man show, kdy jsem z šesti závodů pět vyhrál a jednou skončil na druhém místě. Celkově to ale dopadlo asi nejhůř, jak mohlo. Mistr republiky posbíral 206 mistrovských bodů a já 205. Jen jediný bod a byl jsem mistr v kategorii MiniGP Open. To ale všechno k závodění patří. Někdy to vyjde, jindy ne. Do toho ta Moto3, to je jiný svět. Tam jsem se zamiloval.

Jak to myslíš, zamiloval? Můžeš přiblížit rozdíl mezi kategorii MiniGP a Moto3?
Rozdíl je fakt obrovský. V kategorii MiniGP se závodí většinou na motokárových tratích, třeba jako je tady na Hradišti, v Chebu, Vysokém Mýtě nebo Třinci. Motorka má maximálně 30 koní a na těchto okruzích dosahuje maximálních rychlostí okolo 120 km/h. To s Moto3 už musíme na velké okruhy, na kterých se většinou jezdí už doopravdy mistrovství světa v MotoGP nebo World Super Bike, takže u nás mostecký okruh nebo ten brněnský, kde jsme jako doma, protože náš spolek je spřízněn s brněnskou akademií a veškeré tréninky probíhají na jejich polygonu nebo přímo na velké dráze. Moto3 má výkon okolo 50 koní a rychlost se pohybuje na hranici 200 km/h. Ta rychlost mě fakt strašně baví.

Jak to s tebou bude dál? Uvidíme tě ještě závodit tady na Hradišti nebo se soustředíš už jen na velké okruhy?
Určitě mě uvidíte na nějakém tréninku tady na Hradišti s motorkou MiniGP. Tu musím vyždímat až na její limity. Bohužel závody v miniracingu jsou pro nás už minulostí. Pořadatel těchto závodů se rozhodl naší kategorii zcela zrušit a prosadit kategorii Ohvale, která je nyní na raketovém vzestupu, dá se říci, po celém světě. Kategorie je to sice moc hezká a hodně jezdecky obsazená, ale pro mě by to byl krok zpět. Motorka je menší a slabší, ale pro všechny stejná, tady se ukáže um jezdce. Každopádně pro nás by to znamenalo nákup zcela nové motorky a všech potřebných dílů na celou sezonu a to už prostě s náklady na Moto3 dohromady nedáme. Měl jsem na výběr, jestli chci jezdit Mistrovství České republiky na Ohvale nebo jezdit na Moto3. Rozhodnutí bylo jasné.

Jaké závody tedy letos s taťkou plánujete?
Chtěli jsme jet německý Honda Talent Cup, kde všichni jedou se sériovou Moto3, jako mám já. Ještě v říjnu jsme měli přislíbený start. Bohužel v celém světě se po loňských smutných událostech zvýšily věkové limity, do kterých já se teď bohužel nevlezu. Na druhou stranu mám teď rok na ježdění, trénování a sbírání zkušeností s Moto3, tak abych byl za rok s motorkou sžitý a mohl podávat ty nejlepší výkony.

Znamená to tedy, že letos budeš úplně bez závodění?
Takhle to úplně není. Budu jezdit na agenturní dny, což znamená volné ježdění rozdělený do kategorií. Všechny agentury mají na závěr vypsaný závod. Jasně, jsou to takové sranda závody bez toho mistrovského nádechu, ale co do kvality závodění je to většinou rovnocenné. Republikový mistrovský titul ale ode mne letos nečekejte.
Takže letos vlastně přípravný rok do let budoucích? Ano, letos jsme se rozhodli najezdit co nejvíc kilometrů na závodních okruzích. Rozhodli jsme se odjezdit celou sezonu s agenturou Dafit Filla Racing, která pořádá několik agenturních dvoudnů v Brně, Mostě, Slovakiaringu nebo Pannoniaringu. V dalších možných volných termínech se chceme podívat i na jiné okruhy. Mým vytouženým je Mugello v Itálii a věřím, že i tam se svezu. Právě jsme se vrátili z italského Misana a maďarského Pannonia ringu. Pannonii znám, byl jsem tam trénovat už vloni v říjnu. Zrychlení o víc než pět vteřin oproti loňsku vyrazilo taťkovi dech. V Misanu jsem se první den hledal, další dva dny jsem si to však nesmírně užíval a ne málo italských přihlížejících uznale pokyvovalo hlavou a někteří se chtěli se mnou i vyfotit. To vše mi dává sebedůvěru a jistotu, že nejezdím zas tak hrozně.