„To bylo děsivé! Byla tam úplná tma a vůbec jsem nevěděla, kam jít. Jen jsem rukama hledala cestu,“ popsala svůj zážitek z chůze v naprosté tmě Irena Ročárková a rukama přitom ukazovala, jak tápala ve tmě. „Obdivuji hrozně ty lidi, co chodí takhle po tmě po ulici,“ dodala.

Výstavu navštívila se svým mužem, který však průchod tmou odmítl. „Zažil jsem tmu už v bunkru. Hledali jsme se tam s kamarádem a našel jsem ho vždy díky tomu, že měl na ruce svítivé hodinky,“ řekl se smíchem Aleš Ročárek.

Zkušenost, která pro některé znamená nejistotu a strach, vnímají děti zároveň jako objevování. „Mně se líbilo, jak jsme to museli všechno ošahat,“ řekl malý Adam Kluger. Jeho staršího bratra Lukáše zaujal především jiný způsob čtení. „Líbila se mi ta tabulka s tečkami a jak se dají rozeznat ty písmenka,“ dodal. Výstavu navštívili společně s jejich maminkou Evou Klugerovou, kterou na výstavě zaujal především její význam. „Je důležité s tím seznamovat děti a vidět, jak to funguje. Do toho světa být vtaženi,“ řekla.

Výlet, který mění perspektivu

Výstava Lidé odvedle: Neobvyklý výlet do světa lidí s handicapem autoři koncipovali jako symbolickou cestu. Návštěvníci se na jejím začátku vydají na výlet a postupně procházejí jednotlivými situacemi, které simulují každodenní realitu lidí s různými typy postižení.

„Něco jiné je o hendikepu mluvit a něco jiného si to vyzkoušet na vlastní kůži,“ vysvětlila autorka výstavy Vladimíra Tvrdková z Nadace Sirius. Právě osobní prožitek je podle ní klíčem k tomu, aby lidé dokázali lépe porozumět světu hendikepovaných.
Výstava se zaměřuje především na zrakové, sluchové a tělesné postižení. „Je to pro návštěvníky snáze uchopitelné. Ten prožitek je přímý a silný,“ doplnila.

Cesta bez zraku i sluchu

Jednotlivá stanoviště návštěvníky postupně vtahují do různých situací. Na improvizovaném nádraží například musí zjistit, odkud jim jede spoj, aniž by slyšeli hlášení. Pomoci si tak musí jinými způsoby – odezíráním nebo znakovým jazykem. „Ukazujeme tím, jak se lidé se sluchovým hendikepem dorozumívají, když neslyší,“ popsala Tvrdková.

Další část simuluje pohyb bez zraku. Návštěvníci používají slepeckou hůl, orientují se podle vodicích linií na provizorním přechodu a učí se, jak zvládnout běžné situace bez vizuálních vjemů.

Silný moment přináší také simulace zrakových vad. „U autobusu je na místě řidiče tablet, který ukazuje svět se zrakovými vadami. Stačí kliknout a prostředí vidíte tak, jak ho vnímají lidé s různými zrakovými omezeními,“ vysvětlila Tvrdková.

Hmat a jiné vnímání světa

Velkou roli na výstavě hraje také hmat. Návštěvníci si mohou vyzkoušet například orientaci pomocí haptických map nebo poznávání předmětů bez zraku. Součástí je také zmíněná ukázka Braillova písma – třeba na obalech léků nebo v provizorní knize. „Lidé se zrakovým postižením vnímají svět nejen sluchem a čichem, ale hodně i rukama. To si tady mohou lidé uvědomit,“ doplnila Tvrdková. Nechybí ani moderní technologie. Například aplikace, které převádějí mluvené slovo do textu pro lidi se sluchovým postižením, nebo naopak popisují okolí pro nevidomé.

Cílem výstavy ale není jen ukázat, jaké to je žít s hendikepem. Důležitou součástí je i praktická rovina – jak správně reagovat a pomoci. „Chceme, aby se lidé naučili, jak nabídnout účinnou pomoci. Aby té pomoci nebylo málo, ale zároveň ani moc,“ sdělila autorka výstavy. Podle ní totiž lidé často váhají. „Největší problém není předsudek, ale ostych. Lidé nevědí, jak reagovat, bojí se oslovit člověka s hendikepem,“ vysvětlila. Právě interaktivní forma výstavy podle ní pomáhá tento ostych odbourat. Návštěvníci si totiž sami vyzkoušejí, jaké situace mohou nastat, a získají tak větší jistotu.

Inspirace skutečným příběhem

Za vznikem výstavy stojí i konkrétní inspirace. Tvrdkovou ovlivnil příběh Brita Tonyho Gilese, který je nevidomý a z velké části neslyší, přesto ale cestuje po světě. „Viděla jsem dokument, kde cestoval a zvládal situace, které by si člověk ani neuměl představit. Bylo to pro mě neuvěřitelné a chtěla jsem to zprostředkovat i ostatním,“ dodala.

Výstava navazuje na starší projekty a postupně se proměnila v putovní koncept, který se dostává do různých měst po celé republice. „Spolupracujeme s muzei, která mají silné edukační zázemí. Díky tomu se výstava dostane k co nejširší veřejnosti,“ doplnila.

Výstava míří především na školy. Právě děti podle organizátorů reagují nejotevřeněji. „Dospělá veřejnost má často ostych. Přes děti se to téma dostává přirozeně dál,“ konstatovala Tvrdková. Zkušenosti už v minulosti totiž ukázaly, že se děti na výstavu vracejí i s rodiči. Lidé odvedle jsou k vidění v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích do 28. září. Otevřeno je od úterý do neděle včetně svátků vždy od 9 do 17.30 hodin.