Začněme od začátku. V kolika letech jste začal hrát fotbal?

S fotbalem jsem začal v poslední třídě školky, tedy v pěti letech, a ve Strakonicích jsem si prošel mladší a starší přípravkou a částečně mladšími žáky.

Na kterého trenéra ze Strakonic nejvíce vzpomínáte?

Nejvíce jsem měl rád Marka Švejnohu, u kterého jsem měl vždy důvěru a který mě posunul o ročník výše, takže jsem hrál s kluky o rok staršími. To mi určitě pomohlo k vyšší výkonnosti.

Jak jste se dostal do Dynama České Budějovice?

Vždy jsem se snažil trénovat víc než ostatní. Každé prázdniny jsem absolvoval intenzivní fotbalové kempy, i dva za prázdniny, s profesionálními trenéry, kde byly tréninky až šest hodin denně. Pak jsem vždy cítil, že jsem o krok napřed před spoluhráči. Od jedenácti let jsem jezdil na občasné tréninky na Dynamo na zkoušku. A po jednom přátelském utkání za Dynamo, které se mi povedlo, mě trenér mladších žáků Petr Čížek za Dynamo nominoval na turnaj U12 „Spořická liga“, který je největším turnajem U12 v republice.

Věděla o vás v té době už Sparta?

Ano, věděla. Od devíti let jsem jezdil jednou za dva týdny trénovat na Spartu. To vše se souhlasem FK Junior Strakonice. Po přestupu do Dynama to tak snadné nebylo – na Spartu jsem už jezdit nesměl.

Hovořil jste o letních kempech. Prý jste absolvoval kemp přímo v Chelsea v Londýně…

Ano, v červenci 2022 jsem byl dva týdny v Londýně na Chelsea kempu, kde jsme trénovali v tréninkovém centru Chelsea s trenéry přímo z akademie. Dokonce jsme měli možnost si popovídat s hráči A-týmu, kteří tam chodili také trénovat. Tento kemp byl pro mě velkým přínosem nejen po fotbalové stránce, ale také jazykové. Nebyl tam žádný Čech, takže češtinu jsem za ty dva týdny vůbec neslyšel. Dodnes jsem v kontaktu s kluky z Anglie, Kanady, Německa a USA. Doma mám jeden velký suvenýr z kempu – míč podepsaný hráči A-týmu Chelsea, který jsem dostal jako odměnu pro nejlepšího hráče kempu.

Zpátky k Dynamu – na co nejraději vzpomínáte?

V Dynamu jsem strávil tři a půl roku. Přišel jsem do více konkurenčního prostředí. O motivaci bylo pořád postaráno. Kromě zápasů v lize jsme hráli dost zápasů proti zahraničním soupeřům. Jak trenér Čížek, tak trenér Hrbáč, který nás trénoval poslední dva roky, mi fotbalově hodně pomohli. Za to musím jim a Dynamu poděkovat. Jsem samozřejmě i hrdý na to, že si mě kluci zvolili kapitánem mužstva, kterým jsem byl poslední dvě sezony ve starších žácích. Myslím, že jsem jim důvěru splatil. V právě skončené sezoně jsme sahali po vítězství v první české lize žáků U15. V posledním kole jsme potřebovali získat minimálně jeden bod s Mladou Boleslaví a vyhráli bychom ligu před Spartou, ale asi jsme jako tým neunesli tíhu okamžiku a zápas prohráli – a Sparta nás o bod předstihla. Škoda.

Proti kterým nejzajímavějším zahraničním soupeřům jste už nastoupil?

Asi pětkrát proti Bayernu Mnichov, a pak to byli Liverpool, Manchester United, Arsenal, West Ham, Leicester, Portsmouth, Mönchengladbach, Hertha Berlín, Jahn Regensburg, Red Bull Salzburg, Austria Vídeň, Rapid Vídeň. Vždy to byl pro nás fotbalový svátek hrát proti takovýmto týmům, a musím říct, že zápasy byly vždy vyrovnané.

Zmínil jste Austrii Vídeň. Tam jste byl na stáži?

Už dokonce dvakrát, vždy na jeden týden, a bylo to pro mě opět velice zajímavé jak fotbalově, tak jazykově. Všeobecně mě cizí jazyky baví. Kromě angličtiny, na kterou jsem si udělal Cambridge zkoušky a získal certifikát B2, se učím i němčinu. A fotbalově bylo zajímavé srovnání tréninkových jednotek – rakouské tréninky byly více silové, kdežto naše tréninky v Dynamu byly více technické. Stáž mi domluvil Tomáš Jůn, bývalý reprezentant, hráč Sparty Praha a také Austrie Vídeň.

Váš fotbalový životopis je v patnácti letech celkem zajímavý. Na jakém postu vlastně nastupujete?

Dá se říct, že jsem vždycky hrál v záloze. Řekl bych o sobě, že jsem hodně běhavý typ hráče a silný v hlavičkových soubojích. V Dynamu jsem dlouhou dobu hrál defenzivního záložníka a poslední sezonu ofenzivního záložníka. Na této pozici se mi dařilo střelecky. Stal jsem se králem střelců první ligy U15 s 24 góly.

Přinesla vám úspěšná sezona 2024/25 přestup do Sparty?

Ano i ne. Se Spartou jsme měli domluvu už tři roky, že pokud udržím výkonnost po celou dobu svého působení v Dynamu, rádi si mě v patnácti letech, až budu vycházet ze základní školy, koupí. A druhou podmínkou bylo úspěšné zvládnutí přijímacích zkoušek na střední školu do Prahy. Obojí se povedlo.

Na jakou střední školu jste byl přijat?

Budu studovat na gymnáziu se sportovní přípravou, kam jsem se dostal z prvního místa. Tato škola byla moje priorita, protože umožňuje vrcholovým sportovcům kloubit sport se školou.

Jak se těšíte na Spartu a nebojíte se konkurence?

Určitě se nebojím, ale respekt mám. Většinu kluků už znám a jsou to výborní fotbalisté. Konkurence bude velká. Udělám maximum pro to, abych do týmu zapadl co nejrychleji a vybudoval si důvěru u nových trenérů a spoluhráčů. Těším se na zázemí na Strahově, kde hraje sparťanská mládež.

Kdo má největší zásluhu na vašem dosavadním růstu ve fotbalové kariéře – kromě vaší vlastní píle?

Jednoznačně jsou to moji rodiče, kterým musím moc a moc poděkovat za jejich neustálou podporu. Vážím si jí o to víc, že můj bratr je také vrcholový sportovec a má od rodičů stejnou podporu jako já. S bráchou si navzájem fandíme. Hodně mi také pomáhá Ondra z Osmagymu, který mi sestavuje tréninkové plány na zlepšení výbušnosti, síly, posílení středu těla, ale i zlepšení koncentrace na výkon.

-tp/hp-

Do pražské Sparty po stejné trase zamířil také brankář Martin Hlinka – s ním rozhovor přineseme v dalším vydání Týdeníku Strakonicko.