,,Byl to pro mě hrozný šok,“ kroutí hlavou šedesátiletý kouč, který je z celé situace a jednání některých činovníků oddílu značně rozladěný a zklamaný. Tomáš Matušík uvedl, že s píseckým klubem už byl v podstatě domluvený od půlky února a kvůli tomu odmítl jiné nabídky, mimo jiné i z konkurenčního Milevska, které se letos probojovalo do druhé ligy. Zkušený trenér ocenil práci a nasazení hráčů, kteří nemají takové podmínky jako v bohatších klubech. ,,Nečekal jsem, že budu mít Písek tak rád, ale pomohli tomu ti kluci v čele s Lukášem Volfem, Vláďou Hanusem a Honzou Matiáškem. Mám pocit nedodělané práce,“ říká smutně zkušený kouč. ,,Fanouškům bych chtěl moc poděkovat za podporu. Snažili jsme se jim dělat radost. Někdy to šlo a někdy ne, ale když to šlo, uměli to ocenit. Přál bych si, aby na hokej nezanevřeli a chodili tam dál,“ vzkazuje píseckým fans Tomáš Matušík.

Nedávno přišla od píseckého klubu zpráva, že v příští sezoně nebudete pokračovat u A týmu. Můžete celou situaci přiblížit?

Já začnu trošku ze široka. V půlce února jsem byl pozvaný na správní radu. Tady mi pánové Tramba, Benák a Kozel sdělili, že by byli rádi, kdybych pokračoval, a jestli jsem schopný to akceptovat. Tak jsem odpověděl, že pokračovat s radostí budu a že jsem rád. S tím jsme se rozešli, takže jsem bral, že jsem trenérem na příští sezonu. Skončila sezona, já ji, bohužel, ukončil operací, to se vědělo dopředu, ale byla to moje chyba, já si špatně spočítal týdny. Takže jsem chyběl na poslední trénink a zápas, ale klukům jsem to vysvětlil. Není to ideální, ale stalo se. Když jsem po týdnu přišel z nemocnice, volal jsem manažerovi Volfovi a chtěl jsem se s ním sejít a řešit další sezonu, hráče, přípravu a tak dále. Už jsem měl i něco přichystaného. To bylo koncem března a začátkem dubna. Ačkoliv jsme byli domluvení, vždycky mi schůzky zrušil a docela i neomaleně. Za dalších čtrnáct dní, kdy jsem chtěl další schůzku, protože jsem chtěl řešit nadcházející sezonu a už jsem si připravoval letní přípravu, tak mi zavolal můj kamarád Roman Fousek, že mu volal manažer Volf a nabízel mu mé trenérské místo. Roman odpověděl, že tam mají mě, ale manažer Volf mu jen řekl, ten tady nebude. Roman Fousek to odmítl. Byl jsem z toho úplně rozhozený, zavolal jsem panu Trambovi a požádal ho, jestli bych mohl mluvit se správní radou. Tam jsem se zeptal, jestli Volf dostal mandát na to, aby sháněl hlavního trenéra, když už jsme byli domluvení na mém pokračování. Vedení řeklo, že na to mandát nedostal, měl pouze hledat nějakého mladého asistenta. Tak jsem chtěl vědět, co bude dál. Poslechl jsem si řeči o tom, jak je to nešťastné. Takže Volf to dělal na vlastní pěst. Na schůzi mi sdělili, že se mnou nebude trénovat pan Bačo. Tak jsem řekl, že to neklapne, protože s ním já trénovat chci. Načež pan Tramba řekl, že je logická věc, pokud chceme hlavního trenéra, že si přivede asistenta. Mimo jiné jsem se ptal pana Benáka, koho pro mě mají jako asistenta, a bylo mi řečeno, že zatím nikoho. Trval jsem na tom, že se mnou pan Bačo bude, ale neměl jsem problém, aby tam s námi byl někdo mladý. Pan Benák řekl, že mi do konce týdne zavolají. To bylo asi v úterý 22. dubna. Nikdo mi nezavolal, až v pondělí 28. dubna mi poslali smsku, že se mnou neprodlouží smlouvu. Potom už žádný kontakt nebyl. Zpráva zněla: Dobrý den pane Matušíku, musím vám oznámit, že IHC Písek s vámi a Petrem neprodlouží spolupráci na další sezonu. V klubu jsme se rozhodli jít jinou cestou. To znamená s jiným trenérským štábem. Já odepsal: Dobrý den pane Tramba, jsem nemile překvapen, že mi tuto zprávu sdělujete formou sms, ale ok, nic s tím nenadělám. Doufám, že mi doplatíte, co mi dlužíte, ale když ne, nezblázním se z toho. Ještě jsem mu napsal, že věci, které říkal pan Benák na poslední schůzce, jsou úplně mimo. Říkal, že chce jen mladé hráče, velice nelichotivě se vyjadřoval o zkušených a velice důležitých hráčích. Byl jsem fakt úplně v šoku. Nejde to hrát jen s mladými hráči, to nemůže fungovat. A například Lukáš Volf byl kapitán, kterého si kluci sami téměř jednohlasně zvolili, a byl to jednoznačný vůdce v kabině i na ledě. Ještě jsem poděkoval panu Trambovi, který se ke mně vždy choval slušně, a tím kontakt s Pískem skončil. Během sezony mě vůbec nenapadlo, že bych v Písku nepokračoval. Pro příští sezonu by zůstalo mužstvo téměř stejné. Nějakou dobu jsme se učili systém, který nám po novém roce začal fungovat úplně skvěle. Mohli jsme se od začátku věnovat detailům, které by nás zase, doufám, posunuly dopředu. Těšil jsem se na pokračování, je to škoda. Člověk nemůže mít jen to, co si vysní. Všechno je to jen špinavá práce manažera Volfa. Potvrdili mi to i kluci z Písku, že to tak je. A já se ho ještě zastával, co všechno tady pro hokej dělá. Hokej miluji a mám pro něj vášeň, kvůli penězům ho nedělám.

Řešil se tedy váš asistent. Vy jste si vůbec nepřipouštěl, že v Písku nebudete pokračovat?

Ano, přesně tak. Byl to pro mě hrozný šok. Odepsal jsem panu Trambovi, že jsem smutný, že mi to nedokážou ani zavolat. Já jsem od února počítal s pokračováním v Písku. Potom jsem dostal dvě nabídky, které jsem odmítl. Jedna z nich byla Milevsko. Byl za mnou pan Tollinger a volal mi i Zbynďa Hrdel. V Milevsku si mysleli, že mě z Písku přetáhnou, jenže já už byl domluvený v Písku. Tak jsem jim řekl, sorry, já už jsem domluvený, chovali se ke mně slušně a tohle jim nechci udělat. Ta nabídka přišla koncem února a pak ještě jednou začátkem března. Potom se stal trenérem Roman Fousek. Pokud byste věděl, že v Písku nebudete, tak nabídku z Milevska přijmete? Je to dost možné, protože ty kluky ve vedení znám celý život, navíc jsem tam hrál a mám to tam rád. Teď už všude trenéry mají, za chvilku začíná letní příprava. Nikdo se mi neozval a ani se podle mě neozve.

Byl jste nějak v kontaktu s píseckými hráči, co na váš odchod říkají?

Když jsem se to dozvěděl, tak jsem se s nimi rozloučil. Nechtěl jsem jim jednotlivě volat, abych jim to vysvětloval. Takže jsem celý příběh řekl Lukáši Volfovi a na Whats app jsem klukům poslal dlouhou zprávu, kde jsem jim poděkoval a rozloučil se. Musím říct, že ty reakce mě úplně dostaly do kolen. Až to bylo dojemné. Někteří mi volali, bylo to příjemné, ale smutné.

V Písku jste s roční pauzou, kdy jste byl v Táboře, působil dvě sezony. Jak se vám tady líbilo?

Už poprvé se mi z Písku neodcházelo moc dobře. Ani jsem to nečekal, ale přirostlo mi to tady k srdci. Přirostli mi k srdci ti ryzí kluci, kteří za ten hokej nemají skoro nic, byli vděční za hokejku, v šatně jim běhaly myši, byli úplně v pohodě a chtěli hrát dobře hokej. To fakt bylo úžasný. Já přišel z Tábora, kde byl blahobyt. Tady to bylo úplně naopak. Poprvé, když jsem šel do Písku, tak mi kamarádi říkali, že jsem se zbláznil, že spadneme a budu pod tím podepsaný. Měl jsem z toho špatný spaní, pak když jsem v srpnu viděl ty kluky, jak trénují, tak jsem řekl, že do toho jdu. Věřil jsem, že to zvládneme.

Na základě vašich výsledků v té první sezoně v Písku přišla nabídka z Tábora k elitnímu týmu…

Já jsem měl v Táboře trénovat už tu sezonu, kterou jsem nakonec byl v Písku. Byl jsem na schůzce s Michalem Šušákem a z té schůzky jsem odcházel a myslel jsem si, že budu trenér A týmu v Táboře. Později mi sdělil Michal Šušák, že to tak měl stejně. Manažer Krátoška to ale pak všechno změnil a přišli pan Bělohlav s Kutlákem. V listopadu za mnou z Tábora přijeli, že by potřebovali a chtěli, abych šel do Tábora. To jsem odmítl, protože jsem byl rád za šanci, kterou jsem dostal v Písku. Nedovedl jsem si představit, že bych jim sdělil, že odcházím. Odejít jsem mohl úplně lehce, protože jsem v té době neměl podepsanou žádnou smlouvu. Tady jsem dotrénoval sezonu a pak šel do Tábora. Tam to dopadlo, jak to dopadlo.

Písek letos udělal ve druhé lize nejlepší výsledek po mnoha letech. Jaká pro vás byla ta letošní sezona?

Pro mě to samozřejmě byla dobrá sezona. Dokodrcali jsme se do play off, nesehráli jsme tam špatné zápasy. Sezona měla nějaké části. Začali jsme relativně dobře, dělali jsme body, v brance byl Gábič. Bohužel pak se Gábič vysypal, zranil se Kuba Korytar i Ríša Kříž. My jsme v jednu chvíli neměli ani jednoho gólmana a chytal nám junior. Nechytal špatně, měl to těžké, a dostali jsme se na dno. Aby toho nebylo náhodou málo, tak jsme měli v jednu chvíli v sezoně čtyři zdravé beky. To bylo někdy od půlky října do půlky listopadu. To bylo tedy strašný. Dostávali jsme moc gólů, nedávali jsme. Měl jsem fakt strach, že můžeme spadnout. To si nedovedu představit, to bych se asi zbláznil. Pak mi zavolal trenér gólmanů z Tábora Venca Pipek, jestli chceme Olivera Šatného, že by se to pokusil domluvit. Přišel Oliver, začalo se to zvedat a před Vánoci jsme zjistili, že můžeme hrát o play off. Mezi Vánocemi jsme vydatně potrénovali a pak hlavně v únoru jsme hráli nejlepší hokej v sezoně. I soupeři nás chválili, to se příjemně poslouchalo. V únoru jsme udělali šňůru, ale říkal jsem klukům, že pokud chceme do play off, tak to nesmíme nechat na poslední zápasy, což byly Tábor a Příbram. S oběma favority jsme sehráli vyrovnané zápasy, ale prohráli jsme. Naštěstí soupeři nám pomohli. Nechtěl jsem jít do play off z osmého místa na Tábor, mně to furt nedělá dobře. S Příbramí se nám první zápas nepovedl hlavou. Ty další dva byly skvělé. V Písku to bylo opravdu úžasné. Kdyby kluci nebyli ochotní trénovat, já bych tam nebyl. Je třeba jim to všechno ukázat, vysvětlit a pak na ledě dokázat, že to má smysl. V tom mi hrozně pomohli Lukáš Volf, Vláďa Hanus a Honza Matiášek, kteří trénovali skvěle, ale všichni ostatní taky. V tom nebyl žádný problém. Když byli unavení, tak mi to řekli a ubrali jsme. Měl jsem je moc rád. Písek mi přirostl k srdci, jezdil jsem sem už jako žáček i jako dospělý. A nikdy jsme se sem moc netěšili. Byla tady vždycky hrozná zima a Písek hrával důrazně a nám to v Táboře nevonělo. Nečekal jsem, že budu mít Písek tak rád, ale pomohli tomu ti kluci v čele s Lukášem Volfem, Vláďou Hanusem a Honzou Matiáškem. Lukáš je jasně zvolený kapitán a jednoznačný lídr týmu. Mám pocit nedodělané práce. Myslel jsem, že se v další sezoně můžeme dostat klidně na čtvrté nebo páté místo. Na začátku sezony chodilo padesát lidí a teď ke konci už přes pět set a na derby i více. Lidi viděli, že kluci makají a dá se na to koukat. Písecký hokej budu nadále sledovat. Přeju mu, ať se z něj stane kvalitní druholigový klub, jako byl dříve, a určitě se přijedu podívat.

Když se ohlédnete za uplynulým ročníkem druhé ligy. Překvapilo vás něco?

Mile mě překvapil Hronov, ale tam přišel pan Pavel Marek a to je skvělý trenér. Myslel jsem si, že Kralupy budou hrát lépe, protože tam z Děčína přišel pan Švagrovský, který Děčín hodně zvedl. Že Děčín nebude tak dobrý, jsem tušil.

Milevsko postoupilo do druhé ligy a bude větší přetahovaná o hráče. Jak bude podle vás tahle situace složitá pro Písek?

Bude rozhodně těžší hráče do Písku přivést. Vzdálenost mezi Pískem a Milevskem je malá a navíc z Tábora je blíž do Milevska. Já jsem v Písku prožil dva krásné roky a klukům nepřeji nic špatného. Je otázka, kolik jich tam zůstane. Milevsko asi bude mít vyšší rozpočet než Písek.

Co byste vzkázal fanouškům píseckého hokeje?

Fanouškům bych chtěl moc poděkovat za podporu. Snažili jsme se jim dělat radost. Někdy to šlo a někdy ne, ale když to šlo, uměli to ocenit. Přál bych si, aby na hokej nezanevřeli a chodili tam dál. Jsou fakt dobří. Je to hodně o penězích, ale já jsem je nikdy na hokeji neřešil. Říkal jsem i klukům, ať si to uděláme sami hezké. Když lidi vidí, že hráči bojují a nechají na ledě všechno, jsou schopni odpustit porážku a příště přijít znova.