Patříte mezi regionální trenéry brankářů. Jak dlouho už trénujete?

Trénování obecně se věnuji už desátou sezonu. Regionálního trenéra brankáře budu dělat čtvrtou sezonu. Bohužel situace v Čechách je taková, že trenéra gólmanů si málokterý klub může dovolit, takže trénuju i mládežnické kategorie v IHC Písek.

Jaké jste musel složit zkoušky?

Já mám všeobecnou B licenci, což je druhá nejvyšší. První licenci si dělat nechci, chci se věnovat gólmanům a nejvyšší licence nemá žádnou specializaci na brankáře. Na regionálního trenéra jsem nemusel dělat žádné zkoušky. Projekt regionálních trenérů brankářů se rozjížděl zhruba před čtyřmi lety. Tenkrát přijel Standa Hrubec, který je v současné době v Budějovicích, byl jedním ze čtyř regionálních trenérů brankářů a měl na starosti celé jižní Čechy. Padli jsme si do oka a nabídl mi, jestli bych mu nechtěl pomáhat. Nevím, jak to nakonec letos bude, ale dáváme dohromady trenérskou licenci pro trenéry gólmanů. Na tom se podílejí všichni regionální trenéři gólmanů. Zatím se rozhodujeme, co v licenci bude. Ta totiž v Čechách vůbec neexistuje a naším společným cílem je, aby byla.

Nad vámi jsou ještě profesionální regionální trenéři brankářů. Neuvažoval jste také tímto směrem?

V současné době je pět profesionálních trenérů. Loni jsem o to měl zájem, ale nakonec jsem změnil plány. Do budoucna nevím. Mě baví koncepční práce, přímo na ledě, kde vidím děti růst. Jako profesionální trenér bych jen objížděl kluby a kontroloval, jak to ti trenéři dělají. Možná za rok názor změním, ale zatím mě to neláká.

Uživí vás trénování?

Spousta lidí si myslí, že nás královsky živí, ale tak to není. Kdyby to měl člověk přepočítat na hodinovou mzdu, nedělal by to nikdo. Já mám k trénování spoustu dalších aktivit, během léta se nezastavím a tím si vlastně vydělávám na celý rok.

Se kterými kluby spolupracujete?

Původně jsem měl všechny jihočeské kluby kromě Českých Budějovic, Vimperka, Soběslavi a Veselí nad Lužnicí. Ty měl na starosti Standa Hrubec. Já měl Strakonice, Milevsko, Sedlčany, Jindřichův Hradec, Tábor, Písek, k tomu jsem dostal ještě Příbram. V těchto klubech mám na starosti komunikaci s trenérem gólmanů, pokud tam tedy je. Teď už ve všech, které mám já na starost, je. Dříve to tak nebylo. Když trenér gólmanů nebyl, tak jsme trénink vedli my jako regionální trenéři. Snažíme se, aby česká brankářská škola byla jednotná. Průběžně v klubech komunikuji s trenéry, není to jen o tom, že tam jednou za měsíc někdo dojede ve smyslu, že je ze svazu a bude poroučet, jak se bude všechno dělat. Takhle ta práce nesmí být a ani není.

Jste trenérem v Písku, máte smlouvu do konce dubna. Budete tady pokračovat?

V tuhle chvíli nevím. Určitě bych zůstat chtěl. Nabídky na práci jinde už jsem dostal vloni a dostávám dál, toho si hodně vážím, ale jít pryč z města, kde jsem se zabydlel a mám rodinu, to by to muselo být finančně a hokejově zajímavé. V Čechách moc míst, které by za to stály, není.

Jak v Písku s mládeží a brankáři pracujete?

V Písku je mládež díky městu a díky lidem, kteří se o ni starají, na velmi vysoké úrovni. Mluvím čistě o mládeži, což je pro mě do osmé až deváté třídy. Bohužel je dnes doba, kdy spousta rodičů chce mít v těchto kategoriích hráče na úrovni NHL. Snažíme se s Honzou Kudrnou, jenž je trenérem, který úzce spolupracuje se svazem, a zbytkem trenérského týmu tu mládež dělat s nějakou koncepcí. Spousta lidí s ní nesouhlasí, mně přijde dobrá. Je třeba do páté, šesté třídy dětem vštípit lásku ke sportu, aby vůbec ten sport měly rády, aby se na zimák vracely s nadšením. Dneska děti raději sedí u počítačů a nemají rády pohyb obecně. Děti mají v Písku velmi dobré zázemí, všechny kategorie mají svou šatnu, to je málokde. Je to velká zásluha města a pracovníků zimního stadionu, z jejich přístupu a ochoty by si mohl vzít příklad kdejaký stadion. V Písku je jeden z nejlepších ledů, na tom má velkou zásluhu Míra Šperl, který se o něj skvěle stará a je legenda. Jsem rád, že se nám srovnaly počty dětí a máme jich poměrně dost. V dobách předchozích hráči u některých ročníků chyběli. Stačí, když vypadne jeden ročník, potom se to nabaluje. Já mám srovnání ze zahraničí a myslím si, že v Čechách se ta mládež dělá dobře. Problém je pak přechod dál do vyšších kategorií, kde nám chybí celorepubliková konkurence. Co se týká brankářů, máme filozofii, že v prvních kategoriích, kdy se hraje minihokej, tak gólmany točíme, nemáme stabilního. Většinou z toho vznikne kluk, kterého to baví, ale také umí hlavně bruslit. Velkou výhodou je nám v tomhle brankářská výstroj, kterou klub zapůjčuje. V tuhle chvíli máme výstroje do zhruba páté třídy. Sice nemáme nejlepší gólmany ve druhé až páté třídě, ale v sedmé a osmé třídě už je máme kvalitní a je o ně zájem. Cíl klubu by měl být obecně vychovat hráče, kterého si pak vyberou někam do extraligy. Když se tohle povede alespoň u jednoho v každé kategorii, tak to lze podle mě brát jako velký úspěch.

Velká budoucnost může čekat Štěpána Malečka, můžete k němu něco říct?

Neskutečně pracovitý a skromný kluk, měl možná velké štěstí, že se potkal v kategoriích s Julií Pejšovou, což je nejlepší brankářka mistrovství světa do 18 let, a Filipem Hořejším, který je dnes v juniorce HC Olomouc. Ty jsem si s sebou přivedl z Milevska do Písku a vedl je od malička. Tahle trojice měla neskutečný zápal do tréninku, navíc ty na zimáku nikdo s telefonem posedávat neviděl. Proto jsou tam, kde jsou. O Štěpána byl zájem už před minulou sezonou, ale po dohodě s maminkou jsem ho přemluvil, aby zůstal a odchytal další celý rok, kde na něm stál úspěch či neúspěch jeho kategorie. Byl to možná ode mě risk, ale věřil jsem, že mu to pomůže a ještě ho posunu o level výš. Vyšlo to. Dnes je v Karlových Varech, je v kádru reprezentace a slyším na něj pouze samou chválu. Strašně moc mu to přeju. Měl by být vzorem pro současné kluky v IHC.

Určitě vaším nejslavnějším svěřencem je Jakub Kovář. Jak se spolupráce s ním zrodila a jak už trvá dlouho?

Letos budeme rozjíždět už pátou přípravu. Kuba je o rok mladší než já. Ten příběh, jak jsme se k sobě dostali, už jsem vyprávěl xkrát. Já jsem kvůli Kubovi přišel o pozici v Českých Budějovicích v juniorech. Kuba přišel a já jsem vlastně balil. Dneska je to úsměvné, ale tenkrát to pro mě moc úsměvné nebylo. Čas běžel a pak jsme se nějak potkali. Kuba se ptal, co dělám, odpověděl jsem, že trénuju gólmany. Slovo dalo slovo, zkusili jsme jeden trénink, jemu se to zalíbilo, tak jsme se domluvili, že zkusíme týden. V té době měl jet na nároďák, což nakonec nejel, a nakonec jsme udělali celou přípravu. Od té doby spolupracujeme. Ze začátku jsem měl z Kuby obrovský respekt. Přišel za mnou gólman, který už tenkrát měl v Rusku obrovské jméno. Byl v nároďáku a měl výborné statistiky. Viděl ale, že mu trochu ujíždí vlak, a chtěl ode mě pomoct. Respekt po pár tréninkách odezněl a od té doby to funguje naprosto bez problému. S brankáři, kteří vědí, co chtějí, se pracuje snadno. Jdou si za svým cílem a člověk jim nemusí nic nutit.

Určitě jste s Jakubem Kovářem v kontaktu. Zůstává v Rusku, nebo se vrátil do Čech?

Samozřejmě, denně, stali se z nás velcí kamarádi. Kuba je momentálně doma. Já jsem byl s ním v Rusku během toho ukončení, když vypadli v prvním kole play off. Letěli jsme domů spolu.

Jak v době koronavirové pandemie trénuje?

Teď zatím netrénuje, ještě je na přípravu brzo a teprve mu skončila sezona. Odpočívá a ještě bude. Pro uplynulou sezonu jsem dal Kubovi cíl, aby se naučil odpočívat. On je přesně ten typ, který sport miluje, ale neumí odpočívat. Nejradši by hrál nonstop a to se už trochu podepisuje na jeho zdraví. Letos měl v sezoně dvakrát delší výpadek, což u něj není obvyklé. Domluvili jsme se, že bychom začali nějak v půlce května suchou přípravou, která bude přibližně čtrnáct dní. Od 8. června zase máme na měsíc písecký led, kde se budeme tvrdě připravovat. Tohle je velká reklama pro Písek jako město, za ty tři roky, co máme v červnu led, tu už byli tři ruští brankáři z KHL, Jakub Štěpánek, Pavel Francouz a všem se tu moc líbilo.

Každý rok pořádáte v Písku kemp pro gólmany všech kategorií. Jak to s ním bude letos? Bude se konat?

Letos bychom měli pořádat čtvrtý kemp s dětmi a také třetí s hobby brankáři. Udělali jsme trochu jiný model a kemp s dětmi posunuli až na začátek prázdnin. Tím se nám přihlásilo i více dětí. Chceme, aby gólmani měli takovou péči, jakou dostávají profesionální brankáři. Máme velký trenérský tým, na tom si zakládáme. Skládá se pouze z profi trenérů. Jezdí sem Standa Hrubec, Michal Mařík, Jirka Černoch, zapojili jsme místního odchovance Filipa Kubiše, měl by se připojit Lukáš Mensator. Kemp trvá dva a půl dne. Je to hodně intenzivní, nejsem zastáncem dlouhých kempů. My na tom nepotřebujeme vydělat velké peníze, proto si taková jména můžeme dovolit a mít na ledě deset trenérů. Samozřejmě musíme počkat, jak se budou uvolňovat opatření a jaké stanovisko zaujme k otevírání sportovišť město.

Kemp už letos děláte počtvrté. Vidíte v projektu nějaký progres?                    

Progres je v těch čtyřech letech obrovský, naše značka JK21 roste a je o ni velký zájem. Začínali jsme tím, že já jsem měl zkušenosti z různých kempů a přesně jsem věděl, jak to nechci dělat. Nechtěl jsem to dělat masivně. V prvním kempu jsme měli jen pár dětí a od začátku jsem věděl, s jakým trenéry chci spolupracovat. Pak jsme kemp postupně rozšiřovali o další trenéry, tím pádem jsme mohli vzít další děti. Teď už to početně není kam rozšiřovat. Vždy jsem byl proti tomu, aby nám na akcích, jako je to jinde, trénovali šestnáctiletí kluci, když rodiče za kemp zaplatí tisíce korun.

Jaké tréninky u vás v kempu brankáři absolvují?

Celý cyklus se skládá ze čtyř tréninků na ledě a čtyř suchých tréninků. Letos bychom na suché tréninky měli mít odborníka, který spolupracuje se svazem a dělá kondiční trénink mládeže. Pak mají brankáři čtyři velmi intenzivní tréninky na ledě, kde každé cvičení předvede Kuba a na každém stanovišti je profesionální trenér na tři brankáře, který ví, co dělá. Led trvá hodinu a půl. Každé cvičení se natáčí a hned na ledě během tréninku mají brankáři zpětnou vazbu. Samozřejmě mají zajištěnou plnou stravu pro sportovce, občerstvení a servis v šatně, ubytování a dozor. K tomu děláme besedu s Kubou, kde se mohou ptát děti i rodiče, co je zajímá. Je smutné, že se pak člověk doví, co je dnes možné, rodiče jezdí pořád po různých individuálech. Řekl bych, že dneska dělá kemp každý, kdo si koupil brusle a hokejku. Každý se nazývá skill koučem, ale bohužel to tak není a ta kvalita je leckdy šílená.

Před třemi roky jste skončil aktivní kariéru. Můžete připomenout, jakými kluby jste prošel?

Začínal jsem v Milevsku, kde jsem měl vlastně stadion za panelákem. V šesté třídě jsem šel do Tábora, kde jsme vyhráli žákovskou ligu. Z toho týmu hrálo minimálně deset kluků alespoň druhou ligu, což je úžasné. V deváté třídě jsem šel do Českých Budějovic, kde jsem byl až do juniorky. Pak mě vlastně odtud vyhodil Kuba Kovář, který přišel na mé místo. Vrátil jsem se to Tábora, kde juniorka bojovala o postup do extraligy. To se nakonec nepovedlo, já si v prosinci zlomil nohu a sezonu jsem nedohrál. Pak jsem v Táboře chytal za chlapy. Tam se potom postoupilo do první ligy, ale tehdy jsem studoval vysokou školu a věděl jsem, že tahle soutěž pro mě není, že už je to trochu jinde. Přestoupil jsem do Písku, kde se taky za rok postoupilo. Potom jsem se vrátil do nově vzniklého týmu v Milevsku, kde jsem byl moc spokojený. Bohužel se pak stalo několik věcí a z druhé ligy se spadlo. Tenkrát jsem se rozhodl, že už hrát nebudu. Chtěl jsem se věnovat trénování. Dodělal jsem si vysokou školu tělovýchovy a sportu v oboru sportovní a kondiční specialista. Začal jsem trénovat v Písku, tenkrát za mnou přišli, jestli bych ještě nepomohl áčku. Hrál se kraj, byla vize postupu. Měl chytat Michal Pinkas, ten se ale hned první zápas zranil a skočilo to na mě. Takže jsem ještě sezonu dal a postoupilo se. Byla to úžasná sezona a vrchol mé kariéry. To byli hráči, kteří jsou dneska všichni v Radomyšli. Pak jsem ještě chvíli chytal druhou ligu spolu s Michalem Panců, který je můj velký kamarád. Potom jsem si v Táboře přetrhal vazy v koleni a skončil.

Nechybí vám ostré zápasy?

Už mě to ani moc neláká. Kluci z Radomyšle mě nakonec přemluvili a já si tam udělal registraci. Letos jsem se nechal ukecat a oblékl se do výstroje a šel si zahrát s dětmi. Potom jsem dal ještě jeden sranda mač v Praze a málem jsem umřel. Jsem na hokeji každý den, takže to hraní mi ani nechybí. Možná kdybych dělal něco jiného. Vzhledem k tomu, že mě to trénování živí, tak si nemohu dovolit nějaké zranění.

Chytal jste za Písek i Milevsko. Co říkáte na výkony svých bývalých klubů v uplynulé sezoně? Kde byly největší problémy?

Já asi nejsem správná osoba na to, abych to hodnotil. Když to vezmu z pohledu gólmanů. Na začátku sezony jsem byl zklamaný, že do Písku přišel Hamalčík. Je to výborný gólman, ale já jsem pro, když je to možné, aby hráli naši hráči. Byl jsem strašně rád, že má slova se potvrdila a Richard Kříž všem pochybovačům ukázal, že je výborný brankář. Ono ve finále bylo jedno, kdo chytal, protože v brankáři určitě problém nebyl. Víc mi to nepřísluší hodnotit. Situaci v Milevsku jsem už předvídal před několika lety. Místní hráči tam nejsou, a když nemají juniorku, tak to muselo dopadnout takhle. Samozřejmě tam mají osobnosti, ať je to brankář Michal Panec nebo legendy Michal Štych a Milan Kořánek, kterým by tam měli jednou pověsit dresy pod strop, ale jsou to kluci, kteří nemládnou. Bohužel, když se k nim nevychovají jiní hráči, tak to takhle dopadne. To ale není problém jen Milevska, ale malých klubů obecně. Mladí kluci nemají k hokeji vztah, v deváté třídě odejdou na školu do větších měst a v Milevsku není, kdo by hrál. Další věc je, že v Písku i Milevsku chybí peníze. Já zažil éru v Milevsku, kdy se tam do toho dávaly velký peníze, pak všechno fungovalo, ale za jakou cenu? V Písku zase byl Jitex nebo masna, dneska je problém sehnat na sezonu milion korun. A situace kolem koronaviru bude mít největší dopad na tyhle soutěže a kluby.

Co říkáte na to, že Vrchlabí, Šumperk a Kolín dostaly možnost jít do první ligy?

Tohle úplně neřeším, spíš je to záležitost těch klubů, zda chtějí. Co mě ale drásá, je to, co se udělalo s dorosteneckými a juniorskými soutěžemi. To je věc, která se mě týká, a sleduju ji. Z dorostenecké extraligy mělo spadnout šest klubů, ale nakonec se tak nestalo a zase budou hrát ty samé. Svaz se asi bál udělat nějaké rozhodnutí, ono žádné řešení není dobré a nikdy nebudou spokojení všichni. Za nás když šel kluk z extraligy juniorů hrát druhou ligu, tak vynikal, konkurence byla prostě obrovská a nemohl to hrát každý. Dneska ti junioři zapadnou a člověk si jich vůbec nevšimne.