Jak jste přijal ocenění trenér roku, které pro vás nebylo první?
Samozřejmě jsem rád, že jsem cenu získal. Zvlášť, když jsme toho v této době moc neodehráli a nám se zrovna s mladšími dorostenkami povedlo udělat dobré úspěchy a strakonickou dívčí házenou zviditelnit. Kdyby nedošlo k přerušení sezony a přálo nám štěstí, myslím, že jsme měli vše rozehrané na prvenství. Vzhledem k tomu, jaká situace panuje ve společnosti, proběhlo vyhlášení ankety a předání cen netradičním způsobem, jen v komorním prostředí, navíc venku. Byli přítomni pouze ocenění, předávající a organizátoři, takže celá akce byla oproti předchozím ročníkům smutnější.

Vnímáte ocenění jinak s ohledem na to, že přišlo za rok, v němž celý sport zasáhla pandemie koronaviru a víceméně se přestalo hrát a trénovat?
Vnímám ho hlavně jinak, že jsem ho dostal za trénování dívčí složky. Předešlá ocenění byla za chlapeckou a mužskou složku, takže jsem rád, že se mi povedlo získat ho v obou kategoriích. Mám asi i obrovské štěstí na týmy, které vedu – jak předtím chlapecké a mužské, tak nyní dívčí. Pokaždé mi k tomu pomohly, mám štěstí na šikovné hráče a hráčky.

Celý rozhovor najdete v novém vydání Týdeníku Strakonicko, v prodeji od 10. března.