Trenér vimperských hokejistů: Nedá se pořád prohrávat, je třeba, aby naši fanoušci také zažili nějakou radost
HLUBOKÁ NAD VLTAVOU/VIMPERK – S tím, že by ještě někdy nastoupil v krajské lize, už ani nepočítal. Ale neměl moc na výběr. Milan Řehoř, který je trenérem vimperských hokejistů, svůj tým na holičkách nenechal, a přestože vždy hrával v obraně, dokonce se pod hlubockým zámkem představil v jedné z útočných formací. A do počtu rozhodně nebyl, naopak – vedl si nad očekávání. Jednu branku vstřelil a na další přihrál, bohužel to stačilo jen na zmírnění poměrně kruté porážky 3:5 (1:1, 0:2, 2:2). Hlubočtí rytíři tak svého nedělního soupeře vystřídali v elitní osmičce, ale celek ze Šumavy se nevzdává. „Musíme teď bodovat,“ zdůrazňuje Milan Řehoř, jehož svěřence čekají dvě domácí utkání. V pátek 28. ledna od 19.30 proti Soběslavi a v neděli od 17 hodin proti Strakonicím.
Dáte dohromady, po kolika letech jste nastoupil v krajské lize?
Jeden, dva, tři, čtyři… Asi to bude čtyři nebo pět let.
Den předtím jste hrál ještě za Katovice v okresním přeboru Strakonicka. Jak se cítíte? Bylo to náročné?
Dneska je to ještě dobrý, ale uvidíme, až se zítra vzbudím.
Kdyby vám někdo před zápasem řekl, že dáte gól a na další přihrajete, věřil byste mu?
To určitě ne…
Vaše trefa, to byla ukázka toho, jak by se mělo zakončovat. Nic složitého nevymýšlet a jen trefit…
Přesně tak. Říkám klukům pořád, ať střílíme. I je nabádám, protože je měsíc do konce základní části, ať si přijdou na trénink zastřílet, protože máme tři gólmany. Střelbu máme mizernou, v počtu nastřílených branek jsme v krajské lize třetí nejhorší.
Byla to vaše premiéra v útoku? Jak vám vůbec sedla pozice centra?
Nehrál jsem vyloženě centra, hrál jsem dole mezi bekama. Nikdy jsem nebyl moc rychlý, tak jsem spíše bránil. Byl jsem před beky a čistil to.
Jak se to vůbec seběhlo, že jste musel nastoupit?
Zranění, práce v zahraničí a také někdo omarodil. Byli jsme domluveni, že začnu trénovat, ale říkal jsem, že prioritou je být trenérem a na led chodit nechci. Jsem ve Vimperku od toho, abych mužstvo koučoval a ne hrál.
Co rozhodlo o vaší porážce pod hlubockým zámkem?
Měli jsme šancí na tři zápasy, ale využít jsme je nedokázali. Nepadlo nám tam nic, ani žádná šmudla. Hluboká na co sáhla, to se jí vydařilo. Převahu jsme měli skoro celý zápas, ale ani žádný šouráček nám tam nepadnul, smůla…
Velikou pochvalu jistě zaslouží vaši fanoušci, že? Podporovali vás i za nepříznivého stavu 1:5 a stále věřili…
Ano, kluci s námi jezdí na každé utkání. Je to paráda, že to není jak na rybníku a pořád se fandí. Je to rozhodně přínos, ale musíme jim to také vrátit nějakým lepším výsledkem. Nedá se pořád prohrávat, je třeba, aby také zažili nějakou radost.
Soběslav a Strakonice, to jsou vaši další soupeři. Co od tohoto souboje s celky z horní poloviny tabulky očekáváte?
Pokud se chceme dostat do vyřazovacích bojů, musíme bodovat. Viděl jsem jejich vzájemné utkání ve Strakonicích, takže vím, že nás nečeká nic lehkého. Soběslav bude silným soupeřem a derby se Strakonicemi bývá vždycky vyhecované.
Diskuse k článku