Třicet gólů za podzim? Nevídané, Dmytro Serbin má na Budějovicku nakročeno pro trofej
V předposledním kole se blýskl proti Římovu pěti góly, a nutno dodat, že kdyby chtěl, mohlo být těch branek víc. Alespoň sedm, protože nejméně ve dvou případech místo zakončení přihrál ve stoprocentní šanci nezištně na gól spoluhráči. A také ne všechno Serbinovi vyšlo, jak si představoval… „Nemohu proměnit každou šanci. Hlavní je výhra,“ usmíval se po zápase na umělé trávě Dynama. Tréninkové centrum na Složišti se mu líbilo. „Pěkné. Nádhera, co říct víc?“ rozhlížel se po areálu, kde se ligový klub snaží vychovat nástupce Jiřího Němce či Karla Poborského. A okomentoval výsledek 15:0. „Byla to pěkná příprava na poslední zápas v tomto roce…“ Podzimní derniéru ve Zlivi v sobotu 12. listopadu Dobrá Voda zvládla, přivezla si výhru 4:1 a Serbin se na ní podílel gólem číslo třicet. Jeho tým na Budějovicku přezimuje v čele okresního přeboru. Dvakrát bravo!
Soupeří s Janem Gruberem
Nenechte se mýlit, lehkonohý útočník není válečný uprchlík. Do Čech se přesunul dávno před tím, než Rusko poslalo na Ukrajinu vojáky. Fotbalista začal poznávat soutěže na Budějovicku odspodu. „Byl jsem půl roku na Včelné, kde se hrála třetí třída, než soutěž zastavil covid,“ vrací se Serbin na začátek. Když vyměnil dres, na Včelné po něm převzal střeleckou štafetu Jan Gruber – a oba muži převzali po minulé sezoně trofej. „První má celá sezona a hned jsem něco vyhrál,“ cenil si příjemně překvapený Serbin. Triumfoval v okresním přeboru, zatímco Jan Gruber vydatně pomohl svému týmu k postupu ve třetí třídě. Teď na podzim to spolu mají 30:18, kanonýr Včelné ztrácí. „Neznáme se osobně. Ale sleduji ho a jsem rád, že teď na něj mám nějaký náskok, že mi to na konci sezony pomůže a snad vyhraju,“ rád by Dmytro Serbin obhájil prvenství v pořadí střelců.
Našlápnuto má nevídaně. Polovina týmů okresního pole nedokázalo to, co Serbin sám. Navíc ukazuje, že není sobec, protože góly nejen dává, ale také u nich asistuje. Důkaz? V dávno rozhodnutém duelu s Římovem našel prostor, aby udělal radost i spoluhráčům. Štorek a Nekola dostali balon jako na talíři. „Chápu a rozumím tomu, že každý, kdo je na hřišti, si chce dát gól. Pokud vidím, že mohu nahrát, tak nahraju,“ vyprávěl Dmytro Sorbin.
Válku nosí v hlavě
Když na mapě zabodnete prst pod Kyjev, najdete kraj, kde Serbin hrával krajský přebor. Do Čech zamířil s manželkou a před dvěma lety se jim tu narodil syn Dominik. „Mám české kořeny, takže když jsem přišel na naši ambasádu a přinesl doklady, dostal jsem trvalý pobyt. Jsem tu už čtyři roky. Od deseti let jsem cestoval za hranice, protože kromě fotbalu ještě tančím. Jezdili jsme na závody, na festivaly, poznával jsem Evropu a strašně mě to bavilo,“ líčí útočník.
I když je v bezpečí, nemusí válčit, ale může se věnovat fotbalu, konflikt na Ukrajině vstoupil do jeho života. „Člověku se honí hlavou různé myšlenky,“ přiznává. „Co je správné? Mám odjet, protože mám na Ukrajině rodiče, anebo zůstat, protože doma už jsem tady? Mám tu manželku, dítě, byt, práci… Za mnou rodiče přijet nemohou, protože taťkovi je padesát let a mohou ho povolat do války,“ popisuje Dmytro Serbin, co ho trápí. Na dálku sleduje, jak se válka vyvíjí. Je optimista. „Pokud nedojde na nejhorší a Rusko nepoužije jaderné zbraně, věřím, že to dobře dopadne a Ukrajina vyhraje. Protože má od Evropy i Ameriky velkou podporu a naši chlapi umějí s tím, co od přátel dostávají, dobře pracovat. Všichni čtou noviny, vidí, co Putin dělá, kolik povolává lidí, protože nemůže válku vyhrát normálně,“ mračí se Dmytro Serbin.
Angažmá na Dobré Vodě, to je pro Serbina mnohem veselejší téma na rozhovor. V sedmadvaceti je na vrcholu sil. Ačkoli k němu dorazily nabídky z vyšších soutěží, minimálně do konce této sezony zůstane věrný černozeleným barvám – tak prý zní dohoda. Ofenzivně laděné mužstvo na jaro chystá útok na postup. „Pak uvidíme,“ podotýká Serbin. Štíhlý hráč je rychlík k pohledání. Navíc šance umí zakončit. O takové hráče je zájem vždycky. Serbin přiznává, že svou přednost, rychlost, speciálně trénuje. Za kolik vteřin uběhne stovku, z hlavy neví, ale napoví: „Třicet metrů zvládnu pod čtyři vteřiny.“ Takového hráče na hřišti hlídat nechcete.

Diskuse k článku