Je pro vás i třetí titul Sportovce Milevska v řadě stále velkou poctou?
Určitě ano. Letos jsem to opravdu nečekala. Byla velká konkurence, protože se tady v Milevsku sportu velmi daří, hokejistům i fotbalistům. V nominaci byli zástupci spousty individuálních i kolektivních sportů, což si myslím, že je pro hlasující složité rozhodnout. Těžko porovnávat výsledky, protože třeba dobrých fotbalistů může být v kvalitním týmu hned několik a musí být složité už mezi nimi jednoho vybrat. To u nás v atletice je to jednoduché, všichni jdeme každý za sebe. Když si vezmu třeba anketu Jihočeský atlet roku, tak tam je rozhodování mnohem jednodušší, protože všichni absolvují stejné soutěž, dají se výsledky vedle sebe a je dané, komu jak se dařilo. Někdo to může brát i tak, že je to trochu nespravedlivé, protože mé výsledky jsou vždycky více vidět, zatímco u výhry kolektivu daný konkrétní jednotlivec vždy zmíněný není.

Jakého ocenění si tedy ceníte více – Sportovec Milevska nebo Jihočeský atlet roku?
Sportovce Milevska, právě z toho důvodu, že je to ocenění napříč všemi sporty a hůř porovnatelné.

Už na vyhlášení jste zmínila velkou konkurenci, máte čas milevský sport sledovat?
Snažím se, ale toho času tolik není, takže hlavně přes sociální sítě a právě Milevské noviny. Jsem moc ráda, že je u nás sport v poslední době hodně populární a většinou i úspěšný.

Máte za sebou zimní halovou sezonu, tak jaká byla?
Zimní sezona se mi hodně povedla nad překážkami, tam jsem byla moc spokojená. Udělala jsem si několik osobních rekordů a hezké umístění jsem přivezla také z Czech Indoor Gala v Ostravě. V dálce jsem možná čekala trošku víc – nebyly to žádné podprůměrné výkony, ale…

Celý obsáhlý rozhovor přineseme ve středečním vydání Milevských novin. Dozvíte se, jaké atletické sny má ještě milevská sportovkyně před sebou, nebo od jakého milevského atleta v budoucnu očekává velké věci. Už ve středu!