Jaké je pro vás konečné vyznění uplynulého ročníku, který nebyl dohrán?
Po příchodu k mužstvu jsem říkal, že mančaft s hráči, jaké má k dispozici, musí být do čtvrtého místa. To se potvrdilo. Když jsem viděl, jak na začátku kluci těžko kousali tvrdé tréninky, ale postupně je v průběhu sezony naopak vyhledávali, bylo mi jasné, že tohle mužstvo je schopné dojít až do finále a klidně ho vyhrát. Bylo to ale také o zdraví hráčů a druhou věcí bylo, že kádr byl úzký. Výkonnostně nám bohužel nepomohli pendlové z áčka ani z juniorů, byli na nižší úrovni než hráči z krajského přeboru. Je to zarážející, áčkaři i junioři by naopak měli být tahouny.

Začátek sezony vám nevyšel, ale vzápětí jste se rozjeli a přišla vítězná série. A tu jste víceméně až na minimum výjimek drželi do konce základní části. Co za tím stálo, o co hlavně jste se mohli opřít?
V úvodu soutěže jsme měli těžký los, hráli jsme se Strakonicemi, Českým Krumlovem, Pelhřimovem, porazili jsme venku jen Jindřichův Hradec. Projevilo se také, že jsme nesehráli víc přípravných zápasů, aby si na sebe kluci zvykli – na najíždění, sehrání, styl hry. Měli jsme jen jedno přípravné utkání. K tomu se připojila únava, která odezněla, až když nějaký fyzický fond tělo načerpalo. Trvalo nám měsíc, než jsme hráli to, co jsme chtěli. Pak už to šlo, kluci viděli, že to funguje a mužstvo pracovalo velmi dobře.

Jste známý svojí náročností v trénincích. Hrála právě fyzička hlavní roli ve vašich výkonech, že měli hráči poctivě natrénováno?
V první polovině sezony byla docházka na tréninky velmi dobrá. Kluci po jejich skončení seděli na ledě, potažmo v šatně a nějakou dobu je vydýchávali. V tom byl základ až do Vánoc. Po Novém roce se začali kluci víc omlouvat, v základu mužstva to začalo trochu kulhat, což se možná pak projevilo i v semifinále proti Soběslavi, kdy jsme první zápas nedokázali dotáhnout do úspěšného konce. Náročnost hráči na začátku kousali tvrdě, nezdálo se jim to, ale pak zjistili, že co jim říkáme, je pravda. Tvrdím, že kamarádi můžeme být všude, ale když se jde na led, žádné lajdáctví neprominu. Všichni jsou tam na stejné startovní čáře a každý musí vydat maximum. Hodně zápasů jsme vyhráli v poslední třetině, potažmo v prodloužení. Tam se projevilo, že kluci mají sílu a dokáží tlak stupňovat, soupeř tomu těžko odolává.

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Týdeníku Strakonicko, v prodeji od 1. dubna.