Honza s Hankou začali tak, že hned zpočátku Růži z papíru částečně zpívalo i početné diváctvo (a pak ještě řadu dalších hitů). Následně Honza Nedvěd vzpomněl na svého tátu, který se už asi deset let zdržuje veřejného života. Protože v příštím roce oslaví Jan starší osmdesátku, chtějí ho dostat mezi lidi.

Kombinace písní Honzy staršího a jejich vlastních navodila moc příjemnou atmosféru. Zůstaň, Kohout, Královny, Podvod…a tak pořád se pěkně střídaly od potenciálně závěrečných Stánků až po Na kameni kámen, Frankie Dlouhán či Valčíček, které si společně zahráli s Bonsaí č. 3.

Bonsai č.3 se rozhodla začít ve stejném duchu jako Honza mladší, rozezpíváním posluchačů. Což se větou Časy se mění i zdařilo. S jejich romantickým folkem se to povedlo ještě několikrát. Třeba při Běžecké se diváctvo rozdělilo na dvě poloviny a každá zpívala část refrénu. Vyhrála to půlka, co zpívala „začni honit kilometry, než ti dojde dech“.

A pokud se nezpívalo, napjatě se poslouchalo, protože Bonsainí texty stojí za jejich zaujatější sledování. Celkově to byl krásný čas strávený s romantickou, melodickou muzikou, proloženou lehkým roztažením bránic.

Jako zajímavost je třeba uvést, že kontrabasista Bonsaie č.3 Michal Šimík, vědom si loňské zkušenosti, kdy lidé měli zájem o občerstvení, si letos postavil stánek s tekutou či křupavou nabídkou. Inu podnikatel každým coulem. Stíhal hrát i obsluhovat.
Celková charakteristika večera by se tak trochu dala popsat částí textu jedné z písní, které zazněly: „Zůstaň ještě chvíli, než nám Wabi Daněk přestane hrát…“ A Bonsai č. 3 – ta by hrála až do kuropění.

Pavel Černý