Adame, od návratu ze Španělska už uplynulo pár týdnů. Jaké dojmy ve vás po světovém šampionátu převažují?

Dojmy převažují jednoznačně kladné. První momenty po vyřazení určitě nebyly příjemné, ale postupem času si myslím, že každý hráč na to již nahlížel daleko pozitivněji. Prožili jsme několik skvělých dní a pro všechny z nás to byla pozitivní zkušenost. Když si vezmu, že jsme v sezoně hráli v divizi a teď jsme měli na sobě reprezentační dres a bojovali v zajímavých reprezentačních konfrontacích, tak se na to ani jinak než pozitivně nahlížet nedá.

Když se ohlédnete za celou akcí, splnila vaše očekávání?

Určitě splnila, troufám si říci, že je i předčila. Musím pochválit organizaci turnaje. Možná jsme ani nečekali, jakou úroveň a prestiž akce nabídne. Vše bylo bezproblémově zorganizováno a my jsme si to moc užili. Navíc jsme prožili parádní dny i mimo mantinely, takže si myslím, že to pro nás byl další super stmelovací zážitek před startem nové sezony.

Co vás na mistrovství světa nejvíce překvapilo, ať už po sportovní, nebo organizační stránce?

Po sportovní stránce určitě kvalita některých reprezentací. S týmem z nejlepší soutěže světa přijeli Švédové, to byla radost sledovat a zaslouženě vše vyhráli. Další tradiční země jako Finsko, Švýcarsko, Lotyšsko nebo Slovensko také přivezly silné týmy, ale za sebe musím říci, že nejvíce mě překvapila kvalita týmů jako Thajsko, Španělsko, Maďarsko nebo Island. Musím říci, že jsme neměli tolik času sledovat další zápasy, avšak z toho, co jsme stihli, mohu říci, že moc slabých týmů nebylo. Samozřejmě tam byly týmy jako Kamerun, Brazílie nebo Kolumbie, které nedosahovaly takových kvalit, avšak další týmy byly opravdu vyrovnané, což se potvrdilo i v naší skupině, ve které rozhodoval každý gól. Po organizační stránce asi to, jak vše šlapalo. Nezaznamenali jsme jediný problém. Světový šampionát se konal asi hodinu od Madridu v pěkném městečku a parádním sportovním areálu, takže i toto bylo super.

Reprezentovali jste Českou republiku jako parta z Milevska. Jaký to byl pocit nastupovat proti zahraničním soupeřům pod českou vlajkou?

Zní to až nevěřícně. Musím říci, že když jsme na sebe poprvé oblékli reprezentační dres, tak to bylo něco mimořádného. Chtěli jsme hrdě reprezentovat naši zemi a celý turnaj si užít. Myslím si, že jsme ostudu určitě neudělali. Když se nad tím ohlédnu, tak jsme na turnaji neprohráli v základní hrací době.

Ve skupině jste narazili na soupeře z různých koutů světa. Byla úroveň týmů taková, jakou jste očekávali?

Řekl bych, že kvalita byla daleko vyšší. Každý zápas se hrál opravdu na krev a rozhodoval každý gól, podle toho vypadaly i výsledky. Myslím si, že jsme byli nalosováni do nejvyrovnanější skupiny. Každý zápas byl téměř identický a na malém prostoru se kvalita vyrovnávala. Proti Kanadě jsme měli špatný začátek, byla znát nervozita i to, že se sžíváme s tempem šampionátu. Poté jsme se zvedli, otočili stav, avšak v posledních minutách byli Kanaďané střelecky velmi přesní a my naopak své šance nevyužili, a tak jsme remizovali. S Německem to pro nás byl bod navíc. Odehráli jsme výborný zápas a remizovali jsme s týmem, který si nakonec odnesl bronz. Proti Francii už na nás byla znát únava, přeci jen soupeři měli na turnaji daleko více hráčů a pro nás to byl již třetí zápas v jeden den. Francie nám moc neseděla. Její hráči byli opravdu výborně fyzicky připravení a jejich aktivita nám dělala problém. Ke konci zápasu jsme ale předvedli mohutný obrat a dokázali jsme zvítězit. Proti Číně jsme se ze začátku trápili v koncovce, ale postupem času jsme začali přidávat branky a utkání jsme si moc užili. Nakonec z toho bylo druhé místo ve skupině, s čímž jsme byli spokojeni.

Vyřazení v úvodním kole play-off s domácím Španělskem určitě bolelo. Jak dlouho vám po zápase leželo v hlavě a měli jste pocit, že jste byli blízko postupu?

Bolelo to velmi, především po tom, jak se utkání vyvíjelo. Španělé projeli skupinu jako nůž máslem, měli nejlepší skóre a budili respekt. Navíc se na jejich utkáních vždy zaplnila hlavní tribuna a atmosféra byla opravdu bouřlivá. Již když jsme nastupovali k zápasu, tak jsem měl husinu, bylo to skvělé. Utkání bylo vyrovnané od úvodu, ale nám se v prvním poločase povedlo proměnit všechny své šance, naopak soupeř se trápil v zakončení. Ve druhém poločase se to celé otočilo. Španělsko dalo dva rychlé góly, což jim vlilo velkou energii. Fanoušci je hnali a bylo těžké je zastavovat v systému 3 na 3. Chybělo pouhých pětačtyřicet sekund, abychom to dotáhli, bohužel se to nepovedlo a penalty už poté byly loterie. Byli jsme blízko, ale nepovedlo se to a byl to hořký závěr povedeného turnaje. Takové momenty ale k florbalu patří, několikrát jsme v těchto situacích během svých kariér stáli na opačné straně a slavili. Tentokrát jsme byli na té nešťastné.

Jak si podle vás český, respektive milevský, tým na turnaji vedl? Odpovídá konečné umístění vašim možnostem?

Myslím si, že jsme si čtvrtfinále zahrát mohli. Dle pavouka bychom šli na jednoznačného krále turnaje ze Švédska, tudíž další postup by byl velmi těžký, ale za to, co jsme na turnaji předváděli, bychom si zasloužili zahrát si o jedno kolo více.

Ukázal vám šampionát něco, v čem mají zahraniční týmy navrch, nebo naopak něco, v čem jste byli lepší vy?

V čem jsme jednoznačně negativně vynikali, tak to byla výška. Byli jsme překvapeni, že jsme na turnaji byli výškově rozhodně nejmenší, dokonce i Číňané měli vyšší kádr (smích). Silová a fyzická připravenost někdy u soupeřů vynikala více, my jsme se to snažili hrát spíše na chytrost a kombinaci. Dost často jsme také strádali v zakončení. Vypracovali jsme si opravdu hodně příležitostí, ale vlivem smůly nebo špatně seřízené mušky jsme nepřidali další branky.

Jak se vám líbil samotný formát florbalu 3 na 3 na mezinárodní úrovni? Má podle vás potenciál do budoucna ještě více růst?

Myslím si, že to potenciál rozhodně má. Celá akce se mi moc líbila a myslím si, že dává smysl, že tento formát proběhl ve Španělsku, ve kterém se florbal teprve dostává do podvědomí. Myslím si, že tahle akce splnila účel. Slouží především k tomu, aby se ve florbale mohly ukázat nové země, které například nedokážou složit konkurenceschopné týmy v tradičním systému 5+1. Každý si řekne, že jsme vypadli se Španělskem, ale nikdo moc neviděl jejich kvality, to samé platí pro Thajsko, Maďarsko nebo Rakousko. Opravdu tyto týmy měly velmi šikovné hráče.

Byla během turnaje příležitost poznat i hráče z jiných zemí a nasát trochu mezinárodní atmosféry?

Tradičně nejvíce interakcí jsme měli se slovenským týmem, navzájem jsme si fandili. Vždy byla krátká příležitost pokecat se soupeři před nebo po utkání. Turnaj jinak velmi rychle plynul a nebylo ani moc příležitostí trávit delší čas v hale. Pokud jsme nehráli, snažili jsme se ve velkých vedrech regenerovat někde venku, přeci jen v hale bylo složité dlouze sedět ve velkém dusnu.

Jaké byly ohlasy doma v Milevsku? Sledovali vás fanoušci během turnaje?

Ohlasy byly skvělé. Tímto bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, kdo nás sledovali. Zaznamenali jsme podporu na sociálních sítích i soukromě od kamarádů a nejbližších. Bylo skvělé, že jsme měli podporu i přímo na místě v podobě našich přítelkyň. Dokonce za námi dorazil i klubový prezident Lukáš Dolejš, který nás po celý turnaj podporoval z tribuny. Na dva zápasy se také přišel podívat prezident Českého florbalu Daniel Novák a měli jsme možnost s ním prohodit pár slov.

Přivezli jste si ze Španělska kromě sportovních zážitků i nějakou historku, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat?

Historek bylo spousta. Ty, které probíhaly mimo turnaj v naší skupince, si asi nechám pro sebe. Jeden zážitek ale mohu zmínit, ten jsme prožili s týmem Kamerunu. Na turnaji totiž fungovaly šatny pouze jako převlékárny a nebylo jich dostatek. Dost často se tak stávalo, že jsme se potkávali v šatně s dalšími týmy. Právě to se stalo s Kamerunci, kteří si opravdu turnaj užívali naplno. Musím říci, že na turnaji nebyl nikdo lépe oblékaný než právě tento africký stát. Kluci za námi přišli do šatny v zelených teplákovkách v nějakých třiceti stupních Celsia, všichni se před námi lehce uklonili nebo pozdravili. Byl to opravdu úsměvný a zároveň parádní moment.

A na závěr – kdybyste měl celé mistrovství světa shrnout jednou větou, jaká by to byla?

Byla to tradiční došwihácká jízda. Řekl bych tuhle větu, protože každý, kdo na akci byl, ví, co je tím myšleno na hřišti i mimo něj. Ještě jednou díky všem za tenhle skvělý zážitek.