Česká vláda nabídla Ukrajincům s českými kořeny přesídlení zpět do původní vlasti poté, co vypukla na východě Ukrajiny lokální válka s proruskými separatisty. O organizaci a zabydlení přesídlených rodin se stará Arcidiecézní charita Praha. 

Na včerejší dopoledne připravila Jana Zassiedko z Arcidiecézní charity spolu s maminkami a dětmi ze skupiny, která momentálně na Červené pobývá, moc zajímavý komponovaný pořad, kterým představili milevským spolužákům Ukrajinu. Na úvod děti slyšely úryvek z nejznámější ukrajinské knihy Kobzar. Prakticky nikdo nerozuměl a taky nechápal, než Jana Zassiedko vysvětlila českým dětem, že přesně takhle se cítí jejich spolužáci, když se ocitnou ve třídě, kde všichni kolem mluví nesrozumitelným jazykem. Děti s maminkami se poté pustily do zpěvu písně, a když diváci viděli, jak při zpěvu přikládají ruku na srdce, záhy pochopili, že se jedná o ukrajinskou hymnu, a všichni shromáždění se postavili, aby vzdali hymně spřáteleného národa čest. Následovala projekce krátkého programu o nejkrásnějších místech, dějinách, přírodě a osobnostech Ukrajiny. Dospělí s úžasem zjistili, že například poštovní směrovací čísla jsou ukrajinským vynálezem. Poté ukrajinské děti předvedly tamní tanec, kozácké kalhoty a na milevské školáky čekala i hádanka – patří ukrajinská vlajka nahoru žlutou nebo modrou barvou? Modrá značí oblohu nad žlutými obilnými lány, takže nahoru. Folklorní „vyšyvanka“, kterou se zdobí tamní kroje, je ostatně momentálně ve světové módě hitovým doplňkem. 

Víc se zajímavému ukrajinsko-českému setkání, které se pro žáky milevské školy odehrálo ve školní jídelně dvakrát po sobě, budou věnovat příští Milevské noviny. 

Ředitel školy Michal Divíšek obdržel slavnou ukrajinskou knihu Kobzar, ukrajinské děti dostaly sladkosti, maminky informační brožurky o milevském kraji, Jana Zassiedko knihu o Milevsku, a děti z milevské školy si ještě mohly prohlédnout ve vestibulu školy výstavku ukrajinských exponátů včetně produktů, z nichž se vaří nejznámější ukrajinská jídla. K nim patří například varenyky nebo boršč. Na tom si Ukrajinci velmi zakládají. V žádném případě není ruský, ale ukrajinský!