Učitelé a žáci

Za 70 let vychovali učitelé hudby dlouhou řadu žáků. Z těch dřívějších je záhodno jmenovat učitele na dechové nástroje žesťové i dřevěné Karla Blažka, který také několik let LŠU vedl. Mezi jeho žáky patřili třeba Bedřich Čapek, Ladislav Novák, Karel Zaviačič. Před Karlem Blažkem byla ředitelkou Helena Bubníková, která učila hru na klavír. Její žačkou byla například Irena Červenková. Učitel Josef Kuchválek z Veselí nad Lužnicí vyučoval hru na housle, u něj se učil Jiří Zaviačič. Marie Forstová vyučovala hru na klavír a sborový a sólový zpěv. Jejím žákem byli například Jaromír Kročák a Vratislav Kříž. Klavír studoval na LŠU také Lubomír kříž i jeho syn Ondřej, který pak pokračoval na pražské konzervatoři. Dalšími učitelkami klavíru byly Marie Hudacká a její dcera, také Marie. Mladší z nich byla asi tři roky ředitelkou školy, po ní nastoupila nakrátko Klára Šusterová. Pak se stal ředitelem Jiří Blažek, který vyučoval hru na dechové nástroje.

Hrála se půlnoční i taneční čaje

Nejen koncerty žáků a absolventů se vždy škola zapojovala do kulturního života města. I za minulého režimu přednesli několikrát v kostele sv. Petra a Pavla hudebníci a Smíšený chrámový sbor pod vedením Karla Blažka za spolupráce s knězem Janem Kotálem Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Kostel praskal ve švech. Absolventka školy Ludmila Losenická vyučovala řadu let hru na klavír na ZUŠ v Českých Budějovicích.
Jana Ježková vyučovala na LŠU hru na klavír, její dcera Iva Hovorková dnes učí flétnu, a maminka Jany Miroslava Kaňková učila na škole jako externistka hru na klavír. Miroslava Kaňková hrála v taneční skupině Rytmus, kterou založil Karel Blažek. Pamětníci si vzpomenou, jak tančili na čajích či plesech v rytmu skladeb v podání orchestru Miroslava Palase, který od Karla Blažka Rytmus převzal. Poté, co zemřel v roce 2008 dlouholetý ředitel školy Jiří Blažek, Jana Ježková pracovala jako zastupující ředitelka ZUŠ.

Vzpomínky a současnost

„Vlastně jsem zažila školu ve všech její budovách. Jako žačka jsem chodila do LŠU v přízemí dnešní základní školy v Komenského ulici a potom jsem navštěvovala školu, když se přestěhovala na náměstí Republiky do tehdejší budovy podniku Rašeliny. Jako učitelka jsem se stěhovala z Rašelin do sousední budovy bývalého soudu a nakonec do školy na Školní náměstí. V bývalém soudu, kde má dnes městský úřad novou zasedací místnost, jsme v přízemí budovali sál. Bylo to v místech, kde dřív bývala věznice a pracovali jsme svépomocí. Ředitel Jiří Blažek skončil hodinu, převlékl se do montérek a vrhl se do práce. Chodili nám pomáhat i bývalí žáci,“ popisuje Jana Ježková. Do školy chodívaly celé sourozenecké sestavy. „Pamatuji se třeba na kluky Novákovy, kteří chodili ke Karlu Blažkovi – Jirku, Tondu a Láďu. Všichni to byli dechaři. My tři sestry Kaňkovy – Miroslava, Jana a Naďa a jsme chodily na klavír k paní Forstové. Ze sourozenců Kotrbových minimálně čtyři chodili do hudebky. Pavla a Blanka na klavír, Marie hrála na klarinet a Fanda na pozoun. U Marcely si nejsem úplně jistá. Pak třeba také kluci Čápovi Petr a Michal, kteří hráli na klarinet. Nebo sourozenci Irena a Zdeněk Šetkovi,“ připomněla Jana Ježková.
Nejdéle sloužícím ředitelem byl Jiří Blažek. Pracoval v této funkci 27 let. Do školy jako učitel nastoupil v roce 1976. Učil hru na dřevěné dechové nástroje. „Pamatuji, že Jirka zemřel v neděli 25. května 2008. Ještě v pátek jsem s ním hovořila. Byla jsem už tehdy v důchodu, ale podílela jsem se na přípravě výchovného koncertu pro děti z mateřské školy. Na koncertu, který hráli učitelé, byly vždy zastoupené všechny nástroje. Tak jsme ještě řešili poslední detaily kolem notových partů. Jirka byl vynikající muzikant, člověk, který nechtěl nikomu ublížit. Úžasně pracovitý, dětem věnoval spoustu času, vychoval spoustu muzikantů,“ zavzpomínala Jana Ježková.

Z někdejších žáků se stali současní učitelé soběslavské ZUŠ jako Martina Pechová, Iva Hovorková nebo nynější ředitelka Irena Molíková. Nynější škola má několik souborů, například houslový soubor Divoké strunky a tři flétnové soubory. Nejmladší je přípravka, soubor příčných fléten se jmenuje Napříč. Zobcové flétnistky si před lety vybraly název Pohroma a ten souboru zůstal, i když původní hráčky již ve škole nejsou, protože je jim kolem 22 let. Škola má svůj web, kde jsou aktuální novinky. Zapojuje se i do celorepublikových akcí ZUŠ Open, při kterých umělecké školy vycházejí ze svých budov na veřejnost a vystoupeními upozorňují na tuto jedinečnou součást českého školství. V jiných zemích se hudba nebo malování vyučují privátně a toto vzdělání zdaleka není dostupné všem dětem jako u nás.