Koniklec pravý jarní. Foto Jana Navrátilová

Když se řekne koniklec, laik jen pokrčí rameny, jenže není koniklec jako koniklec. Příroda je neskonale variabilní, příklady se to momentálně hemží, kam se člověk podívá. Málokoho například napadne hledat vzácnost u obyčejné pampelišky. „V České republice jich roste 200 druhů. Některé i vzácné, vázané na speciální stanoviště. Máme ve sbírce tři druhy, které jsou kriticky ohrožené. Laik je často nerozpozná, ale vědci jsou nadšení,“ říká vedoucí třeboňské botanické zahrady Jana Navrátilová. V Třeboni bude během jara možné objevit například pampelišku besarabskou ze slanisek jižní Moravy.

Dobře ukryté rostliny

Pro porozumění příběhu záchrany koniklece je třeba vysvětlit zaměření třeboňské zahrady. „Jsme trochu netradiční, protože jsme vznikli na půdě Botanického ústavu Akademie věd. V Třeboni se ústav léta zabývá mokřadní vegetací, původně místní, posléze českou, hlavně z jižní Moravy, dnes i světovou mokřadní vegetací,“ poznamenává vědkyně. Ve sbírce pečuje už o tisíc druhů rostlin, zahrada například schraňuje všechny české přírodní lekníny, stulíky a masožravé rostliny.

Naskýtá se otázka, proč chodit za rostlinami do zahrady, když je možné je nalézt hned vedle v přírodě. Jenže to není docela pravda. „V přírodě se k nim často nedostanete. Například šídlatky, které u nás zbyly z doby ledové, rostou jen ve dvou jezerech na Šumavě, kam není vstup povolený. U nás je návštěvník vidí zblízka v nádrži.“ Nejde přitom jen o vzácné druhy, ale také o rostliny, které jsou v přírodě patrné jen po krátkou dobu květu, nebo se snadno přehlédnou. „Některé proto vyséváme i několikrát ročně, aby byly ke zhlédnutí vícekrát,“ říká Jana Navrátilová. „Jsou někdy velké jen centimetr a v podrostu je člověk nenajde. Také představujeme druhy, které se vyskytují na obnažených dnech rybníků, jako jsou puštička, drobýšek nebo puchýřka křehká.“ Zahrada se chlubí mimo jiné nejmenší kvetoucí rostlinu na světě, drobničku bezkořennou.

Některé rostliny jsou v přírodě obtížně přístupné. „Když budete obcházet Starou řeku, nezbude než se prodírat kopřivami a na všechny lokality se nedá snadno dostat. A není to ani žádoucí z hlediska ochrany přírody,“ upozorňuje Navrátilová.

Příběh koniklece

V minulých letech zahrada rozšířila svůj zájem také o vzácné rostliny Třeboňska, i když nepatří k mokřadním. Jako koniklec jarní pravý. Napolo skrytý pod ochrannými síťkami prospívá v kamenitém domově nedaleko vstupu do areálu. Jde o rostlinu původem z chladných oblastí.

„Přišel sem v době ledové na okraji ledovce a v některých lokalitách přetrval. Roste ve Skandinávii, v Alpách, u nás jsou populace v Jeseníkách a v Krkonoších,“ popisuje Jana Navrátilová. „V horách se jim daří na hranách skal, ale když stanoviště víc vyschne, rostlina nemá šanci.“ V lokalitě nedaleko Vlkova se vyskytla geneticky odlišná nížinná populace. „Je to rarita, druhé místo v republice, kde se vyskytuje, je Bělá pod Bezdězem. Dožívá se sice padesáti let, ale rozmnožuje se pouze ze semínek, a ta mají krátkou klíčivost. V srpnu nebo na začátku září dozrají a musejí napadat na vhodný substrát a hned vyklíčit. Když byl v minulých letech horký srpen nebo září, nevyklíčily, protože bylo sucho, a rostliny to nezvládly.“

Před pěti lety proto dostala třeboňská botanická zahrada ve spolupráci s Chráněnou krajinnou oblatí Třeboňsko několik semínek a letos poprvé kvetlo více rostlin. „Problém je, že se kříží s jinými konikleci, proto je máme zakryté a opylujeme je striktně štětečkem. Máme je jen my a Česká botanická společnost, která se je pokouší vrátit do přírody,“ poznamenává Navrátilová.

Přežití při mínus dvaceti

Vědeckým cílem je rostliny namnožit a pokusit se vyzkoumat, jak uchovat semena dlouhodobě. „V naší bance se snažíme semena uchovávat zmražením na minus dvacet stupňů. Některým, jako jsou různé česneky, se podaří prodloužit klíčivost až na dvacet let. Ale zrovna u koniklece je to problém,“ vysvětluje vědkyně. Dotýká se jednoho z důležitých poslání své práce: uchovat kriticky ohrožené druhy, aby jednou bylo možné je do přírody vrátit. Tento proces ovšem podléhá přísným pravidlům. „Teď budeme usilovat o návrat rosnatky prostřední, malinké rostlinky z Třeboňska, která také trpí suchem a už zbývá jen asi na pěti lokalitách. Chráněná krajinná oblasti musí vytipovaná stanoviště přísně posuzovat. Lidi jsou trochu zahrádkáři, vraceli by rádi všechno náhodně a genetika by byla pomíchaná. “

Třeboňská krajina se podle Jany Navrátilové mění před očima. „Přibývá golfových trávníků a mizejí přirozené luční druhy. Anebo je krajina naopak zcela neobhospodařovaná a zarůstá. Vody mají vysoký obsah živin, jsou neprůhledné a vodní rostliny tam nepřežívají. Naopak se daří nepůvodním invazivním rostlinám. Osobně také na Třeboňsku intenzivně pozoruji sucho. Dvacet let tady mám založené rašeliništní plochy a vidím, jak se mění. Jak plocha, kde se dalo chodit jen ve vysokých holínkách a mechy v ní plavaly, je dnes přístupná v normálních botách.“

Některé druhy jsou na prodej

V třeboňské botanické zahradě si užijí nejen znalci a ekologové. Informační systém srozumitelně odhaluje nepřebernost české flóry a část venkovních expozic je uspořádána biotopově. Lze vidět rostliny v podobných seskupeních jako v přírodě a řadu druhů je možné si koupit. Inspiraci pro stanoviště na vlastní zahradě mají zájemci rovnou před očima.

Každoroční atrakcí je živá expozice masožravých a vodních rostlin a k tomu speciální výstava. Letos bude zaměřená na povrchy rostlin, tedy trochu vědečtější, jak podotýká vedoucí zahrady, její součástí však jsou i ukázky s využitím 3D brýlí. Je možné si také domluvit prohlídky expozic s průvodcem, většinou tedy s průvodkyní Janou Navrátilovou. „Témata přizpůsobuji zájmu návštěvníků a aktuální sezoně, takže žádná prohlídka není stejná.“ Koniklece pomalu odkvetly, ale nové poklady už vykukují z vody i půdy den co den. Hlavní sezona trvá od května do října a otevřeno je denně.